Norské královské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luftforsvaret
(Letectvo)
Znak norského letectva
Znak norského letectva
ZeměNorskoNorsko Norsko
Vznik10. listopadu 1944
Typletectvo
Velikost3650 příslušníků
Motto„Konge, Folk og Fedreland“
„Za krále, lid a vlast“
Velitelégenerálmajor Tonje Skinnarlandová[1]
Nadřazené jednotkyNorské ozbrojené síly
Účast
Válkydruhá světová válka
vojenská intervence v Libyi
Miseoperace Spojenecká síla
Baltic Air Policing
Insignie
ZnakLetecký výsostný znak Norska Letecký výsostný znak Norska (provedení se sníženou viditelností)
 Letecký výsostný znak Norska
Letouny
PrůzkumnéLockheed P-3 Orion
Dassault Falcon 20
StíhacíF-16 Fighting Falcon
F-35A Lightning II[2]
CvičnéSaab Safari
TransportníC-130J Super Hercules
Vrtulníky
VíceúčelovéWestland Sea King
Bell 412
NHI NH90
Norský Northrop F-5 Freedom Fighter (z aktivní služby vyřazeny v srpnu 2000)
General Dynamics F-16 Fighting Falcon norských ozbrojených sil
První norský Lockheed Martin F-35 Lightning II

Norské královské letectvo (RNoAF) (norsky Luftforsvaret) je letecká složka norských ozbrojených sil, která byla založena jako jejich samostatná část dne 10. listopadu roku 1944. Slouží v něm přibližně 1430 zaměstnanců (úředníci, vojáci a civilisté). 600 osob zde slouží v době své branné povinnosti. Při mobilizaci se norské letectvo skládá ze zhruba 5 500 příslušníků.

Infrastruktura letectva zahrnuje sedm základen (Andøya, Bardufoss, Bodø, Gardermoen, Rygge, Sola a Ørland), dvě střediska kontroly a centra podávání zpráv (Sørreisa a Mågerø) a tři školicí střediska (Kjevik a Persaunet v Trondheimu).

Přehled letecké techniky[editovat | editovat zdroj]

Název Původ Určení Verze V aktivní službě Poznámky
Bojové letouny
F-16 Fighting Falcon (MLU) USA víceúčelový stíhací letoun
dvoumístný stíhací letoun[pozn. 1]
F-16AM
F-16BM
46[4]
10[4]
Lockheed Martin F-35 Lightning II USA víceúčelový bojový letoun F-35A 4[4] F-35 Norského královského letectva zatím nenabyly počáteční operační způsobilosti a jsou dislokovány v USA, kde slouží k výcviku norských letců. Předběžně objednáno dalších 48 strojů.[4]
Speciální letouny
Dassault Falcon 20 Francie letoun pro elektronický boj Falcon 20 ECM 2[4] Další Falcon 20C-5 je užíván pro transport VIP.[5]
Lockheed P-3 Orion USA námořní hlídkový letoun P-3C/N 6[4] V plánu je náhrada stroji Boeing P-8 Poseidon, objednanými v listopadu 2016.[6]
Dopravní a transportní letouny
Lockheed Martin C-130J Super Hercules USA transportní letoun C-130J-30[5] 3[4] Objednán ještě jeden kus.[4]
Vrtulníky
Agusta AW101 EU záchranný a transportní vrtulník 0 Objednáno 16 kusů,[4] jako náhrada Westlandu Sea King.
Bell 412 USA víceúčelový vrtulník 18[4]
NHIndustries NH90 EU transportní vrtulník TTH 6[4] Objednáno dalších 8 kusů.
Westland Sea King Spojené království pátrání a záchrana Mk.43 11[4]
Cvičná letadla
Saab MFI-17 Švédsko cvičný letoun Saab Safari 16[zdroj⁠?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dvoumístné cvičné verze bojových letounů se používají především při zaškolování již vycvičených pilotů na konkrétní typ bojového letounu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Svět podle Norska. Generálmajorka Tonje Skinnarlandová se stala velitelkou norského letectva. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-01-27 [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. 
  2. Norway: First F-35As now flying in USA. AirForces Monthly. Červen 2016, čís. 339, s. 84. ISSN 0955-7091. (anglicky) 
  3. Cvičné letouny [online]. army.cz [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l HOYLE, Craig, et al. World Air Forces 2017 [online]. London: Flightglobal, 2016-12-06. S. 13. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b WARNES, Allan. European Airlift Capabilities Part Three: Norway - C-130s Kept Busy with UN. AirForces Monthly. Prosinec 2016, čís. 345, s. 59–61. (anglicky) 
  6. Norwegian Poseidons. Air International. Leden 2017, roč. 92, čís. 1, s. 5. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]