Ludvík Cupal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík Cupal
Narození23. srpna 1915
Břeclav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. ledna 1943 (ve věku 27 let)
Velehrad
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
NárodnostČeši
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Cupal (23. srpna 1915, Břeclav15. ledna 1943, Velehrad) byl československý voják a příslušník výsadkové operace Tin.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v 23. srpna 1915 Břeclavi. Otec Josef byl strojním topičem u ČSD, matka Františka, rozená Homolová byla v domácnosti. Měl pět sourozenců.

Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v Břeclavi. Vyučil se strojním zámečníkem a poté pracoval jako kotlář. V roce 1934 nastoupil základní vojenskou službu u 30. pěšího pluku ve Vysokém Mýtě a absolvoval poddůstojnickou školu. Službu ukončil v roce 1936 v hodnosti desátníka. V roce 1938 byl v rámci mobilizace znovu povolán do armády, nasazen byl v pevnostním pásmu na hranici s Kladskem. Po demobilizaci zůstal ve Veselí nad Moravou.

V emigraci[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Protektorát opustil 18. června 1939. Přes Polsko se dostal do francouzského Lille, kde vstoupil do Cizinecké legie. Po zahájení války byl v Agde prezentován do československého zahraničního vojska. V řadách 2. pěšího pluku se účastnil bojů o Francii. Po jejím pádu byl 27. června 1940 evakuován do Velké Británie. V čs. vojsku byl v hodnosti četaře zařazen k pěšímu praporu.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Ve Velké Británii byl jako dobrovolník zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od ledna 1941 do února 1942 absolvoval kurz útočného boje pořádaného ve Skotsku, sabotážní kurz a parakurz. Tyto kurzy ukončil v říjnu 1941 v hodnosti rotného. Dále pokračovel ve výcviku ve střelbě, jízdě na motorových vozidlech a vrhání bomb. V lednu 1942 byl společně s četařem J. Švarcem přemístěn do výcvikového střediska v Bellasis u Dorkingu, kde byl podroben dalšímu speciálnímu výcviku a zároveň výcviku udržovacímu v již dosažených schopnostech a znalostech.

V únoru 1942 převzal velení nad dvoučlennou skupinou Tin.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Tin.

Vysazen byl v noci z 29. na 30. dubna 1942 nedaleko vsi Padrť u Rožmitálu. Skupina se však při seskoku rozdělila a nenalezla výstroj. Při doskoku si zranil nohu a navíc si způsobil vážné vnitřní zranění, ze kterého už se nikdy plně nevyléčil. Poté, co byl nalezen Vojtěchem Lukaštíkem z Intransitive, přesunul se s ním na Moravu. Ukrýval se na Slovácku. Spolu s Lukaštíkem se rozhodli realizovat sabotážní akce. Dne 18. září se pokusili o sabotáž železniční tratě mezi obcemi Polešovice a Nedakonice. Na základě výpovědi svého vlastního otce byl Cupal 15. ledna 1943 obklíčen gestapem ve svém úkrytu v cihelně u Velehradu, kde se zastřelil.

Jeho sestra Jana Cupalová a jeho bratr Michal byli zatčeni 1. února 1943 a o dvanáct dní později byli spolu s matkou Františkou vyslýcháni gestapem ve Vídni a nakonec obviněni z napomáhání nepříteli.[1][2] Matka zemřela 19. února 1943 za nejasných okolností ve vazbě u vídeňského zemského soudu.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. prosince byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka pěchoty.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Encyklopedie dějin města Brna: Jana Cupalová. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  2. Encyklopedie dějin města Brna: Ludvík Cupal. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠOLC, Jiří. Přijdeme za svítání. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0800-1. S. 266. 
  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kmenový list
  • Brigitte Bailer, Wolfgang Maderthaner, Kurt Scholz (Hrsg.): . Mandelbaum Verlag, Wien 2013, S. 56–58 (online [PDF]). Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes: Johanna Cupal, Lundenburg (CZ).