Maxmilián Josef z Fürstenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maxmilián Josef z Fürstenbergu
Knížecí erb Fürstenbergů
Knížecí erb Fürstenbergů
Kníže z Fürstenberg-Heiligenbergu
Ve funkci:
1676 – 1676
Císařský komorník

Narození1651
Úmrtí1676 (ve věku 24–25 let)
Philippsburg
Choť(1673) Anna Kokořovcová z Kokořova (1655–1687)
RodičeFerdinand Bedřich Egon z Fürstenbergu a Františka Alžběta z Montrichieru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Josef z Fürstenberg-Heiligenbergu (německy Maximilian Joseph von Fürstenberg-Heiligenberg; 19. června 165124. srpna 1676 Philippsburg) byl německý šlechtic, od roku 1676 kníže z Fürstenbergu-Heiligenbergu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián Josef byl jediným synem hraběte Ferdinanda Bedřicha Egona z Fürstenberg-Heiligenbergu (1623–1662) a jeho manželky Františky Alžběty z Montrichieru († 1668).

Po smrti svého otce v roce 1676[zdroj?] zdědil společný majetek s bratrancem Antonínem Egonem, který již předtím spravoval majetek s Ferdinandem Bedřichem po smrti svého otce Heřmana Egona v roce 1674.

Vláda Maxmiliána Josefa však trvala jen krátce. Byl jmenován císařským komorníkem a v armádě dosáhl hodnosti plukovníka. Padl ve válce proti Francii při obléhání Philippsburgu.[1][2]

Jelikož jeho dvě děti zemřely v kojeneckém věku, přešla po jeho smrti práva k majetku plně do rukou bratrance Antonína Egona, který se tak stal jediným knížetem z Fürstenbergu-Heiligenbergu, a to až do roku 1716.

Manželství a děti[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián Josef se v roce 1673 v Praze oženil s hraběnkou Annou Kokořovcovou z Kokořova (1655 – 25. 9. 1687), se kterou měl tyto děti:

  • Václav (1674–1675)
  • Maxmilián Josef (*/† 1675)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Massimiliano Giuseppe di Fürstenberg-Heiligenberg na italské Wikipedii.

  1. Rodokmen Fürstenbergů
  2. FEURSTEIN, Heinrich: Die Beziehungen des Hauses Fürstenberg zur Residenz- und Patronatspfarrei Donaueschingen bis heute, 1939; s. 44–45 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]