Sannikovův průliv
| Sannikovův průliv | |
|---|---|
 Sannikovův průliv | |
| Maximální hloubka | 25 m |
| Šířka | až 55 km |
| Délka | 238 km |
| Zeměpisné souřadnice | 74°30′0″ s. š., 140°0′0″ v. d. |
| Nadřazený celek | Moře Laptěvů Východosibiřské moře |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko |
  Sannikovův průliv | |
Sannikovův průliv (rusky Пролив Санникова) je úžina mezi ostrovem Kotelným a Malým Ljachovským ostrovem, která spojuje moře Laptěvů s Východosibiřským. Délka průlivu je 238 km, šířka až 55 km a hloubka až 24 m.[1] Průliv je celoročně pokrytý ledovými krami.[2] Pojmenován je po jednom z objevitelů Novosibiřských ostrovů Jakovu Sannikovovi.[3]
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Průliv se nachází ve vodách Novosibiřských ostrovů a odděluje jeho podsouostroví zvané Ostrovy Anžu a Ljachovské ostrovy. Spojuje dvě arktické pánve - moře Laptěvů a Východosibiřské moře.
Vstup do průlivu je dobře označen podle světelného nápisu Sannikov a budov polární stanice v Sannikovově průlivu.[4]
Průlivem prochází část Severní mořské cesty. Průměrná hloubka je 10 m[1], největší hloubka je 24 m - jde o nejmělčí oblast celé Severní mořské cesty[5].
Historie objevů a jména[editovat | editovat zdroj]
Průliv byl objeven v roce 1773 jakutským lovcem a objevitelem Ivanem Ljachovem.
Současný název poprvé použil ruský průzkumník Arktidy Konstantin Vollosovič na své mapě. Oficiálně byl schválen vládou SSSR v roce 1935.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Пролив Санникова na ruské Wikipedii.
- ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 600. (slovensky)
- ↑ Sannikovův průliv | Vševěd.cz. encyklopedie.vseved.cz [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné online.
- ↑ ШУМИЛОВ, Владимир. История географо-геологического освоения Сибири и Севера России. [s.l.]: Litres 515 s. Dostupné online. ISBN 978-5-04-063312-8. (rusky) Google-Books-ID: 8ysqDwAAQBAJ.
- ↑ MARCHENKO, Nataly. Russian Arctic Seas: Navigational conditions and accidents. [s.l.]: Springer Science & Business Media 293 s. Dostupné online. ISBN 978-3-642-22124-8. (anglicky) Google-Books-ID: i43gKisbfj8C.
- ↑ Подмосковный летописец No 1 (39) 2014. [s.l.]: Litres 116 s. Dostupné online. ISBN 978-5-457-88167-9. (rusky) Google-Books-ID: oHmLCgAAQBAJ.
