Portál:Rostliny/Z naší přírody11
V období vegetačního klidu upoutávají naši pozornost koruny stálezelených jehličnatých dřevin. Jedním z našich nejvzácnějších jehličnanů je tis červený (Taxus baccata). Je zástupcem prastarého rodu, jehož kořeny sahají až do období časné jury ve druhohorách; na evropském území je druh třetihorním reliktem. Většina jeho populací byla během středověku zdecimována nadměrným využíváním tisu, hlavně pro jeho velmi kvalitní tvrdé dřevo, z něhož se vyráběly mimo jiné luky a šípy. Dnes se vyskytuje jen velmi vzácně v některých rezervacích a je zákonem přísně chráněn.
V mnoha evropských kulturách (např. u Řeků, Germánů či Keltů) byl tis červený považován za magickou dřevinu s mimořádným spirituálním významem. Možná pro svou značnou jedovatost, dlouhověkost a schopnost regenerace byl spojován se smrtí a znovuzrozením, proto byl často vysazován na pohřebištích a kultovních místech. Oblíbenou parkovou a hřbitovní dřevinou zůstává ostatně dosud.