Pantokrator
Pantokrator (řecky παντοκράτωρ) znamená „vládce všeho“, „všemohoucí“, a v křesťanském umění znamená určitý typ zobrazení Ježíše Krista.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Slovo je patrně odvozeno od císařského titulu a objevuje se v řeckém překladu Bible Septuagintě jako ekvivalent hebrejského Jahve sebaot. V Novém zákoně se objevuje jednou v Pavlově listě Korintským (2Kor 6, 18 (Kral, ČEP)) a devětkrát v knize Zjevení, vždy ve spojení s Bohem Otcem. Ve 4. století se titul jako výklad Mt 28, 18 (Kral, ČEP) přenesl na Krista, zejména ve východní teologii.
Kristus Pantokrator[editovat | editovat zdroj]
Dnes se slovem Pantokrator obvykle označuje jistý ikonografický typ zobrazení Krista, častý v Byzanci, v raném středověku na Západě a v celém pravoslavném světě dodnes. Kristus je zde zobrazen často na zlatém pozadí jako vládce, který se dívá přímo na diváka, pravou rukou žehná a v levé drží otevřenou knihu evangelia. Jako mozaika nebo freska bývá umístěn uprostřed klenby apsidy nebo uprostřed ikonostasu, užíval se však i v iluminovaných rukopisech a na deskových ikonách. Na Západě se objevuje zhruba od 6. do 12. století a pak znovu až v historizujících stavbách 19. století.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- J. Lassus, Raně křesťanské a byzantské umění. Praha: Artia, 1971 – 196 s.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pantokrator na Wikimedia Commons - Galerie Pantokrator na Wikimedia Commons
- (anglicky)
- E. Damianakis, Orthodox iconography
- Klášter Krista Pantokratora, Konstantinopol (založen kolem 1130)
- Kristus Vševládce
