Přeskočit na obsah

Rifugio Achille Papa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rifugio Achille Papa
Základní informace
Výstavba1921
Pojmenováno poAchille Papa
Poloha
AdresaValli del Pasubio, ItálieItálie Itálie
PohoříVicentinské Alpy
Nadmořská výška1 928 m
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rifugio Generale Achille Papa (zkráceně známé také jako Rifugio Achille Papa) je horská chata patřící do sekce Schio Italského alpského klubu (CAI).

Poloha a okolí[editovat | editovat zdroj]

Rifugio Achille Papa se nachází v severní části obce Valli del Pasubio v provincii Vicenza. Chata byla postavena ve východní části Pasubia u takzvané Porte di Pasubio (německy Tore des Pasubio) na horním okraji údolí Val Canale ve výšce 1928 m n. m.. Kolem chaty prochází silnice Strada degli Eroi (Cesta hrdinů), která se jen o několik metrů dále setkává se silnicí Strada degli Scarubbi. U chaty končí také soumarská stezka Strada delle 52 Gallerie.

Kolem chaty prochází jak Evropská dálková trasa E5, tak Sentiero della Pace (německy Friedensweg).

Historie[editovat | editovat zdroj]

První plány na vybudování horské chaty na Pasubiu vznikly již v roce 1907, ale k jejich realizaci došlo až po první světové válce, kdy se sekce Schio CAI rozhodla vybudovat chatu k uctění památky vojáků, kteří padli na Pasubiu. Při výběru možného místa se zvažovalo i využití stávajících staveb, které zde zůstaly po válce.

Při výběru možného místa se zvažovalo také využití stávajících staveb, které zde válka ve velkém počtu zanechala. V září 1921 bylo nakonec nalezeno vhodné místo jižně od Porte di Pasubio, na místě bývalého italského kasárenského tábora [1]. Jako budoucí útočiště měl sloužit dosud dobře zachovalý dvoupatrový kamenný barák a první práce na přestavbě začaly ještě před příchodem zimy roku 1921 [2].

Dne 6. července 1922 byl útulek, tehdy nazývaný Rifugio Pasubio, za přítomnosti několika tisíc lidí slavnostně otevřen. Brzy se však ukázalo, že chata je příliš malá, a volba využití stávající budovy se zpětně ukázala spíše jako nevýhoda, protože přístavby a přestavby musely vycházet ze stávající stavby. Již v roce 1925 se uvažovalo o první přístavbě, ta byla řešena v letech 1926-1928 a rozšířené Rifugio bylo otevřeno v květnu 1929. Tím se také chata zbavila svého dosavadního provizorního statusu a chatu převzal první správce s regulovanou otevírací dobou [3].

V roce 1935 se v souvislosti s kultem mrtvých, který fašistická vláda vyhlásila za padlé v první světové válce, začalo plánovat další rozšíření chaty. Práce na třetím křídle pokračovaly v letech 1937 až 1939. V roce 1937 dostalo Rifugio také svůj současný název: Rifugio Generale Achille Papa. Pojmenováno bylo po veliteli italské pěší brigády Liguria, která byla na Pasubiu nasazena v letech 1916-1917 a jejíž veteráni patřili k největším podporovatelům rozšíření. K oficiálnímu předání Rifugio Papa, které bylo plánováno na rok 1940, však nedošlo kvůli vstupu Itálie do války [4].

V letech 1962-1964 proběhly různé přestavby, včetně výstavby bivaku Marzotto-Sacchi o něco výše nad vlastním útočištěm, který dodnes slouží jako zimní útočiště. Následně bylo vylepšeno zejména zásobování vodou, které je v krasovém terénu obtížné, a to vybudováním dalších cisteren a záchytných nádrží. V roce 1998 byla dokončena další jednopodlažní přístavba, která slouží jako terasa a sklad. V roce 2003 byl obnoven bivak, instalovány nové generátory elektřiny a podle nových kritérií udržitelnosti byl přestavěn sanitární systém. [5] V roce 2022 byla dokončena další přístavba na východní straně. V nové budově se nachází výhradně zázemí pro zásobování útulny, jako je kuchyně, sklady nebo ubytování pro správce a zaměstnance útulny.

Různé fáze výstavby chaty lze dodnes vysledovat ve stávající struktuře budovy. Nejstarší je například část na východě, na západě následuje první přístavba postavená v roce 1929 a poté v roce 1939. Od roku 2022 se k nejstarší části budovy připojila další novostavba na východě.

Dostupnost[editovat | editovat zdroj]

  • Z Passo Pian delle Fugazze, 1162 m po Strada degli Eroi, cesta 179, 339 (2 hodiny 30 minut).
  • Z Bocchetta Campiglia, 1216 m, po Strada degli Scarubbi, stezka 370 (2 hodiny 45 minut).
  • Z Bocchetta Campiglia, 1216 m, po Strada delle 52 Gallerie, stezka 366 (3 hodiny)
  • Z Rifugio Balasso, 983 m, po stezce 300A, 300 (2 hodiny 45 minut)

Sousední chaty a přechody[editovat | editovat zdroj]

Dostupné vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Paolo Ghitti, Terenzio Sartore: Alle Porte del Pasubio. Rifugio “Gen. Achille Papa”. Schio, 2003.
  • Hans Dieter Hübner: Unterwegs auf historischen Spuren Band 1. Wanderungen und Exkursionen zu den Schwerpunkten der österreichisch-ungarischen Südtiroloffensive 1916. Band 1: Rund um den Pasubio. Books on Demand, Norderstedt, 2010, ISBN 978-3-8391-5723-7.
  • Gianni Pieropan, Luca Baldi: Guida al Pasubio. Escursioni, itinerari storici, gallerie, la Grande Guerra, la storia alpinistica. Edizioni Panorama, Trento, 1987.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Paolo Ghitti, Terenzio Sartore: Alle Porte del Pasubio. Rifugio “Gen. Achille Papa”, S. 26 ff.
  2. Paolo Ghitti, Terenzio Sartore: Alle Porte del Pasubio. Rifugio “Gen. Achille Papa”, S. 40 ff.
  3. Paolo Ghitti, Terenzio Sartore: Alle Porte del Pasubio. Rifugio “Gen. Achille Papa”, S. 50 ff.
  4. Paolo Ghitti, Terenzio Sartore: Alle Porte del Pasubio. Rifugio “Gen. Achille Papa”, S. 50 ff.
  5. Paolo Ghitti, Terenzio Sartore: Alle Porte del Pasubio. Rifugio “Gen. Achille Papa”, S. 91 f.