Lin Chej-er

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lin Chej-er
Lin Chej-er a vedení Červených luceren
Lin Chej-er a vedení Červených luceren
Jiná jména林黑兒
Narození1871
říše Čching Tchien-ťin, Říše Čching
Úmrtícca 1900
Národnostčínská
Známá jakoSvatá matka žlutého lotosu
PředstavenstvaČervené lucerny (Boxerské povstání)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lin Chej-er (čínsky: 林黑兒, zjednodušeně: 林黑儿, pchin-jin: Lín Hēier; 1871 [1] – 1900?) byla na straně čínských rebelů během boxerského povstání (čínsky: 義和團, zjednodušeně: 义和团, pchin-jin: Yìhétuán), známá mezi svými stoupenci také jako svatá matka žlutého lotosu (čínsky: 黃蓮聖母, zjednodušeně: 黄莲圣母, pchin-jin: huáng lián shèngmǔ).[1] Jakožto bývalá prostitutka a potulná bavička se znalostmi bojových umění, se účastnila boxerského povstání. Během boxerského povstání zorganizovala a velela ženské rebelské jednotce Červené lucerny v Tchien-ťinu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lin se narodila na rybářské lodi v oblasti místní části Velkého kanálu v okolí Tchien-ťinu. Byla vytrénovaná v oblasti akrobacie a se svým otcem si vydělávala na živobytí jako potulná bavička.[2] Ještě jako velmi mladá se začala se živit jako takzvaná "dívka ze slaných vod" (anglicky saltwater girl, čínsky 咸水妹, pchin-jin: xián shuǐ mèi), výraz, který se v Čchingské říši používal pro pojmenování mladých prostitutek "prodávající své tělo na řece i na souši". Brzy se jako velmi mladá také provdala, avšak její novomanžel byl zatčen britskými vojáky během razie proti obchodu s opiem a ve vězení na následky násilného zacházení a podvýživy brzy zemřel,[1] ačkoli jiné zdroje tvrdí, že zemřel po násilném střetu s jedním z cizinců ve věznici.[3] Podle nich byl navíc uvězněn tchán Lin Chej-er, nikoliv její manžel.[4] Smrt manžela (či tchána) ji rozzuřila,[2] a tak se Chej-er nejprve připojila ke stoupencům Bílého lotosu, později i k ideologicky stejně smýšlejícím rebelům boxerského povstání žádajících po pomstě na přivandrovalých cizincích. Jelikož se jako žena nemohla k samotným mužským stoupencům kvůli pravidlům jednotek jako žena připojit, a zároveň byla nadaná v oblasti bojových uměních, vůdcem boxerů Čang Te-čchengem odcestovala do Tchien-ťinu, kde začala shromažďovat ženy a rozhodla se vytrénovat ženské rekruty a založit jednotku Červených luceren pro mladé rebelky a bojovnice. Na břidlicové lodi podél Velkého kanálu vyvěsila vlajku s nápisem "svatá matka žlutého lotosu". Zde prý vytvořila oltář, lákala a přitahovala ženy k tomu, aby se připojily k Červeným lucernám, a také léčila nemocné.[5] Název rebelské skupiny se odvíjí od barvy jejich oblečení.

S vdovami bojovníků a rebelek boxerského povstání vytvořila Jednotku Modré lucerny a se starými ženami jednotku Černých luceren. Kromě toho vytvořila jednotka „Pánvové lucerny“ složené z kuchařek, které měly na starosti stravování povstaleckých jednotek. Do svých řad verbovala prostitutky, žebračky a ženy rolníků, naopak odmítala zámožné ženy jako zbytečné „lotosové nohy“.[1]

V červenci 1900 spojené síly Aliance osmi národů vstoupily do měst Peking a Tchien-ťin, která rabovaly a drancovaly.[6][7] Lin Chei-er a další vůdci kladli tvrdý odpor.[8] Lin Chei-er byla zraněna během bitvy o Tchien-ťin a zajata spolu s ostatními představitelkami 14. července 1900, kdy je vojáci císařského vojska, kteří tajně pomáhali rebelům, nechali napospas svému osudu.[8] Konec jejího života ani příčina jejího úmrtí není znám, její ostatky nebyly nalezeny. Pravděpodobně byla souzena a popravena. Avšak mezi lidmi se proměnila v hrdinku, a dobové lidové písně hlásaly, že přežila.[9]

Pomník na její počest, památník Červených luceren, byl postaven v roce 1994 poblíž jejího místa narození.[1] Její odkaz převládl, protože zahraniční nepřátelé prchali ve strachu před její mocí, když byly na lodích podél Velkého kanálu vyvěšeny červené lucerny.[10]

