Kyösti Wilkuna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyösti Wilkuna
Rodné jménoKustaa Felix Wilkuna
Narození4. května 1879
Nivala
Úmrtí12. prosince 1922 (ve věku 43 let)
Lapua
Povoláníredaktor, spisovatel
Alma materOulun Lyseon Lukio
Helsinská univerzita
Významná dílaAikakausien vaihteessa, Tapani Löfvingin seikkailut Isonvihan aikana hänen oman päiväkirjansa pohjalla, Miekka ja sana
PříbuzníKustaa Vilkuna
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kustaa (Kyösti) Felix Wilkuna (4. května 1879 Nivala12. prosince 1922 Lapua) byl finský spisovatel, redaktor, bílý aktivista, organizátor domoobrany.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Kustaa Wilkuna (1839–1906) a Liisy Kaarlely (1837–1904). Jeho sourozenci byli: Ida Näsälä (1861–1889), Arvid (1869–1919), August (1871–1931), Kaarlo (1874–1949) a Taneli (1881–1941). Roku 1905 se oženil s Johannou Niskalovou, se kterou měl šest dětí: Kalerva (1906–1964), Tellervu (1906–1988), Unta (1908). Taimi (1912–2005), Louhi (1913–1992) a Osma (1916).

Literární produkce[editovat | editovat zdroj]

Wilkuna absolvoval v roce 1903 lyceum v Oulu. Začal studovat na univerzitěHelsinkách, ale jeho čas brzy zabrala literární činnost, když se stal redaktorem a později šéfredaktorem časopisu Raataja.

Po Velké stávce v roce 1905 se stal dopisovatelem časopisu Kaiku-lehden a krátce byl také redaktorem Mikkelin Sanomat. Literární tvorbu zahájil Wilkuna v roce 1907 sbírkou povídek Novelleja. Vydal několik knih a pracoval také jako knižní recenzent pro různé časopisy. Patřil k aktivistům represivního období a zpočátku psal venkovské povídky, později nacionalistické historické romány, například Dobrodružství Tapaniho Löfvinga za Velké války. V letech 1906–1913 vydal tři sbírky povídek, které Roo Ketvel ve své recenzi považoval za překvapivě moderní, téměř experimentální.

Politický aktivismus a občanská válka[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1913 napsal Wilkuna báseň Tulkoho sota, na jejímž konci, „otráven“ mírovými poměry, vyjádřil přání, aby „byla válka a krvavé šaty“. To se splnilo již o rok a půl později, kdy začala první světová válka.

Roku 1918 se podílel na zakládání hasičských sborů v Nivale a okolních městech, které byly předchůdci domoobrany. Wilkuna byl zvolen náčelníkem domoobrany Nivaly, která byla založena v listopadu 1917, a jeho prvním úkolem bylo nakoupit zbraně z Jižní Ostrobotnii. V lednu 1918 byl vyzván, aby se stal šéfredaktorem Bílého Finska, zúčastnil se ale bitvy u Tampere a později i výpravy na Aunus.

Během občanské války, začátkem dubna 1918 založil „bílý“ Wilkuna s některými svými kamarády vlastní polní soud v Kotce a 12. května se podílel na popravě šestnácti zajatých Estonců, o nichž si myslel, že jsou „rudí“ Rusové.

V roce 1920 se s rodinou přestěhoval do domu Marielund, který koupil v Lapua, kde prožil své poslední roky. Wilkuna, který trpěl duševními problémy, se v roce 1922 zastřelil, když mu bylo 43 let.

