Starck AS-70

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Starck AS-70
Starck AS-75 (F-PCIE, 1947)
Starck AS-75 (F-PCIE, 1947)
Určenísportovní letoun
VýrobceAvions André Starck
ŠéfkonstruktérAndré Starck
První let23. květen 1945
Zařazeno1945
UživatelFrancie
Vyrobeno kusů24
Vyvinuto z typuStarck AS-20
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starck AS-70 Jac bylo sportovní letadlo navržené ve Francii v roce 1945 leteckým inženýrem André Starckem.[1][2]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

André Starck těsně po druhé světové válce vyvinul a postavil krátce po sobě letouny Starck AS-57 s československým motorem Walter Minor 4-III a Starck AS-70 Jac, jehož verze AS-71 byla osazena invertním motorem Walter Mikron II.[1]

První vzlet a zálet tohoto letounu se uskutečnil 23. května 1945. Bylo to první letadlo, které získalo osvědčení o letové způsobilosti Certificat de navigabilité restreint d’Aéronef (CNRA, později Fédération RSA) po osvobození Francie.

Letadla byla vyráběna v několika verzích, které se v podstatě lišily pouze použitým motorem. Tento populární letoun byl především určen a využíván francouzskými soukromými piloty a leteckými aerokluby.

Walter Mikron II (1936)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Byl to lehký, jednomístný dolnokřídlý jednoplošník. Byl smíšené konstrukce ocel-dřevo. Letoun byl kombinací svařovaných ocelových trubek a dřevěnou konstrukcí s látkovým potahem. Byl vybaven různými motory ve výkonové řadě od 45 do 60 k (34-48 kW). Byť se jednalo o jednomístný letoun mohl být vybaven i jedním "pomocným" sedadlem.[3]

Letoun mohl být využíván jako sportovní, turistický a školní i jako plně akrobatická verze.[1]

Motor Walter Mikron II pocházel z licenční výroby. Koncem roku 1936 totiž byla v průběhu pařížského aerosalonu podepsána licenční smlouva[4] na jeho výrobu ve francouzském Angers jako odezva na vítězství letounu Beneš-Mráz Be-501 Bibi v závodě "12 heures d'Angers" v rychlosti a spolehlivosti, kde v kategorii do 2 litrů s upraveným motorem (snížený objem válců na 1997 cm3) zvítězil pplk. Karel Mareš, když uletěl 1001,968 v průměrné rychlosti 166,968 km/h.[5] Po druhé světové válce byla výroba tohoto motoru ve Francii opět obnovena.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Ve francouzském leteckém rejstříku bylo zaneseno celkem 24 letounů (někdy se uvádí 23 vyrobených letounů). Všechny byly imatrikulovány pouze ve Francii.[6] Aeroklub Les Ailes du Maine uspořádal 7. září 1947 na letišti Le Mans-Arnage (IATA: LME, ICAO: LFRM) zkušební soutěž sportovních letadel Galop d'Essai du Tour de Cadran. Tento závod byl předehrou k tradiční soutěži „24 hodin Le Mans vzduchem“ (24 heures du Mans aériennes). Vítězem soutěže zkušebního "Galopu" se stal československý Mráz M-1 Sokol s posádkou Koblížek-Ticháček a na druhém místě skončil letoun Starck AS-71 (pilotka Janette Poujade).[7] Koncem roku 1947 sportovní komise aeroklubu schválila výsledky Tour du Cadran v La Baule a udělila ceny: 1. cena:100 000 franků, 2. cena 50 000 FRF a 3. cena 25 000 FRF pro společnost Société Anonyme des Avions Aubert.[8]

Na letadle Starck AS-71 francouzská pilotka Janette Poujade překonala mezinárodní rekord na přímé vzdálenosti platný pro letadlo této kategorie: letouny lehké IV. kat. (objem válců do 2 l mах.) na vzdálenost v přímé linii s motorem Walter Mikron o objemu válců 1997 cm3 s letounem Starck AS-71. Rekordní let se uskutečnil 11. září 1948 na trase z francouzského Lyon-Bron do švédského Sundsvallu a měřil 2028,598 km.[9]

Na jednom z letounů Starck AS-70 začal létat budoucí akrobatický mistr, zkušení pilot Léon Biancotto. Byl druhý na francouzském akrobatickém šampionátu v Toussus-le-Noble v roce 1954. Třikrát (1955, 1956 a 1958) zvítězil v mezinárodní letecké soutěži o Lockheed Trophy v Anglii, v roce 1958 to bylo na československém letounu Zlín Trenér. Jeho úspěšná kariéra se uzavřela 29. srpna 1960 v Bratislavě na mistrovství světa v letecké akrobacii, jehož organizací byl pověřen Mezinárodní leteckou federací FAI Aeroklub ČSSR. K smrtelné havárii došlo, když nacvičoval na letounu NORD Aviation N 3202 povinnou sestavu pro mistrovství světa v letecké akrobacii. 33letý Leon Biancotto patřil v 50. letech k nejlepším pilotům-akrobatům na světě.[10]

