Dvacet sedm let jsem byl mužem války. Vedl jsem boje, pokud nebyla šance na mír. Vždy jsem však věřil, že většina lidí touží po míru a je ochotna využít možnosti míru docílit. Násilí ničí základy izraelské demokracie. Mělo by být odsouzeno. Mělo by být odsouzeno, vykořeněno a izolováno. Násilí není cestou Státu Izrael.
“
— Jicchak Rabin, část posledního projevu proneseného na velkém shromáždění v Tel Avivu, 4. listopadu 1995
Dovolte mi nejprve říct jednu věc: Nezáleží na tom, co svět říká o Izraeli, nezáleží co o nás říkají kdekoliv jinde. Jediná věc, na které záleží, je, že můžeme žít zde v zemi našich praotců. A pokud neukážeme Arabům, že zaplatí vysokou cenu za vraždění Židů, nepřežijeme.
Je to strašná tragédie pro Ronu (Ramon), celou Ramonovu rodinu a celý národ. Je výjimkou, aby soukromá tragédie zasáhla srdce národa takovou silou. Dnes my všichni truchlíme nad smrtí Assafa, který spadl z nebes jako jeho otec Ilan.
Naší vizí je vidět dva státy bok po boku, každý se svou vlajkou a hymnou. Nechceme Kasámy na Petach Tikva nebo Grad na Tel Aviv. Chceme mír. Musíme zajistit, že Palestinci nebudou moci vytvořit armádu. Nelze čekat, že budeme souhlasit s Palestinským státem bez toho, že bychom obdrželi záruky, že bude demilitarizovaný. Žádáme mezinárodní společenství, aby závazek, že území Palestinského státu bude demilitarizované, dalo najevo efektivními kroky – ne jako těmi v Gaze. Pokud dostaneme tyto záruky, akceptujeme v rámci skutečné mírové dohody demilitarizovaný Palestinský stát vedle židovského státu.
Jeruzalém zůstane izraelským hlavním městem navždy. To není slib, to je skutečnost... Nesouhlasíme spolu v řadě věcí, ale ohledně Jeruzaléma se drtivá většina shoduje. Neexistují dva Jeruzalémy. Je jen jeden Jeruzalém a ten nikdy nebude tématem k diskusi. Budoucnost Jeruzaléma je jako budoucnost Státu Izrael a jako celého židovského národa. Jeruzalém nebude nikdy rozdělen a nikde se Jeruzaléma nevzdáme... Král David jej učinil svým hlavním městem před takřka 3.000 lety a král Šalamoun vybudoval první Svatý Chrám na hoře Moria, na Chrámové hoře. Když padl a byl nám sebrán, Židé v exilu v Babylónu plakali a slíbili na něj nikdy nezapomenout... Už od té doby je hluboko v srdci židovského lidu a je jedním z nejzjevnějších projevů našeho židovství… Jako ministr izraelské vlády jsem hrdý na to, že jsem mezi těmi, kdo stráží Jeruzalém.
Vyjednávání s Íránem bez stanovení maximální doby prakticky znamená, že USA jsou ochotné akceptovat jaderný Írán a že Izrael čelí Íránu sám. Izrael nemá jinou možnost, než zničit íránská jaderná zařízení všemi dostupnými způsoby, ať bude cena jakákoliv.
Dovolte mi nejprve říct jednu věc: Nezáleží na tom, co svět říká o Izrael, nezáleží co o nás říkají kdekoliv jinde. Jediná věc, na které záleží, je, že můžeme žít zde v zemi našich praotců. A pokud neukážeme Arabům, že zaplatí vysokou cenu za vraždění Židů, nepřežijeme.
Já bych si velice vážil toho, kdyby se novou členskou zemí NATO stal Izrael. Protože právě tím by Severoatlantická aliance prokázala, že chce proti terorismu, a já znovu opakuji islámskému terorismu, bojovat.
Bože náš a Bože našich otců budiž vůle Tvá smiluj se nad námi a obyvateli „Jihu“. Ochraň nás ve Tvém velikém milosrdenství a rozviň nad námi stan míru.
Dej sílu rukám vojáků, kteří nás chrání a jsou připraveni obětovat svůj život za nás.
Střež a ochraňuj je před neštěstím.
