Vzkříšení: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Aktuální verze z 7. 5. 2024, 08:47

Viz též: Všeobecné vzkříšení

Vzkříšení značí v náboženství obnovené spojení ducha a těla nebo přivedení někoho ze smrti do života. Vzkříšení se netýká pouze lidí, ale též různých božstev.

Řecká a římská mytologie[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy se vyvíjelo historické křesťanství, panovala v řeckořímském světě doba slučování (synkreze) kultů a nauk. V jádru těchto učení bylo jednak poznání (gnose) určité skutečnosti, jejímž prostřednictvím dosáhl člověk (zasvěcenec) mimořádného stupně poznání, které se projevovalo jeho vyvázáním z dosavadního etického a společenského postavení. V jádru těchto kultů stáli bohové, kteří obětovali sami sebe smrti, aby jako zmrtvýchvstalí přinesli poznání a spásu lidem. Zmrtvýchvstání boha bylo v jádru kultů Adónise a Dionýsa.

Zoroastrismus[editovat | editovat zdroj]

V zoroastrismu je koncept posledního soudu, jemuž bude předcházet souboj sil dobra, zastoupených spasitelem Saošjantem, se silami zla. Po vítězství Saošjanta dojde ke vzkříšení mrtvých.

Judaismus[editovat | editovat zdroj]

Základním náboženským textem judaismu je Tóra. V ní však nenalézáme ohledně vzkříšení žádné explicitní vyjádření. Za nejstarší explicitní doklad víry židů ve vzkříšení se často považuje teprve text z knihy Ezechiel, jež je součástí Tanachu. Kniha, jejíž sepsání je přisuzováno proroku Ezechielovi, jenž působil v 1. polovině 6. století před n. l., totiž obsahuje vidění údolí suchých kostí.^[1] Toto vidění popisuje, jak se rozházené hromady suchých kostí obalují masem a těla se potahují kůži, aby do nich poté vstoupil duch a oživil je.

Většina židovských komentátorů však poukazuje na to, že samotný zápis vidění není proroctvím o budoucím fyzickém vzkříšení jednotlivců, ale že onen zápis je pouhou „metaforou pro znovuzrození izraelského národa, pro Boží moc vyvést tento lid z babylónského vyhnanství ..., a vrátit jej do rodné země.“^[2] I když připustíme, že vidění bylo původně vnímáno spíše jen jako politické prohlášením o obnově Izraele, přesto inspirovalo pozdější tradici k formulování myšlenek o budoucím vzkříšení jednotlivců. Doklady o jasnějších představách v tomto směru se začínají objevovat zvláště od 2. století před n. l. V tomto období se vzkříšení mrtvých stalo též hlavním námětem sporu mezi farizeji a saduceji. Nicméně koncem 2. století n. l., kdy byla sepsána Mišna, se doktrína o vzkříšení mrtvých (תְּחִיַּת הַמֵּתִים‎, tchijat ha-metim) stala v rámci judaismu závazným učením.

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Hlavní články: Ježíšovo vzkříšení a Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Vzkříšení nebo též Zmrtvýchvstání (pouze u Ježíše Krista) tvoří základní prvek křesťanské víry – a to ve dvojím smyslu: vzkříšení/zmrtvýchvstání Ježíše Krista z mrtvých po jeho ukřižování a vzkříšení člověka na konci časů. Tuto událost křesťané oslavují každou neděli, zejména pak při největších svátcích liturgického roku, jimiž jsou Velikonoce a jejich hlavní slavnost, Zmrtvýchvstání Páně.

