Karl Zsigmondy
| Karl Ernst Zsigmondy | |
|---|---|
| Narození | 27. března 1867 Vídeň |
| Úmrtí | 14. října 1925 (ve věku 58 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Wiener Zentralfriedhof, Vídeň |
| Bydliště | Rakousko Vídeň |
| Země | Rakousko-Uhersko, Rakousko |
| Alma mater | Vídeňská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita Georga Augusta v Göttingenu Pařížská univerzita |
| Povolání | univerzitní profesor |
| Zaměstnavatelé | Vídeňská univerzita Technická univerzita Vídeň |
| Rodiče | Adolf Zsigmondy Irma von Szakmáry |
| Příbuzní | Adolf Richard Zsigmondy Emil Zsigmondy Otto Zsigmondy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karl Ernst Zsigmondy (27. března 1867 Vídeň – 14. října 1925 Vídeň) byl rakouský matematik a univerzitní profesor. Byl také rektorem na Technické univerzitě Vídeň.
Život[editovat | editovat zdroj]
Karl Zsigmondy se narodil jako 4. syn do rodiny slavného vídeňského zubaře Adolfa Zsigmondyho. Jako mladý navštěvoval školu ve vídeňském obvodu Hernals, od roku 1886 studoval na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1890 s disertační prací Über die Eigenschaften der Binominalreihe und einige Auswirkungen derselben získal titul doktora filozofie. V té době patřili mezi jeho učitele například Gustav von Escherich, Emil Weyr nebo Josef Stefan.
Po dokončení doktorátu odešel v roce 1891 na Humboldtovu univerzitu v Berlíně, kde studoval teorii čísel s Leopoldem Kroneckerem. Po Kroneckerově smrti začal spolupracovat s Felixem Kleinem na Univerzitě Georga Augusta v Göttingenu. Později začal pracovat v pařížské Sorbonně. V roce 1893 se vrátil zpět do Vídně, následující rok se habilitoval na Katedře matematiky Vídeňské univerzity.
V letech 1895 až 1901 byl asistentem Emanuela Czubera na Katedře matematiky Technické univerzitě Vídeň, roku 1902 se stal docentem. V roce 1905 byl jmenován profesorem matematiky na Německé vysoké škole technické v Praze. Po odchodu do důchodu Moritze Allého se Karl v roce 1906 vrátil do Vídně, kde se stal představitelem katedry matematiky, a to po dvě období. První období bylo mezi lety 1906 až 1921, druhé období pak zastával od roku 1921 až do své smrti v roce 1925. V té době byl jedním z jeho asistentů i slavný rakouský matematik Hermann Rothe. Karl byl v akademických letech 1916/17 a 1917/18 a 1920/21 děkanem katedry, v akademickém roce 1918/19 byl zvolen rektorem Vídeňské technické univerzity.
V roce 1921 dostal čestný titul „Hofrat“.
Je po něm pojmenována jedna z vět v teorii čísel, tzv. Zsigmondyova věta.
Jeho bratr Adolf Richard Zsigmondy obdržel v roce 1925 Nobelovu cenu za chemii, jeho bratři Emil a Otto byli horolezci a lékaři.
Karl Zsigmondy zemřel v roce 1925 ve věku 58 let a byl pohřben na hřbitově Wiener Zentralfriedhof, konkrétně v části s názvem Evangelischen Friedhof Simmering.
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- Zur Theorie der Potenzreste. V: Monatshefte für Mathematik. 3. svazek, 1892, str. 265–284.
- Notiz über einige Kriterien für gewisse in bestimmten linearen Formen enthaltene Primzahlen. V: Monatshefte für Mathematik. 4. svazek, 1893, str. 79–80.
- Über einige allgemein gültige, additiv gebildete Kriterien für Primzahlen. V: Monatshefte für Mathematik. 5. svazek, 1894, str. 123–128.
- Beiträge zur Theorie Abel'scher Gruppen und ihrer Anwendung auf die Zahlentheorie. V: Monatshefte für Mathematik. 7. svazek, 1896, str. 185–290.
- Über wurzellose Congruenzen in Bezug auf einen Primzahlmodul. V: Monatshefte für Mathematik. 8. svazek, 1897, str. 1–42.