Zmař plány našich nepřátel, kteří nás nenávidí. „Nechť jejich meče protnou jejich srdce a nechť se jejich luky zlomí.“
Vládče Světa, dej těm kdo nás vedou moudrost, odvahu a sílu zničit všechny naše nepřátele a nechť se vyplní modlitba krále Davida, jehož památka budiž požehnána:
„Budu pronásledovat své nepřátele, abych je dostihl a nevrátím se dokud nebudou zničeni“
“
— modlitba pro ostřelované obyvatele jihu Izraele. (Eretz.cz 2. 1. 2009)
Ať Barak přemístí svůj úřad do Sderotu. Pokud by se tyto útoky odehrávaly v centru země, vláda by reagovala neprodleně.
“
— Eli Jišaj, v reakci na prohlášení premiéra Ehuda Olmerta a ministra obrany Ehuda Baraka, že izraelská vláda bude reagovat na palestinské raketové a minové útoky z Pásma Gazy zodpovědně a po zvážení všech možností. (Eretz.cz 22. 12. 2008)
V zásadě neexistuje nic, co by nám bránilo dosáhnout dohody o zásadních otázkách v blízké budoucnosti. Věřím, že je to možné. Věřím, že je to příhodné. Je potřebná deklarace. Jsem k ní připraven. Doufám, že druhá strana také... K rozhodnutí nepotřebujete měsíce.
Neexistuje nic jako částečně příměří.. Pokud budou porušování příměří pokračovat, Izrael nebude vidět žádnou překážku akci... Hamas je zodpovědný, oni jsou cílem.
Není poctou Rabinovi – který byl čestným mužem, který uměl převzít zodpovědnost – když osoba, podezřelá z osobní a veřejné korupce, jako Olmert, zneužívá jeho památku při soumraku své vlády.
Nevzpomínám si na žádné jiné volby, které by prakticky celé lidstvo sledovalo s nadějí a starostí. Svým způsobem je to konec rasismu. Už není způsob, jímž by si nějaký bílý muž mohl nárokovat nadřazenost nebo nějaký černý muž se mohlo cítit diskriminován.
Záměr prohlásit Pia XII. za svatého je nepřijatelný... V době holocaustu Vatikán velmi dobře věděl, co se děje v Evropě. Nejsou však žádné důkazy, že by v této věci papež jako hlava Svatého stolce nařídil podniknutí nějakých kroků.
“
— Jicchak Herzog, v reakci na záměr Římskokatolické církve prohlásit za svatého papeže Pia XII., který stál v čele církve v době druhé světové války a jemuž je jeho kritiky vyčítáno, že se důrazně nevyslovil proti vraždění Židů. (Eretz.cz 24. 10. 2008)
Veřejnost z celého srdce akceptovala palestinskou verzi událostí a vnímá Izrael jako agresora. Já však Izrael nepřestanu hájit. Jeho obhajobu vnímám jako principiální záležitost. V Izraeli jsem nějakou dobu žil a opakovaně jsem jej navštěvoval. Stojím za Izraelem, a to hned ze tří důvodů – coby židovskou domovinou, nalezenou po dvou tisíciletích exilu, který skončil Osvětimí; coby demokratickou zemi; a coby naši první obranou linií.
“
— Geert Wilders, v proslovu předneseného v hotelu Four Seasons, v New Yorku, kde představil Vlasteneckou alianci. (Eretz.cz 5. 10. 2008)
Dnes jsme se moje rodina a já rozhodli, že je čas na přestávku. Chci udělat rozhodnutí ohledně mé budoucnosti, zkusit nové směry jednání, jimiž bych mohl přispět své zemi a své rodině.
Jeruzalém musí zůstat pod izraelskou svrchovaností, jak z důvodů bezpečnostních tak národních. Jakékoliv území postoupené Palestincům se stane základnou terorismu, odkud budou odpalovat rakety na zbytek města.
“
— Likud, prohlášení strany vůči výrokům Ehuda Baraka, že by se Jeruzalém mohl stát hlavním městem Palestinského státu. (Eretz.cz 4. 9. 2008)
Vláda by měla udělat gesto dobré vůle vůči Židům. Vláda Kadimy je zaneprázdněna vytvářením státu pro nepřítele a děláním gest vůči předsedovi palestinské teroristické správy. Hatikva vyzývá k neprodleným všeobecným volbám, po nichž by následovalo sestavení sionistické vlády
“
— Arje Eldad, předseda strany Hatikva komentuje propouštění palestinských vězňů (Eretz.cz 31. 8. 2008)
Namísto pevného postoje vůči terorismu vláda Kadimy a Strany práce pokračuje v propouštění stovek teroristů výměnou za nic. Likudem vedená vláda nahradí politiku slabosti politikou nekompromisní války proti terorismu, silou a reciprocitou.