Vzkříšení (resp. Zmrtvýchvstání) Ježíšovo[editovat | editovat zdroj]

Podle líčení evangelií byl Ježíš třetího dne po své smrti vzkříšen/vstal z mrtvých. První zkušeností učedníků je objevení prázdného hrobu Mk 16, 1–8 (Kral, ČEP), kterýžto příběh nesloužil podle biblické exegeze k apologetickému důkazu Ježíšova vzkříšení, neboť hrob objevily ženy, podle práva neschopné svědecké výpovědi. Druhým relevantním bodem pro Ježíšovo vzkříšení jakožto nezfalšovanou událost je fakt, že protikřesťanská polemika nikdy nezpochybnila skutečnost prázdného hrobu. Další zkušeností učedníků je několikeré zjevování se Ježíše před vybranými svědky (nejstarší svědectví se nachází v 1Kor 15, 3–5 (Kral, ČEP). Mezi raná svědectví patří též Petrovy řeči (Sk 2, 22–40 (Kral, ČEP); Sk 3, 12–16 (Kral, ČEP); Sk 5, 29–32 (Kral, ČEP); Sk 10, 34–43 (Kral, ČEP)).

Dalším bodem víry rané církve je ztotožnění Ukřižovaného se Vzkříšeným Lk 24 (Kral, ČEP), Jan 20 (Kral, ČEP). Na slova vzkříšeného Ježíše se odkazuje i autorita Petra a ostatních apoštolů, stejně tak apoštola Pavla. O vzkříšení Nový zákon hovoří vždy jako o objektivní skutečnosti, nikoli pouze o „vzkříšení ve vědomí věřících”.

Apoštolská víra v Ježíšovo vzkříšení nalezla velmi krátké vyjádření jak při katechezi, tak v bohoslužbě: Vzkříšení Ježíšovo je největším skutkem Otce, sebedosvědčením Syna, započetím posledního věku lidstva a spásy a plným poznáním Ježíše jako Mesiáše a Božího služebníka. Pouze Duch vzkříšeného Ježíše (Řím 7, 6 (Kral, ČEP); Řím 8, 9 (Kral, ČEP); Řím 14, 17 (Kral, ČEP)) obnovuje věřícího k obrazu Božímu, tj. podle druhého Adama, jímž je Kristus 1Kor 15, 47 (Kral, ČEP).

Ježíšovo vzkříšení je součástí všech vyznání víry. Je ústředním tématem též současné teologie, neboť završuje jednání Boha vůči člověku (ekonomie spásy). Bůh se Ježíšovým vzkříšením neodvolatelně daruje světu, takže vše, co se má ještě stát, je pouze pokračováním a odhalením toho, co se již ve vzkříšení stalo.

Ježíš podle křesťanské víry vstal z mrtvých v celé své osobě, tj. i s tělem, k slavnému završení a nesmrtelnosti. Toto vzkříšení mu je zároveň darováno Bohem. Nejedná se pouze o mytickou výpověď, ale o výraz faktického stavu. Písmo svaté i tradice považují vzkříšení za skutečné přijetí Ježíšovy oběti ve smrti Otcem.

Apokryfy[editovat | editovat zdroj]

O přímém způsobu Ježíšova vzkříšení pojednává apokryfní evangelium Petrovo. O kterém se zmiňuje Órigenés, Eusebius,^{[nepřesný odkaz]} Hieronymus a kolem roku 190 Serapión z Antiochie.

„

IX.

34 Když svítalo sobotní jitro, přišel dav z Jeruzaléma a z okolí, aby viděli zapečetěný hrob.
35 V noci, kdy svítal Den Páně, zatímco byli na stráži vždy dva vojáci, zazněl z nebe mocný hlas.
36 A spatřili, jak se otevřela nebesa a jak odtud sestupují dva muži ve veliké záři a blíží se k hrobu.
37 A onen kámen přivalený ke dveřím se sám odvalil stranou, hrob se otevřel a oba mladíci vešli.

