Pedagogický leadership

Pedagogický leadership (v angličtině educational leadership) ve vzdělávání je proces, který spočívá v zapojení a vedení talentů a energie učitelů, žáků a rodičů k dosažení společných vzdělávacích cílů. Nejčastěji se používá v souvislosti s vymezením role a činnosti ředitele školy. Ředitel jako pedagogický lídr podporuje neustálé profesní učení ve škole a společně s ostatními se jej účastní, aktivně buduje kulturu podporující učení a rozumí výuce do té míry, že je schopen kontinuálně vyhodnocovat dopad manažerských rozhodnutí na učení dětí. Oblast pedagogického vedení je vnímána jako jedna z nejdůležitějších činností ředitele s výraznými dopady na kvalitu výuky a na vzdělávací výsledky školy. Tato činnost zahrnuje hospitace ve výuce, výuku žáků, mentorování učitelů, koordinaci a usměrňování jejich dalšího profesního vzdělání, koordinaci vzdělávacího obsahu, rozvoj vzdělávacích metod, využívání externích zdrojů atd.

Tento termín se ve Spojených státech často používá jako synonymum pro vedení školy (school leadership), který ovšem více akcentuje vedení školy jako materiální instituce, kdežto pojem pedagogický leadership akcentuje více školu jako proces vzdělávání a výchovy – instituci více než organizaci. Ve Velké Británii nahradil pedagogický leadership pojem management ve vzdělávání. Management ve vzdělávání se od původního pojetí správy školy (administration) postupně posouval k novému pojmu leadership, který akcentuje spíše důraz na vedení k dosahování sdílených vzdělávacích cílů.

Pedagogický leadership v praxi

V Souhrnné zprávě mapující pedagogické vedení ředitelů základních škol v ČR z roku 2015 je definováno osm okruhů činností, které pedagogické vedení školy systematicky naplňují konkrétním obsahem. Obdobně okruhy definuje i studie NIDV Pedagogické vedení škol Archivováno 8. 5. 2023 na Wayback Machine. a obdobně s nimi v českém prostředí pracuje i studie IDEA. Systematicky se postavením ředitelů a náplní jejich práce zabývá také Václav Trojan, který mluví o třech základních směrech pedagogického vedení: vytyčování směru; rozvoj lidí; rozvoj spolupráce a participace na rozhodování.

Studie OECD Improving School Leadership hovoří o odpovědnostech pedagogického vedení školy: o podpoře, evaluaci a rozvoji kvality učitelů (koordinace kurikula a vyučování, monitoring a evaluace práce učitelů, podpora profesního rozvoje, podpora spolupráce a kultury učení apod.), o podpoře rozvoje studentů a naplňování jejich potenciálu (nastavování cílů školy ve vztahu k výsledkům vzdělávání žáků, měření pokroku, práce s daty, individualizace apod.), o strategickém využívání zdrojů pro pedagogické účely a o síťování školy, rozvoji školní komunity a podpoře dále poskytované za hranice školy do vytvářených sítí.

Osm okruhů činností definujících pedagogické vedení školy podle České školní inspekce

1. Sdílení vize: Zahrnuje určování dlouhodobého směřování školy, formulování cílů školy a jejich vysvětlování. Součástí je získávání lidí pro společnou vizi i její implementace.
2. Spolupráce s rodiči: Aktivity zaměřené na zapojení lidí v okolí do fungování školy. Seznamování rodičů s vizí školy, hodnocením školy apod.
3. Podpora profesního rozvoje: Zahrnuje činnosti spojené s aktivní podporou dospělých ve škole k organizačnímu učení a profesnímu růstu. Jde především o vytváření podmínek pro interní i externí profesní rozvoj ve škole.
4. Monitorování vzdělávacích výsledků žáků: Jde o činnosti spojené zejména s analýzou vzdělávacích výsledků žáků školy a jejich využitím při rozvoji školy.
5. Zájem o žáky: Sada aktivit souvisejících se zjišťováním potřeb žáků z hlediska výchovy a vzdělávání. Součástí je podpora žáků při jejich zapojování do chodu školy.
6. Rozvoj kurikula: Plánování, organizace a evaluace vzdělávacího programu školy.
7. Stimulující klima: Zahrnuje činnosti spojené s monitorováním a zkvalitňováním personálních vztahů a procesů ve škole.
8. Naplňování potřeb učitelů: Aktivity zaměřené na vytváření prostoru pro poznávání potřeb zaměstnanců školy, zejména učitelů.

Pedagogický leadership u českých ředitelů

Čeští ředitelé oproti svým kolegům v Evropě pociťují, že nemají možnost se dostatečně věnovat pedagogickému leadershipu a také že nejsou v této oblasti dostatečně vzděláváni. Činnostem v oblasti pedagogického leadershipu (např. hospitace ve výuce, výuku žáků, mentorování učitelů, koordinaci a usměrňování jejich dalšího profesního vzdělání, koordinaci vzdělávacího obsahu, rozvoj vzdělávacích metod, využívání externích zdrojů atd.) se čeští ředitelé věnují v průměru jenom 15 % svého pracovního času. Nejvíce jim totiž zabírají jiné administrativní úkony a schůzky (přibližně 40 %).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pedagogický leadership na Wikimedia Commons