Lazebník sevillský (Rossini)
| Lazebník sevillský | |
|---|---|
| Il barbiere di Siviglia | |
 Plakát k Lazebníku sevillskému | |
| Základní informace | |
| Žánr | commedia |
| Skladatel | Gioacchino Rossini |
| Libretista | Cesare Sterbini |
| Počet dějství | 2 |
| Originální jazyk | italština |
| Literární předloha | Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: Le Barbier de Séville ou la Précaution inutile |
| Datum vzniku | 1815-16 |
| Premiéra | 20. února 1816, Řím, Teatro Argentina |
| Česká premiéra | 29. září 1820 Praha, Stavovské divadlo (německy) / 2. února 1825 Praha, Stavovské divadlo (česky) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lazebník sevillský (v originále Il barbiere di Siviglia) je název patrně nejznámější opery Gioacchina Rossiniho z roku 1816 podle Beaumarchaisovy komedie (Le Barbier de Séville). Autorem libreta je Cesare Sterbini.
Postavy[editovat | editovat zdroj]
- Hrabě Almaviva (tenor)
- Bartolo, doktor (bas)
- Rosina, jeho schovanka (mezzosoprán, ale původně byla tato role napsána jako kontraaltová[1])
- Figaro (baryton)
- Basilio, učitel (bas)
- Berta, služebná (soprán)
- Fiorello, Almavivův sluha (bas)
- Ambroggio/Ambrož, Bartolův sluha (bas)
- Oficír (bas)
- Notář (němá role)
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Lazebník sevillský je komická opera o dvou dějstvích. Její děj se odehrává v 17. století ve Španělsku.
První dějství[editovat | editovat zdroj]
Hrabě Almaviva zpívá na ulici serenádu pod oknem dívky, do které se zamiloval. Kolemjdoucí Figaro, jeho bývalý sluha, mu prozrazuje, že dívka je Rosina, se kterou se chystá kvůli jejímu dědictví oženit její starý poručník dr. Bartolo.
Figaro poradí Almavivovi, aby se převlékl za důstojníka a vyžádal si ubytovací lístek do Bartolova domu, což je podle něj nejjednodušší způsob, jak se dostat blíže k Rosině. Almaviva se zařizuje přesně podle této rady.
Druhé dějství[editovat | editovat zdroj]
Bartolovi se podaří Almavivu vystrnadit ze svého domu, ten se však vrací znovu v přestrojení za Rosinina učitele hudby – jako záskok za Basilia, který měl údajně onemocnět. Než je Bartolem poznán a vyhozen, podaří se mu dohodnout s Rosinou útěk a tajný sňatek.
Za bouře vniká s pomocí Figara balkónem do domu, do kterého zároveň přichází Basilio s notářem, aby smluvně potvrdili svatbu Rosiny s Bartolem. Almaviva oba podplatí, takže na místo smlouvy Rosiny s Bartolem je podepsána smlouva Rosiny s Almavivou. Ten na důkaz, že mu jde o Rosinu, nikoliv o její peníze, přenechává její dědictví Bartolovi.
Filmová zpracování[editovat | editovat zdroj]
- Lazebník sevillský (film, 1933) - francouzský filmový přepis z roku 1933
- Lazebník sevillský (film, 1946) - italský filmový záznam z roku 1946
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ OSBORNE, Richard. The Barber of Seville. In: SADIE, Stanley. The New Grove Dictionary of Opera. London: Macmillan ISBN 1-56159-228-5. DOI 10.1093/gmo/9781561592630.article.O900429. Kapitola The Barber of Seville, s. 311. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ROSSINI, Gioacchino; STERBINI, Cesare; BEAUMARCHAIS, Pierre-Augustin Caron de. Lazebník sevillský : komická opera o dvou jednáních. Překlad Václav Juda Novotný. Praha: Šimáček, 1897. Dostupné online. Český překlad libreta podle známé Beaumarchaisovy komedie.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 146–148.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lazebník sevillský na Wikimedia Commons - Cessa di piu resistere v podání Juana Diega Floreze
- Lazebník sevillský v databázi Archivu Národního divadla
