Oportunismus
Oportunismus (z lat. opportunus, příznivý, popř. anglického opportunity, příležitost) je způsob jednání a rozhodování, které se neřídí vlastními zásadami, nýbrž se přizpůsobuje vnějším okolnostem, příležitostem a výhodám z toho kterého rozhodnutí. Protikladem je doktrinářství, dogmatismus.
Původ slova[editovat | editovat zdroj]
Latinské slovo opportunus původně užívali námořníci pro příznivý vítr, který je zanese do přístavu (portus, přístav). Oportunní později znamenalo příhodný, vhodný za daných okolností. Slovo oportunismus vzniklo v rámci politické agitace koncem 19. století, zejména ve sporech o socialismus.[1] Do současnosti se jeho význam rozšířil i mimo politiku do jiných oblastí lidského působení (práce a kariéra, podnikání, …) jako zaslepené dychtění po lepším místu ve společnosti pouze prostřednictvím příležitosti nehledě na ostatní zásady.
Oportunismus v politice[editovat | editovat zdroj]
Ve sporech mezi revolučními a reformními socialisty od konce 19. století se slovo oportunismus začalo užívat jako pejorativní označení (nadávka) pro politiku sociální demokracie a reformních socialistů, kteří chtěli postavení dělníků zlepšovat postupnými kroky v rámci demokratického uspořádání společnosti, a nikoli celkovou revolucí.[2]
Pozdější komunistická propaganda rozlišovala tzv. pravicový oportunismus, který hájil systém několika politických stran – politický pluralismus – zejména v politice sociální demokracie, a levicový oportunismus, kterým označovala politiku „ultralevicových frází“ jiných komunistických států než spojenců Sovětského svazu, například ČLR či Albánie, jež sovětský komunismus kritizovaly.[3]
S dalším rozvojem politické agitace se význam slova oportunismus rozšířil, takže může znamenat politiku, která se neřídí pevnými zásadami, mění se podle potřeby a okolností a využívá okamžitých nálad a příležitostí. Oportunista se ve svém rozhodování řídí především průzkumy veřejného mínění, přizpůsobuje se náladám veřejnosti a sleduje okamžitý úspěch bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Přidává se na stranu těch, kdo mají úspěch, a nedbá na to, co voličům sliboval dříve.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Petit Robert, Paris 1970, heslo opportunisme.
- ↑ LENIN, Vladimir Iljič. Stát a revoluce [online]. 1917 [cit. 2010-03-15]. Kapitola ZVULGARISOVÁNÍ MARXISMU OPORTUNISTY. Dostupné online.
- ↑ KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1983. S. 491.
- ↑ https://www.novinky.cz/clanek/volby-prezidenta-vondra-slovenskeho-oportunistu-podruhe-na-hrade-nechci-40420025 příklady politického polistopadového oportunismu - Miloš Zeman, Andrej Babiš
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Oportunismus, Sv. 8, str. 764
- M. Petrusek (vyd.), Velký sociologický slovník I. Praha: Karolinum 1996. Heslo Oportunismus, str. 720
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oportunismus na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo oportunismus ve Wikislovníku
