Platon (Udovenko)

Platon
Jeho Vysokopřeosvícenost; Platon
	Metropolita feodosijský a kerčský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Zvolení	20. prosince 2012
Svěcení
Jáhenské svěcení	17. dubna 1971
Kněžské svěcení	12. září 1971
Biskupské svěcení	16. prosince 1973 ; světitel Pimen
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup argentinský a jihoamerický (1973–1977); Arcibiskup argentinský a jihoamerický (1977–1980); Exarcha Střední a Jižní Ameriky (1977–1980); Arcibiskup sverdlovský a kurganský (1980–1984); Dočasný správce čeljabinské eparchie (1980–1984); Arcibiskup jaroslavský a rostovský (1984–1993); Arcibiskup argentinský a jihoamerický (1993–2004); Metropolita argentinský a jihoamerický (2004–2012);
Osobní údaje
Rodné jméno	Volodymyr Petrovyč Udovenko; (Володимир Петрович Удовенко)
Země	Rusko
Datum narození	17. listopadu 1940 (83 let)
Místo narození	Uspenka, Ukrajinská sovětská socialistická republika
Národnost	ukrajinská
Alma mater	Petrohradská duchovní akademie
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Platon (světským jménem: Volodymyr Petrovyč Udovenko; * 17. listopadu 1940, Uspenka) je ukrajinský pravoslavný duchovní Ruské pravoslavné církve, arcibiskup a metropolita feodosijský a kerčský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 17. listopadu 1940 ve vesnici (sídlo) Uspenka ve Vorošilovhradské oblasti. Měl tři sourozence a brzy přišli o otce.

Po ukončení školy se stal poslušníkem monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice v Oděse, kde strávil rok ve svíčkové dílně.

Roku 1958 začal studovat na Kyjevském duchovním semináři. O dva roky později byl seminář zavřen a pokračoval ve studiu na Oděském duchovním semináři. V letech 1961-1964 sloužil v řadách Sovětské armády. Roku 1965 po ukončení semináře pokračoval ve studiu na Leningradské duchovní akademii. Studium dokončil roku 1969 s titulem kandidáta bohosloví.

V letech 1969-1972 byl referentem Oddělení pro vnější církevní vztahy.

Dne 14. dubna 1971 byl metropolitou leningradským postřižen na monacha a přijal mnišské jméno Platon. Dne 17. dubna byl rukopoložen na hierodiakona a 12. září na jeromonacha.

Roku 1972 dokončil postgraduální studium na Moskevské duchovní akademii. Stejného roku byl povýšen na archimandritu. Metropolita Nikodim jej poslal sloužit do Argentiny.

Roku 1973 byl Svatým synodem zvolen biskupem argentinským a jihoamerickým. Dne 16. prosince proběhla v soboru Zjevení Páně v Moskvě jeho biskupská chirotonie. Hlavním světitelem byl patriarcha moskevský Pimen.

Dne 6. října 1977 byl povýšen na arcibiskupa a stal se exarchou Střední a Jižní Ameriky.

Roku 1980 byl ustanoven na arcibiskupem sverdlovským a kurganským. Současně se stal dočasným správcem čeljabinské eparchie.

V letech 1981-1986 byl zástupcem předsedy Oddělení pro vnější církevní vztahy.

V prosince 1984 byl jmenován arcibiskupem jaroslavským a rostovským.

Dne 18. března 1990 se stal lidovým poslancem Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Od 2. listopadu 1991 do 14. prosince 1992 byl členem Nejvyššího sovětu RSFSR a poté Ruské federace. V sovětu působil v Komisi pro svobodu svědomí a podílel se na přípravě zákona pro svobodu vyznání.

Roku 1990 se zúčastnil Místního soboru Ruské pravoslavné církve, kde předložil návrh na snížení počtu hlasů potřebných k tomu, aby byl kandidát z místního soboru zařazen do konečného seznamu kandidátů na patriarchu, ale návrh nebyl přijat. Sám navrhl kandidaturu metropolity Pitirima (Něčajeva). Navrhl také aby byla poslána zpráva věřícím Ruské pravoslavné církve v zahraničí.

Od 1. listopadu 1993 byl znovu ustanoven na katedru argentinské eparchie.

Roku 2000 se zúčastnil Archijerejského soboru Ruské pravoslavné církve, na níž vystoupil proti omezování pravomocí Místního soboru.

Dne 29. února 2004 byl patriarchou moskevským Alexijem II. povýšen na metropolitu.

Od roku 2010 do 26. července 2012 byl druhým místopředsedou Pravoslavné biskupské konference Jižní Ameriky.

Dne 26. července 2012 byl osvobozen od funkce eparchiálního biskupa argentinské eparchie a přešel do jurisdikce Ukrajinské pravoslavné církve. Před odchodem navštívil na rozloučenou všechny farnosti své eparchie.

Dne 20. prosince 2012 byl Synodem Ukrajinské pravoslavné církve ustanoven eparchiálním biskupem nově vzniklé feodosijské eparchie.

Dne 7. června 2022 byla rozhodnutím Svatého synodu Ruské pravoslavné církve přijata feodosijská eparchie do přímé kanonické podřízenosti moskevského patriarchy a Svatého synodu.

Dne 24. ledna 2023 byl v rámci Ruské invaze na Ukrajinu zařazen na sankční seznam Ukrajiny s blokováním majetku, omezením obchodních operací, blokováním stažení kapitálu ze země a odebráním státních vyznamenání Ukrajiny.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Světská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Rusko Rusko Řád přátelství (2000)
Rusko Rusko Medaile blahověrného knížete Jaroslava Moudrého – 1000. výročí založení města Jaroslavl (2010)
Rusko Rusko Medaile na počest 200. výročí vítězství ve vlastenecké válce roku 1812 (2012)
Rusko Rusko Čestný občanem města-hrdina Kerč

Církevní vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

1977 – Řád apoštolům rovného knížete Vladimíra II. třídy
1980 – Řád přepodobného Sergija Radoněžského II. třídy
1982 – Řád svaté jeruzalémské církve (Pravoslavný patriarchát jeruzalémský)
1984 – Řád apoštola a evangelisty Marka (Pravoslavný patriarchát alexandrijský)
1985 – Řád apoštolům rovné Marie Magdaleny (Polská pravoslavná církev)
1996 – Pamětní panagie k 50. výročí Oddělení pro vnější církevní vztahy
1997 – Řád blahověrného knížete Daniela Moskevského II. třídy
1999 – Medaile přepodobného Makarija Unženského
2000 – Řád přepodobného Sergija Radoněžského I. třídy
2000 – Jubilejní patriarchální diplom k 2000. výročí narození Ježíše Krista
2003 – Řád svatého Innokentija Moskevského II. třídy
2006 – Pamětní panagie k 60. výročí Oddělení pro vnější církevní vztahy
2010 – Řád přepodobného Serafima Sarovského II. třídy
2010 – Patriarchální medaile na počest 30. výročí založení uměleckého a výrobního podniku Sofrino
2012 – Medaile svaté velikomučednice Kateřiny (Eparchie jekatěrinburská)
2013 – Jubilejní panagie k 1025. výročí Křtu Rusi
2013 – Pamětní odznak k 1025. výročí Křtu Rusi
2015 – Řád přepodobného Serafima Sarovského I. třídy
2018 – Řád svatého Innokentija Moskevského I. třídy
2020 – Řád blahověrného knížete Daniela Moskevského I. třídy