Národní galerie umění
Národní galerie umění | |
---|---|
Údaje o muzeu | |
Stát | Venezuela |
Založeno | 1. října 1974 |
Zeměpisné souřadnice | 10°30′2″ s. š., 66°54′9″ z. d. |
Webové stránky | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národní galerie umění (Galería de Arte Nacional; GAN) je muzeum výtvarného umění ve čtvrti Plaza Morelos v Caracasu ve Venezuele,[1][2] které bylo otevřeno v květnu 1976. V roce 2009 se přestěhovalo do nové budovy navržené Carlosem Gómezem de Llerenou, největší muzejní budovy ve Venezuele.[3]
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Muzeum bylo umístěno až do roku 2009 v neoklasicistní budově poblíž parku Los Caobos .[4] Ta byla postavena v roce 1935 pro Muzeum výtvarného umění (Museo de Bellas Artes)[5] a jejím tvůrem byl Carlos Raul Villanueva, jeden z nejznámějších architektů Venezuely.[6] Na fasádě byly reliéfy od Francisco Narváeze, prvního venezuelského modernistického sochaře.
V roce 2009 prezident Hugo Chávez otevřel pro Národní uměleckou galerii novou budovu, což Muzeu výtvarného umění umožnilo znovu se vrátit do své původní budovu.
Sbírky[editovat | editovat zdroj]
Muzeum prezentuje umělecká díla venezuelských umělců a umělců, kteří trávili nějaký čas ve Venezuele, jako byl Camille Pissarro. Sbírka pokrývá asi pět století od koloniálních dob přes éru Simona Bolívara do nedávné minulosti.[7]
Muzeum bylo chváleno jako „vlastenecká oslava národních umělců“ oslovující venezuelskou společnost.[2]
V jedenácti místnostech uspořádaných do kruhu je více než 4000 uměleckých děl mezinárodních i venezuelských umělců.[6][3] Jsou tu obrazy více než 40 venezuelských umělců.[5][8] Díla zahrnují předhispánské období, obrazy z koloniální éry, sochy i venezuelská díla moderního umění.
Dočasné výstavy ukazují uměleckou kulturu od předhispánských dob po moderní kinetické umění.[5] K umělcům, jejichž dílo je vystaveno v muzeu, patří Arturo Michelena, Armando Reverón, Carlos Cruz-Diez, Pájaro a Jesús Soto. Nejvýznamnějším dílem muzea je Michelenův obraz z roku 1896, ukazující Francisca de Mirandu ve španělské věznici, zvaný Miranda en La Carraca.[3] Sbírka moderního sochařství zahrnuje díla Abigaila Varely, Pedra Barreta, Colette Delozanneové a Carlosa Mendozy.
-
Bartolomé Alonso de Cazales, Teresa Mixaresová de Solórzano y Tovar, 1722
-
Anonym caracasské školy, Sv. Jakub Maurobijce, 2. pol. XVIII. století
-
Camille Pissarro, Tropická krajina s venkovskými domy a palmami, 1853
-
Ferdinand Bellermann, Na Orinocu, kolem 1860
-
Martin Tovar y Tovar, Skica pro Podpis Zákona o nezávislosti, 1876-77.
-
Cristóbal Rojas, Autoportrét s červeným kloboukem, 1887
-
Antonio Herrera Toro, Ricaurte v San Mateu, 1889
-
Arturo Michelena, Charlotta Cordayová, 1899
-
Emilio Boggio, Krajina s mostem
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Art Gallery (Caracas) na anglické Wikipedii.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-4000-1648-8.
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-59884-569-3.
- ↑ a b c Dostupné online.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-4000-1648-8.
- ↑ a b c [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-74104-545-1.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-313-35884-5.
- ↑ Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní galerie umění na Wikimedia Commons