Kostel Nejsvětější Trojice (Hořovice)
| Kostel Nejsvětější Trojice v Hořovicích | |
|---|---|
 Kostel Nejsvětější Trojice | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Okres | Beroun |
| Obec | Hořovice |
| Lokalita | Palackého nám. 99, Hořovice |
| Souřadnice | 49°50′11,6″ s. š., 13°54′10,42″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Farnost | Hořovice |
| Současný majitel | Česká republika |
| Zasvěcení | Nejsvětější Trojice |
| Datum posvěcení | 1697 |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Carlo Lurago |
| Stavební sloh | baroko |
| Výstavba | 1674 |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Stavební materiál | kámen, cihly |
| Další informace | |
| Adresa | Palackého nám. 99, 268 01 Hořovice |
| Kód památky | 44574/2-305 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Nejsvětější Trojice v Hořovicích na Palackého náměstí je jednolodní barokní chrám postavený roku 1674 pro katolický řád theatinů (též označovaní jako kajetáni), ale vybaven a vysvěcen byl až roku 1697 jako františkánský. Je součástí barokního areálu: spolu s dvojportálovou poměrně nevýraznou hladkostěnou loretánskou kaplí z konce 17. století (zřejmě z let 1685–1690) a mariánským morovým sloupem z roku 1711 tvoří působivý památkově chráněný komplex.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Roku 1674 pozval hrabě Bernard Ignác Jan z Martinic (1614–1685), někdejší majitel hořovického panství a zároveň nejvyšší purkrabí Království českého, do Hořovic kajetány, následovníky svatého Kajetána (též označované jako theatini), v českých zemích méně rozšířený řeholní řád, aby se při novém kostele v Hořovicích usadili. Jejich usídlení v Čechách tak umožnil a výrazně finančně podpořil právě on. Barokní kostel z roku 1674 nechal postavit pro řád theatinů podle plánů některého ze špičkových architektů, pravděpodobně italského barokního architekta Carla Luraga (1615–1684). Kajetáni však ve městě nebyli spokojeni, a když roku 1680 postihla české země morová epidemie, hrabě Martinic sepsal dodatek k závěti, v níž se zavázal povolat do Hořovic františkány. Krátká epizoda působení kajetánů v Hořovicích se definitivně uzavřela v roce 1684 a od toho roku sloužil kostel klášteru františkánů.
Útočištěm řádu františkánů se stal takzvaný Veltrubský dům na náměstí. Jakub Veltrubský sloužil u Martiniců jako hospodářský správce. Byl velmi podnikavý. Prokázalo se však, že neodíral jen poddané, ale i zaměstnavatele, a podstatná část peněz skončila v jeho měšci, za které se chystal postavil honosné sídlo naproti kostelu. Zbožný Martinic mu pozemky a zahájenou stavbu zabavil a přikázal, aby Veltrubský z nakradených peněz postavil klášter pro řád theatinů, kteří ho získali roku 1678. Těm patřil do roku 1684 a po nich zde sídlili do roku 1950 františkáni.[2] [3] Františkánský klášter je chráněnou památkou od roku 1958.[4] Jednolodní obdélná stavba kostela s půlkruhově ukončeným presbytářem byla vybavena a zasvěcena Nejsvětější Trojici až v roce 1697, kdy už patřila františkánům. V bývalém františkánském klášteře v Hořovicích sídlí Základní umělecká škola Josefa Slavíka.
Tělo zakladatele kostela a kláštera Bernarda Ignáce Jana z Martinic, nejvyššího pražského purkrabího, královského místodržícího a nositele Řádu zlatého rouna, bylo pochováno v chrámu svatého Víta v Praze.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Kostel Nejsvětější Trojice je výrazná jednolodní barokní stavba obdélného půdorysu s půlkruhově zakončeným presbytářem, sanktusníkem a členěným štítem nad hlavním průčelím. Vnější stěny člení vpadlá pole a ploché pilastry.
