Siemensbahn
| Siemensbahn | |
|---|---|
 Stanice Siemensstadt (2021) | |
| Stát |  Německo
|
| Provozovatel dráhy | Deutsche Reichsbahn, Deutsche Reichsbahn (NDR) |
| Technické informace | |
| Délka | 4,5 km |
| Externí odkazy | |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Siemensbahn je bývalá linka S-Bahn v Berlíně. Dvoukolejná trať dlouhá 4,5 km byla otevřena v roce 1929. Navazovala na stanici Jungfernheide a obsluhovala tři nové železniční stanice – Wernerwerk, Siemensstadt a Gartenfeld. Provoz na této lince byl ukončen v roce 1980.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Výstavbu trati financovala společnost Siemens & Halske, aby zlepšila přístup zaměstnanců do své čtvrti Siemensstadt ve Špandavě. Siemensstadt nebyl jen průmyslovou čtvrtí, ale i soukromým městem, které svým obyvatelům poskytovalo sociální služby, péči o děti, sportoviště, obchody nebo rekreační zařízení.[1]
Plánování i výstavba Siemensbahn byla koordinována s Deutsche Reichsbahn. Stavba byla zahájena v roce 1927. Po dokončení v roce 1929 předal Siemens vlastnictví trati Deutsche Reichsbahn, která ji měla integrovat do sítě městských a příměstských železnic Berliner Stadt-, Ring- und Vorortbahnen. Tato nově elektrifikovaná síť byla v roce 1930 přejmenována na Berlin S-Bahn.
Na konci druhé světové války byl na trati zničen most přes řeku Sprévu. Jedna kolej byla sovětskou armádou odstraněna v rámci válečných reparací. Provoz nákladních vlaků, které původně jezdily po této koleji, se tak přesunul do nočních hodin na kolej pro osobní dopravu.[2] V roce 1956 byla trať plně obnovena, Siemens se však v té době kvůli rozdělení Německa přestěhoval do Mnichova. Poté, co byla v roce 1961 vybudována Berlínská zeď, zůstala rozdělená síť S-Bahn na starost východoněmecké Deutsche Reichsbahn. Po desetiletích, kdy trať užíval jen nízký počet cestujících a kdy se do ní neinvestovalo, byl její provoz v září 1980 zastaven.
Siemensbahn je památkově chráněna jako historická technická památka.
Možná obnova provozu[editovat | editovat zdroj]
Existují plány na obnovení této linky, která by pak sloužila novému výzkumnému centru společnosti Siemens v původní lokalitě Siemensstadt i nově postaveným sídlištím. Už při původní výstavbě trati se počítalo s případným prodloužením za stanici Gartenfeld, přes různé návrhy na tuto dostavbu se však neuskutečnila. Siemens a vedení Berlína uvažovalo (k roku 2021) nejen o obnově provozu, ale i třech nových stanicích: Insel Gartenfeld, Daumstraße a Hakenfelde.[2]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Stanice Wernerwerk (2017) -
Konečná stanice Gartenfeld (2021) -
Opuštěná budova u stanice Gartenfeld -
Železniční most přes Sprévu (2017)
_Stellwerk_Gartenfeld.JPG)
_Altarm_Spree.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siemensbahn na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b HINČICA, Libor. Rozdělená obloha, rozdělené koleje – 38. díl – Siemensbahn. Československý dopravák [online]. 2021-06-23. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Siemensbahn na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bernhard Strowitzki: S-Bahn Berlin – Geschichte(n) für unterwegs. GVE-Verlag, Berlín 2002. ISBN 3-89218-073-3 .
- Die neue Siemensbahn / Bahnhöfe Jungfernheide – Wernerwerk – Siemensstadt – Gartenfeld. In: Deutsche Bauzeitung, Jg. 63, 1929, S. 865–873.