Kostel svatého Jiljí (Domanín)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Jiljí
Místo
StátČeskoČesko Česko
Souřadnice48°59′40,62″ s. š., 14°45′34,97″ v. d.
Map
Základní informace
Církevkatolická církev
Zasvěcenísvatý Jiljí
Další informace
AdresaDomanín, ČeskoČesko Česko
Kód památky14140/3-2344 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí je renesanční stavba s přežívajícími prvky gotiky ze 16. století a mladší věží z roku 1776 na hřbitově nedaleko jižního břehu třeboňského rybníka Svět v Domaníně v okrese Jindřichův Hradec. Od roku 1784 do roku 1877, kdy byla dokončena nedaleká novogotická Schwarzenberská hrobka, sloužila krypta kostela jako hlavní pohřebiště šlechtického rodu Schwarzenbergů (pohřby v letech 1786–1858, na hřbitově vně kostela ještě v roce 1873). Rakve s ostatky schwarzenberské primogenitury byly ze hřbitovního kostela a ze hřbitova slavnostně převezeny do nové hrobky, která se nachází v parku východním směrem, v roce 1877.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1515.[1][2] V letech 1574–1576 nechal Vilém z Rožmberka (1535–1592) kostel zvětšit a přestavět. Přestavbu provedl stavební mistr Jan Vlach.[2] Kostel byl vysvěcen 26. července 1576.[1]

V roce 1776, kdy byl majitelem panství Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1712–1782), byla za západě přistavěna věž s barokní cibulovou bání.[1][2] Za jeho nástupce Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) začal kostel sloužit jako rodové pohřebiště a zůstal jím po dobu jednoho století.

V 19. století se venkovský kostelík stal námětem básně Leonarda Gamsenberga.[3]

V roce 1992 byl kostel restaurován na náklady Obecního úřadu Domanín.[1]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel je jednolodní a orientovaný. Nejstarší dochovanou částí je spodní zdivo pětibokého presbytáře.[1] Presbytář i loď byly sklenuty křížovou klenbou bez žeber, okna jsou hrotitá. Dochovaly se zbytky sgrafit a rustiky.[2]

Na fasádě je upevněna informační cedule, jejíž obsah ovšem ne zcela koresponduje s údaji v publikaci Umělecké památky Čech.[2][pozn. 1]

Kolem kostela je hřbitov ohrazený kamennou zdí. V severovýchodní části hřbitova byl pohřben cestovatel Jiří Hanzelka (1920–2003).

Interiéry[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní zařízení je převážně z 19. století. Kolem hlavního oltáře jsou nástěnné malby ze 16. století. Namaloval je v roce 1588 Tobiáš Fels z Jihlavy, jehož znak a nápis se dochal na závěrové stěně. Freska na klenbě představuje Seslání Ducha svatého.[2] Na stěně v presbytáři se nachází renesanční votivní obraz Viléma z Rožmberka a jeho prvních dvou manželek Kateřiny Brunšvické (1534–1559) a Žofie Hohenzollernské (1541–1564) asi z roku 1576.[2]

Oltáře byly vyhotoveny D. Petrovičem v roce 1835. Oltářní obrazy namaloval K. Schaller. Na hlavním oltáři je zobrazen sv. Jiljí, na levém bočním sv. Josef s Ježíškem a na pravém Panna Marie.[2]

Seznam pohřbených chronologicky podle data pohřbu[editovat | editovat zdroj]

V 17. a 18. století byli Schwarzenbergové pohřbíváni ve Schwarzenberské hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni. V roce 1783 byl však kostel z řádového proměněn na farní a následně regotizován. Proto se Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu rozhodl založit rodové pohřebiště na jiném místě. Volba padla na hřbitovní kostel v Domaníně u Třeboně, která měla pro Schwarzenbergy symbolický význam, protože byla prvním panstvím, které v Čechách v roce 1660 získali. Přesto hrobka neodpovídala pohřebnímu zákonu, který byl zaveden v rámci josefínských reforem,[3] a byla chápána jako provizorní.[4]

Hrobka je prázdná, rakve byly přesunuty do nově zbudovaných reprezentativních hrobek schwarzenberské primo- a sekundogenitury.

Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Schwarzenberská hrobka (Domanín) a Schwarzenberská hrobka (Orlík nad Vltavou).

Pořadí Jméno Rok narození a úmrtí Poznámky
Pohřbení v kryptě kostela
1. Marie Eleonora ze Schwarzenbergu 1748–1786 Ostatky v roce 1877 převezeny do nové knížecí hrobky pro primogenituru v Domaníně.
2. Marie Terezie ze Schwarzenbergu 1747–1788
3. František de Paula ze Schwarzenbergu 1773–1789
4. Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu 1742–1789
5. Alžběta Tereza ze Schwarzenbergu 1778–1791
6. Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu 1747–1797
7. Marie Arnoštka ze Schwarzenbergu 1752–1801
8. princ ze Schwarzenbergu */† 1802
9. Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu 1774–1810
10. Karel I. Filip ze Schwarzenbergu 1771–1820 Ostatky v roce 1865 převezeny do nové knížecí hrobky pro sekundogenituru v Orlíku nad Vltavou.
11. Marie Pauline ze Schwarzenbergu 1798–1821 Ostatky v roce 1877 převezeny do nové knížecí hrobky pro primogenituru v Domaníně.
12. Josef II. Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu 1769–1833
13. Eleonora ze Schwarzenbergu 1783–1846
14. Marie Anna z Hohenfeldu 1767/1768–1848 Ostatky v roce 1865 převezeny do nové knížecí hrobky pro sekundogenituru v Orlíku nad Vltavou.
15. Felix ze Schwarzenbergu 1800–1852 Ostatky v roce 1877 převezeny do nové knížecí hrobky pro primogenituru v Domaníně.
16. Karel II. ze Schwarzenbergu 1802–1858 Ostatky v roce 1865 převezeny do nové knížecí hrobky pro sekundogenituru v Orlíku nad Vltavou.
Pohřbení na hřbitově u kostela
17. Walter Prosper ze Schwarzenbergu 1839–1841, zde pohřben až v roce 1873 Ostatky v roce 1877 převezeny do nové knížecí hrobky pro primogenituru v Domaníně.
18. Eleonora z Liechtensteinu 1812–1873

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Text na informační tabuli:

    KOSTEL SV. JILJÍ
    PŘIPOMÍNÁ SE R. 1515, ZA VILÉMA
    Z ROŽMBERKA V R. 1574 ROZŠÍŘEN
    J. VLACHEM. U HLAVNÍHO OLTÁŘE NA
    ZDI JE VOTIVNÍ OBRAZ MALOVANÝ R. 1588,
    PŘEDSTAVUJÍCÍ VILÉMA Z ROŽMBERKA,
    SE SVOU ŽENOU KATEŘINOU BRUNŠVICKOU
    A ŽOFIÍ HOHENZOLLERSKOU.
    KOSTEL BYL R. 1784–1876 RODINNOU HROBKOU SCHWARZENBERKŮ.
    KOSTEL BYL RESTAUROVÁN NÁKLADEM
    OBECNÍHO ÚŘADU DOMANÍN V R. 1992

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Památkový katalog: Kostel sv. Jiljí se hřbitovem. Domanín [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 102. 
  3. ↑ a b GRUBHOFFER, Václav. Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914). České Budějovice, 2013 [cit. 2023-05-21]. 371 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Václav Bůžek. s. 255. Dále jen Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914). Dostupné online.
  4. ↑ Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914), s. 259

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Jiljí_(Domanín)&oldid=23791731“