Čtyři letouny se ještě v roce 2009 uváděly jako provozuschopné.[2] V roce 2020 se uvádí pouze jeden letoun Starck AS-72/1 s imatrikulací F-PBGR (majitel Christophe Lacoffrette).[11]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • AS-70: s devítiválcovým hvězdicovým motorem Salmson 9 ADb o výkonu 41 kW/55 k, vyrobeno 10 letounů (F-AZGY, F-PBGD, F-PBGJ, F-PBGK, F-PBGM, F-PCIB, F-PDVF, F-PDVI, F-PCIF, F-PBGS)
  • AS-71: s čtyřválcovým invertním motorem Walter Mikron II o výkonu 44 kW/60 k, vyrobeno 8 letounů (F-PAVV, F-PBGY, F-PCDC, F-PCDH, F-PCIA, F-PCIC, F-PCID, F-PYXB)
  • AS-72 : s devítiválcovým hvězdicovým motorem Salmson 9 ADr o výkonu 48 kW/65 k, vyrobeny 2 letouny (F-PCDF, F-PENK)
  • AS-72/1: s čtyřválcovým plochým motorem Zlín Percy II o výkonu 33 kW/45 k, vyroben 1 letoun (F-PBGR)
  • AS-75: s řadovým čtyřválcovým motorem Continental A65-8S o výkonu 48 kW/65 k, vyrobeny 3 letouny (F-PBGI, F-PDVE, F-PCIE)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Data pro verzi AS-71 dle[3][12]

Starck AS-71, skica (Décollage 1946)

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Kapacita: 1
  • Rozpětí: 7,40 m
  • Délka: 5,36 m
  • Výška: 1,60 m
  • Nosná plocha: 8,00 m2
  • Plošné zatížení: 37,00 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 212 kg
  • Vzletová hmotnost: 320 kg
  • Pohonná jednotka: 1× řadový vzduchem chlazený invertní čtyřválcový motor Walter Mikron II
  • Výkon pohonné jednotky:
    • maximální, vzletový: 45,6 kW/ 62 k při 2800 ot/min
    • nominální, jmenovitý: 44,1 kW/60 k při 2600 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy
  • Spotřeba paliva: 9 l/100 km

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 207 km/h
  • Cestovní rychlost: 185 km/h
  • Nejmenší rychlost: 45 km/h
  • Dostup: 7 800 m
  • Dolet: 370 km
  • Stoupavost: 7 m/s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Starck AS-70 Jac na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c GREEN, William (1965). The Aircraft of the World. (anglicky), Macdonald & Co (Publishers) Ltd.
  2. ↑ a b SIMPSON, Rod (2001). Airlife's World Aircraft. Shrewsbury: Airlife Publishing Ltd. p. 520. ISBN 978-2-35743-048-8
  3. ↑ a b Les "Starck" AS-57 et AS-70 (francouzsky). Décollage : le magazine de l'aviation mondiale. 1946-06-14, roč. 1946, čís. 13, s. 16. Dostupné online. 
  4. ↑ Akciová společnost Walter v roce 1936. Hospodářský archiv. 22.5.1937, roč. 16. (1937), čís. 21, s. 324–325. Dostupné online. 
  5. ↑ BENEŠ, Pavel. K závodu v Angers. Letectví. Červenec 1936, roč. XVI. (1936), čís. 7, s. 250–252. Dostupné online. 
  6. ↑ Aircraft by Model STARCK AS [online]. airport-data.com [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Le Galop d'Essai de la Baule. L'Air. 1947-09-20, roč. 1947, čís. 606, s. 10. Dostupné online. 
  8. ↑ Le Bulletin de l'Aéro-Club de France. L'Aérophile. Décembre 1947, roč. 1947, čís. 258, s. 82. Dostupné online. 
  9. ↑ Světové a mezinárodní rekordy letecké k 1. lednu 1949. Letectví. 1949-02-07, roč. 25. (1949), čís. 3, s. 66. Dostupné online. 
  10. ↑ ŠÁRA, J.F.; PIKRTOVÁ, V. První mistrovství akrobatů. Křídla vlasti. 1960-09-27, roč. 1960, čís. 20, s. 1–5. Dostupné online. 
  11. ↑ Immatriculation: F-PBGR [online]. immat.aviation-civile.gouv.fr [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ PARMENTIER, Bruno. Starck AS-71 (francouzsky) [online]. aviafrance.com, 1997-10-13 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GAILLARD, Pierre. “Les Avions Francais 1944-1964” (francouzsky)
  • Le Starck AS-70 L, Aviasport n°284, leden 1977 (francouzsky)
  • MARCK, Bernard (2011): Passionnés de l’air. Petite histoire de l’aviation légère. (francouzsky), Arthaud. L'esprit voyageur, 284 p., ISBN 2-081273-85-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Starck_AS-70&oldid=23604913“