Podpůrná opatření čtvrtého stupně
Podpůrná opatření 4. stupně jsou součástí souboru podpůrných opatření o pěti stupních pro děti, žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, která mají být bezplatně poskytována a byla zavedena novelou školského zákona platnou od 1. září 2016.
V rámci čtvrtého stupně podpory připadá nejčastěji na jednoho žáka asistent pedagoga. Kromě asistenta pedagoga může být nápomocný i druhý pedagogický pracovník pět hodin za týden.[1]
Podmínky[editovat | editovat zdroj]
Čtvrtý stupeň podpory stanovuje vždy školské poradenské zařízení v důsledku selhávání žáka ve vzdělávání v případě:
- středně těžkého či těžkého mentálního postižení
- těžkého zrakového či sluchového postižení (nevidomost, hluchota)
- závažného tělesného postižení či onemocnění
- poruchy autistického spektra
- neschopnosti komunikovat prostřednictvím mluveného či psaného slova
Pro poskytování tohoto stupně podpory musí být zajištěn předchozí písemný souhlas zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka.[2]
Předpoklad pro čtvrtý stupeň podpory představuje nutnost významných úprav vzdělávání v rámci jeho obsahu i výstupů. Podpůrnými opatřeními se v tomto případě myslí:
- umožnění specifické komunikace nebo komunikačních systémů
- využití podpory orientace v prostoru
zajištění tlumočníka českého znakového jazyka, přepisovatele mluveného slova.
Metody výuky[editovat | editovat zdroj]
Metody výuky ve čtvrtém stupni podpůrných opatření zahrnují vše z předchozích stupňů. Volba metod výuky respektuje veškeré potřeby žáků s minimalizací obsahů výuky i s možností redukce obsahů vzdělávání. Škola rovněž zajišťuje, aby obsahy výuky byly předány žákům (neslyšícím, nevidomým, hluchoslepým) v podobě, která je pro ně nejvhodnější a nejpreferovanější. Rovněž lze použít alternativní, případně též augmentativní systémy, tj. systémy, které se používají v případě náhrady mluvené řeči.
Alternativní komunikace využívá:
a) Systémy bez pomůcek – cílené pohledy, mimika, gesta, gestikulace, manuální znaky, jazykové programy
b) Systémy s pomůckami – předměty, fotografie, systémy grafických symbolů (např. PCS, Bliss, piktogramy), komunikační tabulky, písmena a psaná slova, technické pomůcky s hlasovým výstupem, počítač se speciálním softwarem.[3]
Úprava obsahu a výstupů vzdělávání[editovat | editovat zdroj]
Úprava vzdělávacího obsahu žáka probíhá v řadě oblastí, které žák vzhledem ke svému vzdělávacímu obsahu, potřebám a zdravotním omezením nezvládá nebo zvládá náhradním způsobem. Úprava výstupů vzdělávání je v souladu s možnostmi žáků, které vyplývají z jejich speciálních vzdělávacích potřeb. Důležitá je snaha využívat maximálně potenciál ke vzdělávání žáka při zachování pozitivní motivace ke vzdělávání, s cílem přípravy na život. Vzdělávání probíhá podle upraveného vzdělávacího programu. U žáka je podporována samostatnost a příprava na budoucí uplatnění v profesním životě.[3]
Organizace výuky[editovat | editovat zdroj]
Organizaci výuky je třeba rozdělit na dvě části: ve škole a ve školském zařízení.
Organizace výuky ve škole[editovat | editovat zdroj]
Ve škole je třeba přizpůsobit a uspořádat prostředí tak, aby vyhovovalo potřebám žáka, ať se jedná o žáka nevidomého, neslyšícího, hluchoslepého. Je potřeba vytvořit takové prostředí, které bude nejen rozvíjet žáka v oblasti vzdělávání, ale také v oblasti sociální interakce. Na základě potřeb jedince je třeba vytvořit časový harmonogram, vytvořit stravovací harmonogram a rovněž dbát na odpočinek dle potřeby. V případně nutnosti zavést opatření, která povedou k minimalizaci počtu a obsahů výuky – zkracování vyučovacích hodin, prodlužování vyučovacích hodin, spojování vyučovacích hodin apod.
Organizace výuky ve školském zařízení[editovat | editovat zdroj]
Účast žáka ve školském zařízení vyplývá ze speciálních potřeb žáka. Pokud nemůže žák využívat klasické pomůcky pro výuku, školské poradenské zařízení poskytne kompenzační pomůcky. V případě nutnosti lze poskytnout i asistenta pedagoga.
Individuální vzdělávací plán[editovat | editovat zdroj]
Individuální vzdělávací plán (zkráceně IVP) je uplatňován také u čtvrtého stupně podpory. IVP navrhuje školské poradenské zařízení, na jehož základě ho vypracuje škola.
IVP vychází ze školního vzdělávacího programu, naplňuje vzdělávací potřeby žáka, u mimořádného intelektového nadání je třeba umožnit obohacování učiva, plán nad rámec předmětů a vzdělávacích oblastí školního vzdělávacího programu i ve formě rozšiřování a prohlubování učiva.[3]
Hodnocení[editovat | editovat zdroj]
Hodnocení zahrnuje doporučení z nižších stupňů podpůrných opatření. Zohledňuje specifické nároky na činnost žáků, specifikuje hodnoticí kritéria, třídu hodnocených vlastností i hodnotící škálu; východiskem je analýza učiva zaměřená na didaktickou přístupnost učiva pro žákovo učení, pozitivní motivaci k dalšímu vzdělávání a vytváření postojů. Výrazné kriteriální úpravy hodnocení, důraz na využívání různých forem formativního hodnocení, včetně slovního, podpora sebehodnocení žáka a práce s motivací ke vzdělávání.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Komentář k přehledu podpůrných opatření [online]. [cit. 2017-03-06]. Dostupné online.
- ↑ MICHALÍK, Jan; BASLEROVÁ, Pavlína a kol. Podpůrná opatření ve vzdělávání. Praha: Člověk v tísni, s. r. o, 2015. ISBN 978-80-87456-57-6.
- ↑ a b c d Vyhláška 27/2016 Sb.. [s.l.]: [s.n.]