Krkonošské podhůří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Krkonošské podhůří
Krkonošské podhůří - hrad Pecka
Krkonošské podhůří - hrad Pecka

Nejvyšší bod839 m n. m. (Hejlov)
Délka79 km
Rozloha1229 km²
Střední výška463 m n. m.

Nadřazená jednotkaKrkonošská oblast
Sousední
jednotky
Ještědsko-kozákovský hřbet, Jizerské hory, Krkonoše, Broumovská vrchovina, Podorlická pahorkatina, Jičínská pahorkatina
Podřazené
jednotky
Železnobrodská vrchovina, Podkrkonošská pahorkatina, Zvičinsko-kocléřovský hřbet

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Krkonošské podhůří na mapě Česka
Krkonošské podhůří na mapě Česka
PovodíLabe, Úpa, Jizera
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIVA-8
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krkonošské podhůří je geomorfologický celekseverních a severovýchodních Čechách, zaujímající rozlohu 1229 km²povodí Labe, Úpy a Jizery. Jedná se o velmi členitou krajinu s reliéfem pahorkatiny a vrchoviny o střední nadmořské výšce 463 m. Největší obcí v Krkonošském podhůří je město Trutnov s více než 30 tisíci obyvateli.

Z geologického hlediska je Krkonošské podhůří spojováno s pojmem podkrkonošský permokarbon.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Nejvyššími vrcholy jednotlivých geomorfologických podcelků Krkonošského podhůří jsou Hejlov (839[1] m) v Krkonošském národním parku u Jablonce nad Jizerou, v Železnobrodské vrchovině, Baba (673 m) v Podkrkonošské pahorkatině a Zvičina (672[2] m) ve Zvičinsko-kocléřovském hřbetu.[3]

Další nejvyšší a nejprominentnější hory a kopce se nacházejí v Seznamu vrcholů v Krkonošském podhůří.

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Celek Krkonošské podhůří (dle značení Jaromíra Demka IVA–8) se člení na podcelky Železnobrodská vrchovina (IVA–8A) na západě, Podkrkonošská pahorkatina (IVA–8B) na severu a východě a Zvičinsko-kocléřovský hřbet (IVA–8C) na jihu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 5 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 
  2. Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 
  3. a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]