Modenka

Modenka
Modenka
	Modenka červený červenopruhý
Základní informace
Země původu	Německo
Synonyma	Modenský slepičák, německý modeňák
Využití	Okrasný chov
Stupeň prošlechtění	Ušlechtilé plemeno
Směr užitkovosti	Okrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec	Malý
Klasifikace a standard
Plemenná skupina	Slepičáci

Modenka, též modenský slepičák, podle německého vzorníku německý modeňák je nejmenší plemeno slepičáků. I mezi ostatními plemeny holubů patří k těm menším, nedosahuje větší hmotnosti než 400 g. Modenka má zaoblené tělo s širokou a klenutou hrudí, záda jsou široká, krátká a mírně prohnutá a ocas je nesen pod úhlem 45°. Krk je středně dlouhý a nohy rovné a vyšší. Modenky se chovají ve značném množství barevných a kresebných rázů. V seznamu plemen EE má číslo 0206.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První přesnější popis o slepičácích obecně sepsal v 17. století Ulyssis Aldrovandi a v tomto spise konstatoval, že původ slepičáků je v Indii, odkud se rozšířil do Evropy. Také zde uváděl, že nejstarším slepičákem je barmský slepičák ^[1]. První modenky byly přivezeny do Německa v roce 1870 a to z Itálie. Velký rozmach zažilo plemene v roce 1878, kdy se do Německa dovezlo přes padesát párů ^[1]. První chovatelský klub, byl založen v Německu roku 1912 a vystupoval pod názvem Klub chovatelů modenů. Největší úspěch ale měly modenky v Anglii, kde se výstavy v Crystal Palace v roce 1927 zúčastnilo 567 modenů ^[2].

Modenka v Česku[editovat | editovat zdroj]

Mezi první české autory, kteří ve svých knihách modeny vůbec zmínili, patří Antonín Jeřábek, který v knize Chov holubů pro užitek i sport z roku 1910 přidal obrázek modenky, avšak bez popisu ^[1]. Krátkou zmínku je možné nalézt v časopise Český rolník z roku 1915 v článku Slepičák ^[1]. Mimo to ale není modenka příliš známým holubem, v Česku se chová vzácně.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Modenka má postavu charakteristickou pro všechny slepičáky; má hruď zvětšenou tak, že připomíná slepici, tělo je malé a hřbet je krátký. Hlava je kulatá, rovnoměrně klenutá, s hladkým ale ne nízkým čelem. Oči oranžovo-červené, kulaté a malé. Zobák je střední délky, poměrně silný. Ozobí je většinou světlé a samotná barva zobáku se odvíjí od zbarvení ptáka. Hruď je široká, dobře zaoblená a s břichem by měla tvořit neporušené kolo. Hřbet je krátký, nesvažuje je dolů a v ramenou je široký. Křídla krátká, nedosahují až k ocasu. Ocas nesený vysoko, krátký a úzký. Nohy jsou neopeřené, se silnými stehny.^[2]

Zbarvení[editovat | editovat zdroj]

Modenky jsou velmi pestře zbarvené, mohou mít až 200 barevných rázů a kombinací ^[1]. Základní a nejčastější jsou tři rázy:

Gazzi: Základní barva je bílá a pokrývá celé tělo krom hlavy, horního hrdla, křídel a ocasu, které jsou stejně zbarvené, nejčastěji černě. Zadní část hlavy a krku je bílá. Vzor na hlavě má symetrický tvar. Barvy a kombinace: černá, modrá bez mříží, stříbrná, světle hnědá, měďnatá, červená, žlutá, Isabel... Tyto barvy by měly být bohaté a lesklé. Bílé skvrny na křídlech jsou tolerovány.

Schietti; Jednolitá barva, nejčastěji černá, bílá, modrá, stříbrná, světle hnědá, měďnatá, červená, žlutá nebo Isabel. Povolené jsou také černé, bílo-hnědé, červené nebo žluté pruhy.

Magnani: Základní barvou je tmavě modrá, stříbrně šedá, hnědá, tmavě modrá nebo černá. Ocas a křídla jsou různobarevné a nemusejí být zbarveny stejně.^[2]

Chov[editovat | editovat zdroj]

Modenky jsou velmi atraktivní, snadno se udržují a jsou méně problematická než anglický king ^[3]. Nejsou příliš hlasité a hodí se i pro začátečníky. Hodí se pro chov ve voliérách nebo holubnících, které nemusí být příliš velké, protože modenky létají jen málo a většinou se drží při zemi. Krmí se klasickou krmnou směsí. Nejsou agresivní, proto je vhodné chovat je s více druhy holubů. O mláďata se starají a jen málokdy je nutné shánět náhradní chůvu.