Ponte di Castelvecchio
| Most Castelvecchio Ponte di Castelvecchio, Ponte Scaligero | |
|---|---|
 Pohled na most z východu s hradem Castelvecchio nalevo. | |
| Základní údaje | |
| Kontinent | Evropa |
| Stát |  Itálie |
| Kraj | Benátsko |
| Město | Verona |
| Doprava | pěší |
| Řeka | Adiže |
| Začátek výstavby | 1354 |
| Otevřen | 1356 |
| Souřadnice | 45°26′25″ s. š., 10°59′14″ v. d. |
| Parametry | |
| Délka | 120 m |
| Šířka | 6 m |
| Další data | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ponte di Castelvecchio (též Ponte scaligero, česky Most Castelvecchio, česky Scalierský most) je most ve Veroně přes řeku Adiži, který je součástí hradu Castelvecchio. Most byl postaven v letech 1354 až 1356 spolu se zmíněným hradem. Byl zničen během druhé světové války a obnoven v původní podobě v roce 1951.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Most byl postaven v letech 1354 až 1356 za vlády Cangrande II. della Scala s cílem zajistit únikovou cestu z hradu Castelvecchio směrem na sever do Tyrolského hrabství pro případ vzpoury ve městě.[1] Architekt není znám, nicméně listina z roku 1495 (tedy více než století po výstavbě) uvádí jako jméno autora Guglielmo Bevilacqua.[2] Most fungoval zcela nezměněný do roku 1802, kdy Francouzi odstřelili věž (napoleonské války, válka druhé koalice) na venkovské straně mostu. Dne 24. dubna 1945 most odstřelili němečtí vojáci při ústupu z Itálie, stejně jako všechny ostatní mosty ve městě.[1] Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto o přestavbě. Most byl postaven na základě dochovaných odbouchlých kusů mostu přesně do původní podoby.[3] Přestavbu vedl architekt Piero Gazzola. Renovační práce započaly na konci roku 1945 a skončily 20. července 1951.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
První oblouk směrem z hradu má délku 48,69, další dva jsou menší a měří 29,15 metru a 24 metrů. První oblouk byl svého času považován za největší oblouk mostu v Evropě.[5] Na začátku mostu je věž. Na ochozu mostu se nachází cimbuří a střílny. Vstup na most vede ze severozápadní části hradu a cesta k němu je, na rozdíl od nádvoří hradu, celodenně otevřená.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ponte di Castelvecchio na italské Wikipedii.
- ↑ a b Notiziario della Banca Popolare di Verona, Verona, 1998, č. 1.
- ↑ Mario Carrara, Gli Scaligeri, Varese, Dell'Oglio, 1966.
- ↑ Barbara Bogoni, Libero Cecchini. Natura e archeologia al fondamento dell'architettura, Firenze, Alinea, 2009, ISBN 978-88-6055-439-0, s. 2282.
- ↑ Barbara Bogoni, Libero Cecchini. Natura e archeologia al fondamento dell'architettura, Firenze, Alinea, 2009, ISBN 978-88-6055-439-0. s. 281-283.
- ↑ Mario Patuzzo, L'Adige: Verona a její mosty, Vago di Lavagno, Gianni Bussinelli, 2015, ISBN 978-88-6947-129-2, s. 180.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ponte di Castelvecchio na Wikimedia Commons
