Saules meita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Janis Rozentāls, Saulesmeitas, cca 1912

Saules meita „dcera Slunce, dívka Slunce, nevěsta Slunce“[pozn. 1] je lotyšská bohyně, dcera bohyně slunce Saule, objevující se v mýtu o nebeské svatbě a udržující blízký vztah s Dieva dēliDievsovými syny. Někdy vystupuje jako dvojice, trojice či více bohyň, v jiných případech zaujímá její místo sama Saule a její jméno lze také chápat jako označení Slunce jako mladé dívky, nikoliv samostatné postavy. Saules meita odpovídá litevská Sáulės dukrýtė „dcera Slunce“ , zdroje o ní jsou však velmi chudé. V širším kontextu je analogická védské Súrje, známé svým vztahem s Ašviny, a řecké Heleně, sestře Dioskúrů, a náleží tak k indoevropskému archetypudcery Slunce“. Zajímavou paralelu představuje narození husího vejce přisuzované řecké Heleně, ale také krásné dívce z estonské mytologie zvané Salme o jejíž ruku se ucházelo Slunce, Měsíc a nejstarší syn hvězd, a která je nejspíše převzata právě od Baltů.[1][2]

Saules meita představuje archetypální nevěstu a vzor dokonalé mladé ženy s hezkým oděvem a šperky. Její vztah s Dieva dēli je povětšinou přátelský a hrají si spolu jako děti či jim topí v lázni, objevují se však i zmínky o konfliktu když Božští synové převrátí Dcerám slunce sáně nebo různé sexuální narážky – sejmutí věnečku či prstenu, nebo naopak když Saules meita roztříští jejich meč. Odkazem na ochranitelskou funkci Dieva dēli může být příběh o záchraně Saules meita tonoucí v moři, z které byla vidět už jen její koruna. Motiv jejich zdravení o svatojánské noci může být narážkou na namlouvání. Počátek léta byl také nejspíše dobou, kdy se měla odehrávat nebeská svatba, při které o ruku Saules meita soupeří Dieva dēli s Mēnessem-Měsícem a Auseklisem-Jitřenkou.[1][2][3]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. starší forma nejspíše odpovídala litevskému jménu a lze ji rekonstruovat jako *Saulēs Duktē

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 228-231. 
  2. a b BĚTÁKOVÁ, Marta Eva; BLÁŽEK, Václav. Encyklopedie baltské mytologie. Praha: Libri, 2012. ISBN 978-80-7277-505-7. S. 133–141. 
  3. Encyclopædia Britannica - Baltic Religion [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. (anglicky)