“

Předpokládané datum Ježíšova vzkříšení[editovat | editovat zdroj]

Vzkříšení těla[editovat | editovat zdroj]

Člověk v křesťanském pojetí je bytostí, která očekává budoucnost, v níž se má člověk završit. Člověk vnímá sebe jako jednotu, jeho plnost tedy nespočívá pouze v nesmrtelném životě duše, avšak způsob této existence si člověk nedovede představit. Víra ve vzkříšení těla – a nikoli pouze duše, což bylo vlastní mnoha antickým filozofickým školám – patřila od počátku k ústředním bodům křesťanské víry, jak vyjadřuje s lapidární stručností křesťanský spisovatel Tertullianus:

Fiducia christianorum resurrectio mortuorum; illam credentes, sumus. (Naděje křesťanů je vzkříšení mrtvých – vše, co jsme, jsme v této víře.)^[3]

Prvním svědectvím Bible o víře ve vzkříšení je Dan 12, 1 (Kral, ČEP), vzkříšení je chápáno jako privilegium spravedlivých. V Ježíšově době vzkříšení popírali zvláště saduceové, protože se o něm Tóra nevyjadřuje. Ježíš tyto názory vyvrací Mk 12, 18–27 (Kral, ČEP). Pavel rozvádí tuto víru a odmítá helénistický pohled na duši jako hrob těla. Celý Nový zákon si nedovede představit vzkříšení člověka bez vzkříšení těla. Vzkříšené tělo je podle Pavla duchovní a je podobné oslavenému tělu Ježíše Krista (Flp 3, 21 (Kral, ČEP); 1Kor 15, 35 (Kral, ČEP)); analogicky k Ježíšovu tělu zachovává spojitost se svou pozemskou existencí.

Tato křesťanská víra se musela konfrontovat s řeckým pojetím, které tělo znevažuje a s antickou představou nebe jako prostoru, kam je možné odejít. Pro správné pochopení je však třeba si uvědomit, že se v Bibli tělem rozumí celý člověk v jeho tělesnosti. Takto jednolitý člověk existuje na více rovinách a jeho završení se musí podle křesťanské víry stát ve všech úrovních současně. Konečnému završení člověka a dějin se věnuje teologické odvětví eschatologie.

Vzkříšení Lazara[editovat | editovat zdroj]

Vzkříšení Lazara od Carla Heinricha Blocha

Podle Janova evangelia Jan 11, 1–44 (Kral, ČEP) vzkřísil Ježíš Lazara z Betánie, už čtyři dny mrtvého. To však byl jen návrat do pozemského života ukončeného opět smrtí, tedy něco podstatně odlišného od zmrtvýchvstání Kristova i od obecného vzkříšení na konci časů. Totéž platí o dalších osobách, které Ježíš podle Nového zákona vzkřísil: o Jairově dceři (Mk 5, 21–24 (Kral, ČEP); Mt 9, 18–26 (Kral, ČEP); Lk 8, 40–56 (Kral, ČEP)) a o synovi vdovy z Naimu Lk 7, 11–17 (Kral, ČEP).

Islám[editovat | editovat zdroj]

Smrt je zakončením života a přivádí člověka zpět k Bohu. Smrti se nikdo vyhnout nemůže, ona je koncem Bohem stanoveného času daného člověku na zemi. Po smrti přichází duše podle islámských představ na soud, na němž se ukáže, zda je možné, aby duše vstoupila do ráje. To je též důvodem, proč se v islámu pohřbívá velmi rychle. Smrtí tedy pro muslima život nekončí, ale je přechodem k dalšímu životu.

Ateismus[editovat | editovat zdroj]

Ateismus považuje vzkříšení člověka za zkušenost přírodních věd. S běžnou skutečností, jak ji věda vnímá, je vzkříšení neslučitelné, nelze jej učinit evidentním, opakovat. Přírodní vědy o vzkříšení nic nevypovídají. Výjimkou je záchrana ze stavu klinické smrti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Ez 37, 1–12 (Kral, ČEP)
↑ GILLMAN, Neil. Vzkříšení a nesmrtelnost v židovském myšlení. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-871-6. S. 61.
↑ TERTULLIANUS. De resurrectione carnis 1 (PL 2,795 B)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Karl Rahner, Herbert Vorgrimler: Teologický slovník, Zvon, Praha 1996, ISBN 80-7113-212-8
Jan Amos Dus, Petr Pokorný: Novozákonní apokryfy I – Neznámá evangelia, Vyšehrad, Praha 2001, ISBN 80-7021-406-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu vzkříšení na Wikimedia Commons
Téma Vzkříšení ve Wikicitátech
Slovníkové heslo vzkříšení ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Ez 37, 1–12 (Kral, ČEP)

[2] GILLMAN, Neil. Vzkříšení a nesmrtelnost v židovském myšlení. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-871-6. S. 61.