— Ehud Barak, předseda Strany práce v reakci na oznámení premiéra Olmerta, že nebude kandidovat v primárních volbách strany Kadima a po zvolení nového předsedy se vzdá funkce premiéra (Eretz.cz 31. 7. 2008)
Jsme všichni jednotní v názoru, že Íránu musí být zabráněno získat jadernou zbraň. Není pochyb, že diplomatické aktivity a sankce jsou lepší, ale my všichni chápeme – my a Američané – že se musíme připravit na všechny možnosti.
S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou.
“
— Ehud Olmert, izraelský premiér v prohlášení po realizaci výměny vězňů s Hizballáhem, kdy libanonští teroristé Izraeli vrátili oba vojáky, unesené před dvěma roky, už jen mrtvé v rakvích (Eretz.cz 17. 7. 2008)
Sarkozy by zde měl zůstat o něco déle, aby se naučil něco o historii, zejména, že Jeruzalém nikdy nepatřil islámu, ale jen Židům. Měl by se také učit zeměpisu a navštívit Sderot a dočasné tábory židovských vyhnanců z Guš Katif, než začne navrhovat další vyhnání a ústup do hranic z roku 1967... Jeho přátelství k Izraeli musí být založena na těchto dvou poučeních
Co najdete, budete-li kopat na Golanech? Syrské trosky? Ne, najdete řadu velkých synagog a pozůstatků židovských obcí. Izraelský národ je spojen s Golany po tisíce let. Golany vždy byly a vždy zůstanou izraelské. Kdokoliv sídlí na Golanských výšinách, zajišťuje izraelskou bezpečnosti. Zde je možné vidět existující spojení mezi bezpečností a mírem. Způsob, jak ochránit Golany a Jeruzalém, je jít nyní k volbám. Pokud zde nebudeme žít my, budou (tu žít) íránští vojáci
...Izrael je pro nás zárukou, že se šoa nebude opakovat... Židé se umí nejen modlit, prosadit se jako významní vědci, umělci, obchodníci a politici, ale že - je-li nutné - dokážou i bojovat...
“
— František Bányai, předseda Židovské obce v Praze
Nikdy nedovolíme, aby naši synové a naše dcery, naši rodiče a prarodiče byli znovu vymazáni z tváře země. Poučili jsme se a bereme hrozby zničení Izraele vážně... Vyzývám všechny státy a všechny představitele států, aby bojovali proti nenávisti na tváři země, vykořenili ji a rozhodně jednali proti projevům antisemitismu ve světě. Nemůžeme říci, že to nevidíme – nápis na zdi, jasný a zřetelný... Stojím hrdě jako velitel, syn židovského státu, který je mocný a silný, a slibuji: Nikdy více; nikdy nebudeme bezmocní, (závislí) na dobročinnosti jiných. My vojáci Izraelských obranných sil – vyslanci lidu a národa – zde dnes stojíme v uniformách izraelské armády a zvedáme hrdě izraelskou vlajku ve jménu desítek tisíc izraelských vojáků a velitelů, kteří se považují za vykonavatele vůle, modliteb a snů šesti milionů bratří a sester, jejichž existence byla krutě zkrácena.
Rozdělení Jeruzaléma by bylo morálním a historickým omylem. Je obtížné nalézt státy a lidi, kteří by připravovali rozdělení svých hlavních měst. Je to zejména šokující ve světle historických okolností spojení mezi lidem Izraele a jeho hlavním městem Jeruzalémem. Výsledek rozdělení Jeruzaléma a následný vstup Hamasu do města, by v jeho rámci znamenal vytvoření íránské enklávy, která by jeho občany vystavila každodennímu možnému útoku, učinila jejich životy nemožné a zvětšila konflikt do takových dimenzí, že si je neumíme představit.
Je nám souzeno žít společně na stejné půdě, ve stejné zemi. My, vojáci, kteří jsme se vrátili z bitev poskvrnění krví; my, kteří jsme viděli jak byli před našima očima zabiti naši příbuzní a přátelé; my kteří jsme přišli ze země, kde rodiče pohřbívali své děti; my kteří jsme bojovali proti vám, Palestincům, vám dnes říkáme hlasitě a jasně: Už dost bylo krve a slz. Dost!