Účast na povstání[editovat | editovat zdroj]

Lin Chej-er se podílela na mnoha aspektech boxerského povstání, včetně léčení nemocných a zraněných, sestavování bitevních plánů a vedení Červených luceren v bitvě.[10] Její schopnosti byly na vyšší úrovni než ostatních Červených luceren a zahrnovaly i takové jako odšroubovat šrouby na cizích dělech.[11] Údajně měla dokázala léčit zraněné pokropením čistou vodou a navrátit život mrtvým třením jejich těl.[12] Údajně vedla Červené lucerny do bitev u stanice Lao-lung-tchou (stanice Velké čínské zdi) a Z'-ču-ling,[10], které jsou vzácným případem, kdy ženy bojovaly po boku mužů.

Chej-er si získala respekt u Červených luceren po konfrontaci s guvernérem a generálem Č'-li Jü-luem[4], který se bránil zásahům Boxerů proti cizincům. Poté, co odolával boxerským snahám i v době, kdy už v Tchien-ťinu začaly boje, se s ním Chej-er střetla. Přimlouvala se za jeho podporu a odsoudila ho za jeho odpor vůči boxerům. Po jejím úspěšném nátlaku Jü-lu ustoupil boxerům a slíbil svou budoucí podporu povstání[4]. Konfrontace Lin Chej-er byla významná, protože byla jednak osobou z dělnické třídy, která smlouvala s osobou z třídy vládnoucí, ale také ženou ve vysoce patriarchální společnosti, která s neobvyklým úspěchem mluvila s mužem.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lin Hei'er na anglické Wikipedii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red Lanterns (Boxer Uprising) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e HAGEN, C.S. Lin Hei’er – C.S.News [online]. [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b LEE, Lily Xiao Hong; LAU, Clara; STEFANOWSKA, A. D. Biographical Dictionary of Chinese Women: v. 1: The Qing Period, 1644-1911. [s.l.]: Routledge., 2015. ISBN 9781317475880. S. 131. 
  3. ↑ COHEN, Paul A. History in three keys: the boxers as event, experience, and myth. New York: Columbia Univ. Press 428 s. ISBN 978-0-231-10651-1, ISBN 978-0-231-10650-4. S. 141. 
  4. ↑ a b c COHEN, Paul A. History in three keys: the boxers as event, experience, and myth. New York: Columbia Univ. Press 428 s. ISBN 978-0-231-10651-1, ISBN 978-0-231-10650-4. S. 271. 
  5. ↑ ONO, Kazuko; FOGEL, Joshua A. Chinese women in a century of revolution, 1850-1950. Stanford, Calif: Stanford University Press 255 s. ISBN 978-0-8047-1496-9, ISBN 978-0-8047-1497-6. S. 51-52. (engjpn) 
  6. ↑ O'CONNOR, Richard. The Boxer Rebellion. London: Hale 374 s. ISBN 978-0-7091-4780-0. 
  7. ↑ HEVIA, James L. The Boxers, China, and the world. Příprava vydání Robert A. Bickers, R. G. Tiedemann. Lanham: Rowman & Littlefield, 2007. 1 s. ISBN 978-0-7425-7197-6. 
  8. ↑ a b LEE, Lily Xiao Hong; LAU, Clara. Biographical Dictionary of Chinese Women: v. 1: The Qing Period, 1644-191. [s.l.]: Routledge, 2015. ISBN 9781317475880. S. 132. 
  9. ↑ www.colorq.org [online]. [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c ONO, Kazuko; FOGEL, Joshua A. Chinese women in a century of revolution, 1850-1950. Stanford, Calif: Stanford University Press 255 s. ISBN 978-0-8047-1496-9, ISBN 978-0-8047-1497-6. S. 52. (engjpn) 
  11. ↑ CH‘ÊN, Jerome. The Nature and Characteristics of the Boxer Movement—A Morphological Study. Bulletin of the School of Oriental and African Studies. 1960-06, roč. 23, čís. 2, s. 287–308. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 0041-977X. DOI 10.1017/S0041977X0014995X. (anglicky) 
  12. ↑ COHEN, Paul A. History in three keys: the boxers as event, experience, and myth. New York: Columbia Univ. Press 428 s. ISBN 978-0-231-10651-1, ISBN 978-0-231-10650-4. S. 126. 
  13. ↑ COHEN, Paul A. History in three keys: the boxers as event, experience, and myth. New York: Columbia Univ. Press 428 s. ISBN 978-0-231-10651-1, ISBN 978-0-231-10650-4. S. 273. 

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lin_Chej-er&oldid=23909907“