[3] TERTULLIANUS. De resurrectione carnis 1 (PL 2,795 B)

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-{{různé významy}}
+{{Různé významy}}
+:''Viz též: [[Všeobecné vzkříšení]]''
 '''Vzkříšení''' značí v [[náboženství]] obnovené spojení [[duch]]a a [[lidské tělo|těla]] nebo přivedení někoho ze [[smrt]]i do [[život]]a. Vzkříšení se netýká pouze lidí, ale též různých božstev.
@@ Řádek 6: / Řádek 7: @@
 == Zoroastrismus ==
+V [[Zoroastrismus|zoroastrismu]] je koncept posledního soudu, jemuž bude předcházet souboj sil dobra, zastoupených spasitelem [[Saošjant]]em, se silami zla. Po vítězství Saošjanta dojde ke vzkříšení mrtvých.
-Zoroastrismus či zarathuštrismus je dualistická náboženská soustava, vytvořená prorokem Zarathuštrou. Nazývá se také mazdaismus podle jména boha či pársismus podle jeho vyznavačů. Jsou to dva zabsolutizované protiklady a rozpory, z nichž vyplývá působení praprincipu a jimiž je podmíněna existence pohybu. Celý tento proces vykládají jednotlivé náboženské proudy v zoroastrismu jako odvěký boj protikladných božstev – dobrého a zlého.
 == Judaismus ==
-Základním náboženským textem [[Judaismus|judaismu]] je [[Tóra]]. V ní však nenalézáme ohledně vzkříšení žádné [[Explicitnost|explicitní]] vyjádření. Za nejstarší explicitní doklad víry [[Židé|židů]] ve vzkříšení se často považuje teprve text z [[Kniha Ezechiel|knihy Ezechiel]], jež je součástí [[Tanach]]u. Kniha, jejíž sepsání je přisuzováno proroku [[Ezechiel]]ovi, jenž působil v 1. polovině 6. století před [[Náš letopočet|n.l.]], totiž obsahuje vidění údolí suchých kostí.<ref>{{Citace bible|Ez|37|1||12}}</ref> Toto vidění popisuje, jak se rozházené hromady suchých kostí obalují masem a těla se potahují kůži, aby do nich poté vstoupil [[duch]] a oživil je.
+Základním náboženským textem [[Judaismus|judaismu]] je [[Tóra]]. V ní však nenalézáme ohledně vzkříšení žádné [[Explicitnost|explicitní]] vyjádření. Za nejstarší explicitní doklad víry [[Židé|židů]] ve vzkříšení se často považuje teprve text z [[Kniha Ezechiel|knihy Ezechiel]], jež je součástí [[Tanach]]u. Kniha, jejíž sepsání je přisuzováno proroku [[Ezechiel]]ovi, jenž působil v 1. polovině 6. století před [[Náš letopočet|n. l.]], totiž obsahuje vidění údolí suchých kostí.<ref>{{Citace bible|Ez|37|1||12}}</ref> Toto vidění popisuje, jak se rozházené hromady suchých kostí obalují masem a těla se potahují kůži, aby do nich poté vstoupil [[duch]] a oživil je.
