Sedm bratří a jedna sestra
 Sedm bratří a jedna sestra Семь Братьев и Одна Сестра | |
|---|---|
 Žulová skalní stěna v zimě | |
| Poloha | |
| Stát |  Rusko |
| Oblast | Sverdlovská oblast |
| Obec | Věrch-Nějvinskij |
| Umístění | Ural |
| Souřadnice | 57°14′25″ s. š., 60°13′49″ v. d. |
  Sedm bratří a jedna sestra | |
| Další informace | |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sedm bratří a jedna sestra (rusky Семь Братьев и Одна Сестра), zkráceně Sedm bratří (Семь Бра́тьев, Семёрка) je název žulové skalní stěny se skalními věžemi, která se nachází poblíž obce Věrch-Nějvinskij (sídlo městského typu, rusky посёлок городского типа Верх-Нейвинский) v Něvjanském okrese Sverdlovské oblasti Ruské federace. Lokalita je z důvodů ochrany geologických, geomorfologických a botanických hodnot zapsaná na seznamu přírodních památek Sverdlovské oblasti.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Území severoseverozápadně od Jekaterinburgu, kde se nachází přírodní památka Sedm bratří, je součástí geomorfologického celku Střední Ural, nejnižší části pohoří Ural, tvořícího geografickou hranicí mezi Evropou a Asií a rozdělující Rusko na evropskou a asijskou část.[1]
Skály, které se tyčí na vrcholu Sedmibratské hory (422 m n. m., rusky Семибратская гора) zhruba 6 km východně od regionálního správního centra Věrch-Nějvinského a od Věrch-Nějvinské nádrže,[2][3] z geomorfologického hlediska mají charakter svědeckého vrchu.
Skalní masív je zhruba 150 metrů dlouhý, protažený ve směru severozápad – jihovýchod, a je tvořen sedmi skalními věžemi, až 25 metrů vysokými, vyrůstajícími ze společné základny. Západně stranou od této skupiny Sedmi bratrů stojí osamělá skála, které se přezdívá Sestra.[4] Skalní věže mají poněkud neobvyklý tvar, neboť se vesměs rozšiřují ve vrcholových partiích, takže připomínají skalní hřiby.[3] Skály jsou součástí Hornoisetského žulového masívu (Верх-Исетский гранитный массив), jsou tvořeny granity a granodiority.[5] Skalní masív je horizontálně rozdělen do jednotlivých vrstev, složených z magmatických hornin. Svým vzhledem poněkud připomíná jinou skalní stěnu a přírodní památku Sverdlovské oblasti – Ďáblovu pevnost poblíž železniční stanice Iseť (станция Исеть) na Sverdlovské dráze.[4]
Turismus a horolezectví[editovat | editovat zdroj]
Skály jsou oblíbeným turistickým a horolezeckým cílem v dané oblasti. Na rozdíl od Ďáblovy pevnosti je výstup na skály Sedmi bratří mnohem obtížnější. Jejich vrcholové partie jsou bez příslušné horolezeckého vybavení prakticky nedostupné, pomníčky v okolí připomínají četné tragédie, k nimž v minulosti došlo při pokusech o zdolání těchto skal.[4]
Od počátku 20. století do 30. let byla pomocí dřevěného žebříku návštěvníkům zpřístupněna pouze jediná skála – skála Птица (v překladu Pták), kde byla vyhlídková plošina, ta však později zanikla.Tuto plošinu a přístupové schodiště k ní nechalo vybudovat vedení Věrch-Nějvinského závodu původně jako pozorovatelnu pro sledování lesních požárů, byla však hojně využívána i výletníky, směřujícími do skal. Paradoxně se skalní masív i s vyhlídkou stal také několikrát cílem tajných schůzek revolučně zaměřených dělníků z Věrch-Nějvinského závodu. Připomínkou jejich srazů je nápis na severní straně skály „Да здравствуетъ соцiальная революцiя!“ („Ať žije sociální revoluce!“).[4] Tato historie, spolu s místními událostmi během občanské války v Rusku byly důvodem, že skály jsou chráněny i jako kulturní památka.
Pověsti[editovat | editovat zdroj]
Lidové představy o vzniku neobvyklých skal se odrážejí v řadě místních pověstí. Existuje asi deset různých pověstí, mezi nejznámější patří ta, která vypráví o dětech místního krutovládce, sedmi synech a jediné dceři, které uprchly před hněvem svého otce do lesů a na vrcholu hory zkameněly, nebo jiná verze této pověsti o sestře, jejíž bratří ji nepřáli romantickou lásku.[4][3] Jiné pověsti se dokonce vážou k historickým postavám ruských dějin. Například ústřední postavou jedné z legend je Nikita Děmidov, tulský zbrojíř a později uralský průmyslník 17. a 18. století, zakladatel podnikatelské a šlechtické dynastie Děmidovových. Podle této legendy Děmidov, když mu hrozila kontrola carských úřadů, ukryl své bohatství na hoře v lesích a střežením pokladu pověřil sedm bratrů. Inspektoři prý však Děmidovův majetek kontrolovali příliš dlouho, bratři mezi tím na hoře zmrzli a proměnili se v kámen.[3] Další z pověstí přisuzuje zásluhu na vzniku skalního masívu legendárnímu kozáckému atamanovi ze 16. století Jermakovi, který se měl na své cestě na východ střetnout se sedmi pohanskými obry a znamením kříže je proměnit ve skály (ve skutečnosti Jermak nikdy v této oblasti nebyl).[4]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Skalní stěna Sedmi bratří -
Jeden ze skalních hřibů -
Pohled do krajiny z vrcholu skal -
Skalní hřib, poničený nápisy turistů -
Osamocená skála Sestra -
Detail žulových bochníků a vrstev na vrcholu skály
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Семь Братьев и Одна Сестра na ruské Wikipedii.
- ↑ РАСПОПОВ, Павел. Обелиски на границе Европы и Азии [online]. 2019-01-12 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Seznam. Semʹ Bratʹev. Семь Братьев. Skalní útvar [online]. mapy.cz [cit. 2020-11-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d УРАЛ. Иллюстрированная краеведческая энциклопедия [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f РАСПОПОВ, Павел. Скалы Семь Братьев [online]. Екатеринбург: «Ураловед», 2013-01-27 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ РАСПОПОВ, Павел. Верх-Исетский гранитный массив [online]. 2016-02-26 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sedm bratří a jedna sestra na Wikimedia Commons - Seznam zvláště chráněných území Sverdlovské oblasti (aktualizováno k říjnu 2020, rusky)