Synovcem Kyöstiho Wilkuny byl etnolog Kustaa Vilkuna (1902–1980) syn Augusta Wilkuny.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Novelleja. WSOY, 1907
  • Martti Salander, romaani. Otava, 1908
  • Yksin elämässä, novelleja. Otava, 1908
  • Aikakausien vaihteessa, historiallisia kertomuksia. WSOY, 1910
  • Suomalainen linnanneiti, josta tuli kuningatar. WSOY, 1911
  • Haaksirikkoiset. WSOY, 1912
  • Viimeiset luostariasukkaat, romaani. WSOY 1912
  • Tapani Löfvingin seikkailut Isonvihan aikana hänen oman päiväkirjansa pohjalla, 1–2, 1911–1912. Kansa, 1911–1912
  • Suomalaisia kohtaloita. WSOY, 1913
  • Aikojen yöstä. WSOY, 1914
  • Aamun miehiä, historiallinen kuvaelma. WSOY, 1914
  • "Riennon" toimitus piirteitä Kolkkalan kaupungin sivistyshistoriasta. Kirja, 1914
  • Suomalaisia sankareita, historiallisia kertomuksia. Toisena kirjoittajana Santeri Ivalo. Kirja, 1915
  • Erämaan lapset. WSOY, 1915
  • Vaikea tie, romaani nykyajalta. Kustantaja tuntematon,1915. Uusi painos, Pilot-Kustannus, 2008
  • Suomalaisia sankareita. Historiallisia kertomuksia 1916–1917. Toisena kirjoittajana Santeri Ivalo. Kirja, 1917
  • Kahdeksan kuukautta Shpalernajassa. Kirja, 1917
  • Kuoleman kynnyksellä, pieni kertomus Suomen vapaussodasta. Suomen ev. luth. pyhäkouluyhdistys, 1918
  • Kun kansa nousee, muistelmia ja kokemuksia Suomen vapaussodasta. Kirja, 1918
  • Lähimmäisiäni. Kirja, 1919
  • Miekka ja sana, historiallisia kertomuksia : 1–2, 2. p. 1919. WSOY, 1919
  • Nuorin luokkapuolueemme sen henki ja kokoonpano. Kustantaja tuntematon, 1919
  • "Sisäinen pohja lujaksi ja pettämättömäksi!" Kansallinen kokoomuspuolue, 1919
  • Vala, historiallinen kuvaelma esitetty Napuen muistopatsaan paljastuksessa kesällä 1920. Kirja 1921
  • Suomalaisia sankareita, historiallisia kertomuksia: 2. sarja 1921. Toisena kirjoittajana Santeri Ivalo. Kirja, 1921
  • Kotiin, 1-näytöksinen historiallinen näytelmä. Kirja, 1921
  • Voiton päivä, historiallinen kuvaelma esitetty Lapuan päivillä 14/7 1921. Kirja, 1921
  • Anna Hallman 3-näytöksinen perhekuvaus. Kirja, 1922
  • Niilo Skalm, viisinäytöksinen historiallinen murhenäytelmä. Kirja, 1922
  • Viirastus. Muut kirjoittajat Juhani Aho ja Johannes Aavik. Kirjastus "Istandik", 1925
  • Korri–Kivennavan Leonidas–Lipunkantaja–Päivätyön päättyessä–Karoliinin korvapuusti–Siteet katkeavat. WSOY, 1926
  • Historiallisia kertomuksia. WSOY, 1928
  • Kertomuksia. WSOY, 1929
  • Valitut teokset. WSOY, 1953
  • Valitut teokset. Vaikea tie. Aikakausien vaihteessa. Tapani Löfvingin seikkailut. Karisto, 1973
  • Vaikea tie. Viimeiset luostarin asukkaat. Karisto, 1983

V češtině[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Fennica
  • Wilkunan Jorvaksen-huvilan historiaa (Arkistoitu – Internet Archive)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kyösti_Wilkuna na finské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Toivorikkaalla mielellä. Wilkunan suvun kirjeenvaihtoa 1883–1931. Olli Vilkuna (toim.). Suomalaisen kirjallisuuden seura, 2012
  • Lisää luettavaa aiheesta Kyösti Wilkuna on Wikiaineistossa
  • Vapaasti ladattavia Kyösti Wilkunan e-kirjoja Projekti Lönnrotilta sekä Project Gutenbergiltä
  • Oulun Arkki: Kyösti Wilkunan kirja Suomalainen linnanneiti josta tuli kuningatar
  • Kotuksen tekstikorpuksia: Kyösti Wilkuna
  • Henkilögalleria (Arkistoitu – Internet Archive), Kari Krapu, KirjastoVirma, 2001. (viitattu 26.10.2008)
  • Kyösti Wilkunan työhuonemuseo Nivalassa
  • Kirjasampo.fi: Kyösti Vilkuna
  • Aarni Kouta: "Siis tulkoon sota ja veriset vaatteet". Kuinka Kyösti Vilkunasta kehittyi runomitan käyttäjä? Muistelma, Suomen Kuvalehti, 03.03.1923, nro 9, s. 12, Kansalliskirjaston digitaaliset aineistot