-Většina židovských komentátorů však poukazuje na to, že samotný zápis vidění není [[proroctví]]m o budoucím fyzickém vzkříšení jednotlivců, ale že onen zápis je pouhou ''„[[Metafora|metaforou]] pro znovuzrození [[Izraelský národ|izraelského národa]], pro Boží moc vyvést tento lid z [[Babylonské zajetí|babylónského vyhnanství]] ..., a vrátit jej do rodné země.“''<ref>{{Citace monografie|jméno=Neil|příjmení=Gillman|odkaz na autora=Neil Gillman|titul=Vzkříšení a nesmrtelnost v židovském myšlení|místo=Praha|rok=2007|vydavatel=Vyšehrad|isbn=978-80-7021-871-6|stránky=61}}</ref> I když připustíme, že vidění bylo původně vnímáno spíše jen jako politické prohlášením o obnově Izraele, přesto inspirovalo pozdější tradici k formulování myšlenek o budoucím vzkříšení jednotlivců. Doklady o jasnějších představách v tomto směru se začínají objevovat zvláště od 2. století před n.l. V tomto období se vzkříšení mrtvých stalo též hlavním námětem sporu mezi [[Farizeové|farizeji]] a [[Saduceové|saduceji]]. Nicméně koncem 2. století n.l., kdy byla sepsána [[Mišna]], se doktrína o vzkříšení mrtvých ({{Cizojazyčně|he|תְּחִיַּת הַמֵּתִים}}, ''tchijat ha-metim'') stala v rámci judaismu závazným učením.
+Většina židovských komentátorů však poukazuje na to, že samotný zápis vidění není [[proroctví]]m o budoucím fyzickém vzkříšení jednotlivců, ale že onen zápis je pouhou ''„[[Metafora|metaforou]] pro znovuzrození [[Izraelský národ|izraelského národa]], pro Boží moc vyvést tento lid z [[Babylonské zajetí|babylónského vyhnanství]] ..., a vrátit jej do rodné země.“''<ref>{{Citace monografie|jméno=Neil|příjmení=Gillman|odkaz na autora=Neil Gillman|titul=Vzkříšení a nesmrtelnost v židovském myšlení|místo=Praha|rok=2007|vydavatel=Vyšehrad|isbn=978-80-7021-871-6|stránky=61}}</ref> I když připustíme, že vidění bylo původně vnímáno spíše jen jako politické prohlášením o obnově Izraele, přesto inspirovalo pozdější tradici k formulování myšlenek o budoucím vzkříšení jednotlivců. Doklady o jasnějších představách v tomto směru se začínají objevovat zvláště od 2. století před n. l. V tomto období se vzkříšení mrtvých stalo též hlavním námětem sporu mezi [[Farizeové|farizeji]] a [[Saduceové|saduceji]]. Nicméně koncem 2. století n. l., kdy byla sepsána [[Mišna]], se doktrína o vzkříšení mrtvých ({{Cizojazyčně|he|תְּחִיַּת הַמֵּתִים}}, ''tchijat ha-metim'') stala v rámci judaismu závazným učením.
 == Křesťanství ==
-{{Viz též|Slavnost Zmrtvýchvstání Páně}}
+:''Hlavní články: [[Ježíšovo vzkříšení]] a [[Slavnost Zmrtvýchvstání Páně]]''
 [[Soubor:The Resurrection – NG.O 477.jpg|náhled|[[Mistr Třeboňského oltáře]]: Zmrtvýchvstání Krista]]
 [[Soubor:Munich Resurrección Rembrandt.jpg|náhled|[[Rembrandt van Rijn]]: Zmrtvýchvstání Krista]]
@@ Řádek 20: / Řádek 21: @@
 === Vzkříšení (resp. Zmrtvýchvstání) Ježíšovo ===
-Podle líčení [[evangelium|evangelií]] byl [[Ježíš Kristus|Ježíš]] třetího dne po své smrti vzkříšen/vstal z mrtvých. První zkušeností [[Apoštol|učedníků]] je objevení prázdného hrobu ([[Evangelium podle Marka|Mk]] 16,1-8), kterýžto příběh nesloužil podle biblické [[exegeze]] k [[apologie|apologetickému]] důkazu Ježíšova vzkříšení, neboť hrob objevily ženy, podle práva neschopné svědecké výpovědi. Druhým relevantním bodem pro Ježíšovo vzkříšení jakožto nezfalšovanou událost je fakt, že protikřesťanská polemika nikdy nezpochybnila skutečnost prázdného hrobu. Další zkušeností učedníků je několikeré zjevování se Ježíše před vybranými svědky (nejstarší svědectví se nachází v [[1. list Korinťanům|1 Kor]] 15,3b-5). Mezi raná svědectví patří též [[Petr (apoštol)|Petrovy]] řeči ([[Skutky apoštolů|Sk]] 2,22-40; 3,12-16; 5,29-32; 10,34-43).
