Marie Hergetová
| Marie Hergetová | |
|---|---|
| Narození | 1863 Rakouské císařství |
| Bydliště | Smíchov |
| Povolání | anarchista a aktivistka |
| Známá jako | Mářa Hergetová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Marie Hergetová též Mářa (1863 – ?) byla česká socialistka, anarchistka, spisovatelka, spolková činovnice, osvětová pracovnice, pacifistka, novinářka, aktivistka, sufražetka a feministka. Byla členkou socialistického a dělnického hnutí v Praze a roku 1891 zatčena spolu s několika dalšími roku 1892 odsouzena na 15 měsíců vězení. Patřila k jedněm z prvních a nejvýraznějších českých socialistek a anarchistek.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodila se pravděpodobně v Praze. Provdala se jako Hergetová za drážního posunovače zaměstnaného na smíchovském nádraží. Společně žili v bytě na Smíchově, sama pak vykonávala dělnické zaměstnání. Nuzné podmínky dělníků během probíhající průmyslové revoluce v ní vzbudily zájem o myšlenky socialismu a dělnického hnutí, tedy v Rakousku-Uhersku postihovanými ideologiemi.
Socialistické hnutí[editovat | editovat zdroj]
V socialistických dělnických spolcích se angažovala nejpozději od 90. let 19. století, přispívala do dělnických periodik a spolupořádala schůze a přednášky tykající se rovného postavení žen ve společnosti, přístupu ke vzděláni či rovným pracovním podmínkám. Byla rovněž autorkou textu agitační písně Píseň žen. Politicky se profilovala jako internacionální socialistka.[1]
1. listopadu 1891 byla na schůzi karlínské Dělnické jednoty zadržena policií a zatčena, spolu s pořadatelem schůze Janem Tatarem a několika dalšími ženami, konané v hospodě Karla Krista. Důvodem bylo jednak porušení podmínky úředně povolené schůze, která však nebyla povolena jako veřejná, zejména však obsah přednášky Hergetové s názvem O ženě a její povolání. V něm Hergetová mj. kritizovala politiku války či hájila ateistické postoje, na závěr shromáždění pak sborově zazněly písně Buď práci čest a Píseň žen, které nadále přešly v píseň na melodii rakousko-uherské státní hymny se změněným textem. Zatčení byli po zadržení vedeni v poutech pešky přes celý karlínský okres z Proseku až do Karlína.
Text této písně byl později, spolu s dalšími písemnostmi, zajištěn v při domovní prohlídce v bytě Hergetových na Smíchově. Text písně později otiskl anarchistický časopis Pomsta.
Proces a věznění[editovat | editovat zdroj]
V procesu vystupovala jako hlavní podezřelá, socialisté byli obviněni z „urážení Jeho Veličenstva císaře a rušení náboženského řádu”. Po několika slyšeních byla v lednu 1892 spolu s Josefem Tatarem, Marií Jagrovou, Johannou Malou a Kateřinou Kejhovou odsouzena k trestům vězení. Nejtvrdší trest dostala Hergetová, 15 měsíců, Tatar byl odsouzen k 8 měsícům, Jagrová k 6 měsícům, Malá a Kejhová pak na šest týdnů. Hergetová byla internována v nápravně v klášteře Milosrdných sester boromejek v Řepích u Prahy.[2]
Po propuštění se dále účastnila schůzí socialistických spolků, je však uvedeno, že po pobytu ve vězení její nadšení ochablo.[2] Její ohlášena přednáška „Žena ve společenském postavení”, ohlášená na 29. července 1893 v hostinci v Butovicích, nebyla úředně povolena.[3]
Kvůli svému trestnímu záznamu a pokračující levicové aktivitě byla velmi pravděpodobně pod policejním dozorem. Jeden z pramenů pak uvádí, že se v pozdějších letech vystěhovala do Anglie.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online.
- ↑ H – Historie českého anarchismu (1880 – 1939) [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-24.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Historie českého anarchismu Archivováno 24. 4. 2021 na Wayback Machine.