Západní štít má barokní světlík, na kůr vede velké segmentové okno a nad ním je štuková rouška. V postanních výklencích stály původně sochy sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Křtitele.[5] Barokní portál kostela je sochařská práce z roku 1674. Nad oušky ostění vyrůstá hladký toskánský architráv s římsovím po stranách zalamovaným, hořejšek je překlenut křídly. V kartuši nesené volutami je nahoře pod hraběcí korunou maska andělíčka a dva erbovní ovály. V jednom se nachází erb Bernarda Ignáce Jana z Martinic, dvojitý stříbrný leknínový trojlist (zkráceně lekno), uvnitř hvězda jeho matky Marie Eusebie ze Šternberka (1584–1634), hraběnky z Martinic, choti Jaroslava Bořity z Martinic (1582–1649), pod leknem je pět rozrodových kořínků pošlosti (větve rodu) Bernardovy. Ovál je ovinut řetězem Řádu zlatého rouna. V druhém medaillonu jsou vinařské nože kněžny Zuzany Polyxeny z Dietrichsteinu (1629–1706), druhé manželky Bernardovy (po roce 1659).[5] Dveře do sakristie byly proraženy až roku 1737 a do náměstí roku 1882 po nařízení pořídit ve veřejných budovách nouzové dveře s otevíráním ven.[5]
Jednolodní kostel má loď valeně sklenutou s lunetami. Interiér byl vyzdoben v několika vlnách ještě během baroka. Barokní hlavní oltář ozdobený obrazem Čtrnácti svatých pomocníků pochází z roku 1725.[6] Jeho autorem je František Antonín Müller (1693–1753) a do kostela byl přesunut i s oltářem asi roku 1784 ze zrušené kaple v Dražovce.
Chrámová sklenutá kruchta stojí na pilířích původně dřevěných, od roku 1710 zděných. Vchod do sakristie pochází z roku 1737, kamenné zábradlí a kovovou brankou oddělující presbytář z roku 1752 a jižní portál dokonce až z roku 1882. Z téže doby pochází i dlažba kostela. Biblické výjevy na stropě maloval Bedřich Vaníček (1885–1955) mezi léty 1915 a 1918.
Na severní straně lodi se nachází barokní kazatelna, oltář svatého Aloise z poslední čtvrtiny 18. století a pod kruchtou obraz svaté Anny.
Na jižní straně lodi je oltář svatého Josefa s obrazy svatého Josefa z 19. století a svatého Františka z první čtvrtiny 18. století a pod kruchtou kaplička svatého Antonína, vymezená dřevěnými řezanými brankami, vsazenými mezi zeď a pilíř. V ní rámový oltář svatého Antonína Padovského se soudobým obrazem.[7]
Na kúru jsou v barokní varhanní skříni z poloviny 18. století, varhany, které dodal v roce 1914 mladoboleslavský varhanář Bohumil Paštika.[8]
Mezi chráněné památky byl tento kostel zařazen v květnu roku 1958, a to jako výrazná a vysoce kvalitní barokní architektura.[1]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kostel, loretánská kaple a mariánský sloup -
Východní pohled na kostel, vpravo loretánská kaple -
Loretánská kaple a mariánský sloup -
Západní pohled na kostel -
Vstupní portál -
Strop kostela
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Kostel Nejsvětější Trojice [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-12]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁK, Otakar; HOLEČKOVÁ, Marie. Tajemná místa Hořovicka a Zbirožska. 2. vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2023. 165 s. ISBN 778-80-86720-88-5. S. 41, 43.
- ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 5. (H -Kole). Praha: Libri, 1997.
- ↑ Františkánský klášter [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c JŮNA, Jindřich, Společná práce učitelstva. Monografie Hořovicka a Berounska. [s.l.]: Redakční kruh učitelstva, 1931. 577 s. S. 142, 144, 145.
- ↑ Farnost Hořovice [online]. [cit. 2024-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Kostel Nejsvětější Trojice (Hořovice, Česko) [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2024-02-12]. Dostupné online.
- ↑ Varhany a varhanáři v České republice [online]. [cit. 2024-02-13]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Nejsvětější Trojice v Hořovicích na Wikimedia Commons