+Podle líčení [[evangelium|evangelií]] byl [[Ježíš Kristus|Ježíš]] třetího dne po své smrti vzkříšen/vstal z mrtvých. První zkušeností [[Apoštol|učedníků]] je objevení prázdného hrobu {{citace bible|Mk|16|1||8}}, kterýžto příběh nesloužil podle biblické [[exegeze]] k [[apologie|apologetickému]] důkazu Ježíšova vzkříšení, neboť hrob objevily ženy, podle práva neschopné svědecké výpovědi. Druhým relevantním bodem pro Ježíšovo vzkříšení jakožto nezfalšovanou událost je fakt, že protikřesťanská polemika nikdy nezpochybnila skutečnost prázdného hrobu. Další zkušeností učedníků je několikeré zjevování se Ježíše před vybranými svědky (nejstarší svědectví se nachází v {{citace bible|1Kor|15|3||5}}. Mezi raná svědectví patří též [[Petr (apoštol)|Petrovy]] řeči ({{citace bible|Sk|2|22||40}}; {{citace bible|Sk|3|12||16}}; {{citace bible|Sk|5|29||32}}; {{citace bible|Sk|10|34||43}}).
-Dalším bodem víry rané církve je ztotožnění Ukřižovaného se Vzkříšeným ([[Evangelium podle Lukáše|Lk]] 24, [[Evangelium podle Jana|Jan]] 20). Na slova vzkříšeného Ježíše se odkazuje i [[autorita]] Petra a ostatních apoštolů, stejně tak apoštola [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. O vzkříšení [[Nový zákon]] hovoří vždy jako o objektivní skutečnosti, nikoli pouze o „vzkříšení ve vědomí věřících”.
+Dalším bodem víry rané církve je ztotožnění Ukřižovaného se Vzkříšeným {{citace bible|Lk|24}}, {{citace bible|Jan|20}}. Na slova vzkříšeného Ježíše se odkazuje i [[autorita]] Petra a ostatních apoštolů, stejně tak apoštola [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. O vzkříšení [[Nový zákon]] hovoří vždy jako o objektivní skutečnosti, nikoli pouze o „vzkříšení ve vědomí věřících”.
-[[Apoštol]]ská víra v Ježíšovo vzkříšení nalezla velmi krátké vyjádření jak při [[katecheze|katechezi]], tak v [[bohoslužba|bohoslužbě]]: Vzkříšení Ježíšovo je největším skutkem [[Bůh Otec|Otce]], sebedosvědčením [[Ježíš Kristus|Syna]], započetím posledního věku lidstva a [[spása|spásy]] a plným poznáním Ježíše jako [[Mesiáš]]e a Božího služebníka. Pouze [[Duch svatý|Duch]] vzkříšeného Ježíše ([[List Římanům|Řím]] 7,6; 8,9; 14,17) obnovuje věřícího k obrazu Božímu, tj. podle druhého [[Adam]]a, jímž je [[Kristus]] (1 Kor 15,47n.).
