Rudolf von Ficker

Rudolf von Ficker
Rudolf von Ficker
Základní informace
Narození	11. června 1886; Mnichov
Úmrtí	2. srpna 1954 (ve věku 68 let); Innsbruck-Igls
Povolání	muzikolog a vysokoškolský učitel
Rodiče	Julius von Ficker
Příbuzní	Heinrich von Ficker a Ludwig von Ficker (sourozenci)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf von Ficker (do roku 1919 Rudolf Ritter Ficker z Feldhaus) (11. června 1886 Mnichov, Německo – 2. srpna 1954 Igls, dnes součást Innsbrucku, Rakousko) byl rakouský muzikolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Syn historika Julia von Fickera, který byl roku 1885 povýšen do šlechtického stavu. Rudolf od roku 1905 studoval v Mnichově skladbu u Ludwiga Thuilleho a Waltra Courvoisiera. Ve studiu pokračoval v Ústavu hudební vědy na univerzitě ve Vídni u Guido Adlera. V roce 1913 získal doktorát a v roce 1920 se habilitoval docentem na univerzitě v Innsbrucku. V letech 1922–1923 pracoval na katedře jako mimořádný docent. Založil zde sbírku hudebních učebních pomůcek, která se později stala samostatným ústavem.

V roce 1927 byl jmenován profesorem ve Vídni. Dirigoval provedení gotické hudby u příležitosti oslav stého výročí narození Ludwiga van Beethovena ve Vídni, v roce 1927 a v roce 1929 v kapli vídeňského Hofburgu.

Od roku 1928 do roku 1938 byl členem Komise pro památky hudebního umění v Rakousku a v letech 1927–1931 členem Výkonné rady Mezinárodní muzikologické společnosti. Od roku 1931 byl nástupcem Adolfa Sandbergera na katedře muzikologie mnichovské univerzity. Po druhé světové válce se vrátil v roce 1948 do Innsbrucku. Od roku 1948 byl řádným členem Bavorské akademie věd .

Zemřel v Igls (nedaleko Innsbrucku) 2. srpna 1954.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžištěm práce Rudolfa von Fickera byla hudba středověku. Je považován za průkopníka výzkumu v této oblasti. Byl jedním ze spoluautorů 83 svazkového díla Denkmäler der Tonkunst in Österreich (Památky hudebního umění v Rakousku). Mezinárodní uznání získal za svůj výzkum Tridentských kodexů, jejichž sedmý svazek (TrentM 93) objevil v roce 1920.

Jeho pozůstalost je uložena v Brennerském archivu univerzity v Insbrucku.

Výběr z díla

Die Chromatik im italienischen Madrigal des 16. Jahrhunderts Dissertation, Wien 1913.
Beiträge zur Chromatik des 14. bis 16. Jahrhunderts, in: StMw 2 (1914).
Die Kolorierungstechnik der Trienter Messen, in: StMw 7 (1920).
Primäre Klangformen, in: Jahrbuch der Musikbibliothek Peters (1929).
Polyphonic Music of the Gothic Period, in: MQ 15 (1929).
Guido Adler und die Wiener Schule der Musikwissenschaft, in: ÖMZ 1 (1946).
Epilog zum Faburdon, in: Acta Musicologica, Bd. 25, Heft 4 (Oct.-Dez. 1953), S. 127-131.
The Transition on the Continent, in: New Oxford History of Music 3 (1960).
Die Grundlagen der abendländischen Mehrstimmigkeit (nedokončeno).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf von Ficker na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Lukas Christensen; Kurt Drexel; Monika Fink: Rudolf von Ficker (1886-1954): Tagungsband zum Symposium anlässlich seines 125. Geburtstages und des 85-jährigen Bestehens des Innsbrucker Institutes für Musikwissenschaft. Innsbruck: Innsbruck University Press, 2012.
Knud Jeppesen: Rudolf von Ficker in Memoriam, in Acta Musicologica, Bd. 26, Heft 3/4 (Aug.-Dez. 1954), S. 65-66.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf von Ficker na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od Rudolfa von Fickera v projektu IMSLP
Rakouský hudební slovník (německy)