+[[Apoštol]]ská víra v Ježíšovo vzkříšení nalezla velmi krátké vyjádření jak při [[katecheze|katechezi]], tak v [[bohoslužba|bohoslužbě]]: Vzkříšení Ježíšovo je největším skutkem [[Bůh Otec|Otce]], sebedosvědčením [[Ježíš Kristus|Syna]], započetím posledního věku lidstva a [[spása|spásy]] a plným poznáním Ježíše jako [[Mesiáš]]e a Božího služebníka. Pouze [[Duch svatý|Duch]] vzkříšeného Ježíše ({{citace bible|Řím|7|6}}; {{citace bible|Řím|8|9}}; {{citace bible|Řím|14|17}}) obnovuje věřícího k obrazu Božímu, tj. podle druhého [[Adam]]a, jímž je [[Kristus]] {{citace bible|1Kor|15|47}}.
 Ježíšovo vzkříšení je součástí všech [[Krédo|vyznání víry]]. Je ústředním tématem též současné [[teologie]], neboť završuje jednání Boha vůči člověku ([[ekonomie spásy]]). Bůh se Ježíšovým vzkříšením neodvolatelně daruje světu, takže vše, co se má ještě stát, je pouze pokračováním a odhalením toho, co se již ve vzkříšení stalo.
-Ježíš podle křesťanské víry vstal z mrtvých v celé své osobě, tj. i s tělem, k slavnému završení a [[nesmrtelnost]]i. Toto vzkříšení mu je zároveň darováno Bohem. Nejedná se pouze o [[mýtus|mýtickou]] výpověď, ale o výraz faktického stavu. [[Bible|Písmo svaté]] i [[tradice]] považují vzkříšení za skutečné přijetí Ježíšovy oběti ve smrti Otcem.
+Ježíš podle křesťanské víry vstal z mrtvých v celé své osobě, tj. i s tělem, k slavnému završení a [[nesmrtelnost]]i. Toto vzkříšení mu je zároveň darováno Bohem. Nejedná se pouze o [[mýtus|mytickou]] výpověď, ale o výraz faktického stavu. [[Bible|Písmo svaté]] i [[tradice]] považují vzkříšení za skutečné přijetí Ježíšovy oběti ve smrti Otcem.
 === Apokryfy ===
-O přímém způsobu Ježíšova vzkříšení pojednává apokryfní evangelium Petrovo. O kterém se zmiňuje Órigenés, [[Eusebius]],{{nepřesný odkaz}} Hieronymus a kolem roku [[190]] Serapión z Antiochie.
+O přímém způsobu Ježíšova vzkříšení pojednává apokryfní evangelium Petrovo. O kterém se zmiňuje Órigenés, [[Eusebius]],{{Nepřesný odkaz}} Hieronymus a kolem roku [[190]] Serapión z Antiochie.
 {{Citát|''IX.''
 Když svítalo sobotní jitro, přišel dav z Jeruzaléma a z okolí, aby viděli zapečetěný hrob.<br />
@@ Řádek 45: / Řádek 46: @@
 :''Fiducia christianorum resurrectio mortuorum; illam credentes, sumus.'' (Naděje křesťanů je vzkříšení mrtvých – vše, co jsme, jsme v této víře.)<ref>TERTULLIANUS. ''De resurrectione carnis'' 1 ([[Patrologia latina|PL]] 2,795 B)</ref>
-Prvním svědectvím [[Bible]] o víře ve vzkříšení je [[Kniha Daniel|Dan]] 12,1n.), vzkříšení je chápáno jako privilegium spravedlivých. V Ježíšově době vzkříšení popírali zvláště [[saduceové]], protože se o něm [[Tóra]] nevyjadřuje. Ježíš tyto názory vyvrací ([[Evangelium podle Marka|Mk]] 12,18-27). Pavel rozvádí tuto víru a odmítá [[helénismus|helénistický]] pohled na duši jako hrob těla. Celý [[Nový zákon]] si nedovede představit vzkříšení člověka bez vzkříšení těla. Vzkříšené tělo je podle Pavla duchovní a je podobné oslavenému tělu Ježíše Krista ([[List Filipanům|Flp]] 3,21; 1 Kor 15,35n.); analogicky k Ježíšovu tělu zachovává spojitost se svou pozemskou existencí.
+Prvním svědectvím [[Bible]] o víře ve vzkříšení je {{citace bible|Dan|12|1}}, vzkříšení je chápáno jako privilegium spravedlivých. V Ježíšově době vzkříšení popírali zvláště [[saduceové]], protože se o něm [[Tóra]] nevyjadřuje. Ježíš tyto názory vyvrací {{citace bible|Mk|12|18||27}}. Pavel rozvádí tuto víru a odmítá [[helénismus|helénistický]] pohled na duši jako hrob těla. Celý [[Nový zákon]] si nedovede představit vzkříšení člověka bez vzkříšení těla. Vzkříšené tělo je podle Pavla duchovní a je podobné oslavenému tělu Ježíše Krista ({{citace bible|Flp|3|21}}; {{citace bible|1Kor|15|35}}); analogicky k Ježíšovu tělu zachovává spojitost se svou pozemskou existencí.
 Tato křesťanská víra se musela konfrontovat s řeckým pojetím, které tělo znevažuje a s antickou představou [[nebe]] jako prostoru, kam je možné odejít. Pro správné pochopení je však třeba si uvědomit, že se v Bibli tělem rozumí celý člověk v jeho tělesnosti. Takto jednolitý člověk existuje na více rovinách a jeho završení se musí podle křesťanské víry stát ve všech úrovních současně. Konečnému završení člověka a dějin se věnuje teologické odvětví [[eschatologie]].
+=== Vzkříšení Lazara ===
+[[Soubor:RaisingofLazarusBloch.jpg|náhled|Vzkříšení Lazara od [[Carl Heinrich Bloch|Carla Heinricha Blocha]]]]
+Podle [[Evangelium podle Jana|Janova evangelia]] {{citace bible|Jan|11|1||44}} vzkřísil Ježíš [[Lazar z Betánie|Lazara z Betánie]], už čtyři dny mrtvého. To však byl jen návrat do pozemského života ukončeného opět smrtí, tedy něco podstatně odlišného od zmrtvýchvstání Kristova i od obecného vzkříšení na konci časů. Totéž platí o dalších osobách, které Ježíš podle Nového zákona vzkřísil: o Jairově dceři ({{citace bible|Mk|5|21||24}}; {{citace bible|Mt|9|18||26}}; {{citace bible|Lk|8|40||56}}) a o synovi vdovy z Naimu {{citace bible|Lk|7|11||17}}.
 == Islám ==
@@ Řádek 55: / Řádek 60: @@
 [[Ateismus]] považuje vzkříšení člověka za zkušenost [[přírodní vědy|přírodních věd]]. S běžnou skutečností, jak ji věda vnímá, je vzkříšení neslučitelné, nelze jej učinit evidentním, opakovat. Přírodní vědy o vzkříšení nic nevypovídají. Výjimkou je záchrana ze stavu [[klinická smrt|klinické smrti]].
-== Reference ==
+== Odkazy ==
+=== Reference ===
 <references />
-== Literatura ==
+=== Literatura ===
 * Karl Rahner, Herbert Vorgrimler: ''Teologický slovník'', Zvon, Praha 1996, {{ISBN|80-7113-212-8}}
 * Jan Amos Dus, Petr Pokorný: ''Novozákonní apokryfy I – Neznámá evangelia'', Vyšehrad, Praha 2001, {{ISBN|80-7021-406-6}}
-== Související články ==
+=== Související články ===
 * [[Duše]]
 * [[Nesmrtelnost]]
 * [[Reinkarnace]]
-== Externí odkazy ==
+=== Externí odkazy ===
-* {{commonscat}}
+* {{Commonscat}}
+* {{Wikicitáty|téma=Vzkříšení}}
 * {{Wikislovník|heslo=vzkříšení}}
 {{Pahýl}}
 {{Smrt}}
+{{Autoritní data}}
 {{Portály|Náboženství|Křesťanství}}