Karl Scotti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Scotti
Velitel 15. armádního sboru
Ve funkci:
1917 – 1918
PředchůdceRudolf Stöger-Steiner von Steinstätten
Nástupcefunkce zanikla
Velitel 10. armády
Ve funkci:
1916 – 1917
PředchůdceFranz Rohr von Denta
NástupceAlexander von Krobatin
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)

Narození3. března 1862
Vídeň
Úmrtí7. února 1927 (ve věku 64 let)
Klagenfurt am Wörthersee
Profesevoják
CommonsKarl Scotti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Scotti (3. března 1862 Vídeň7. února 1927 Villach) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce z první světové války. Do c. k. armády vstoupil jako absolvent kadetní školy v roce 1879, vystřídal službu u různých posádek a působil jako štábní důstojník. Na začátku první světové války se vyznamenal jako divizní velitel na východní frontě, poté velel větším vojenským uskupením v Itálii. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty a na italské frontě bojoval do konečné porážky rakousko-uherské armády na podzim roku 1918. Po rozpadu monarchie byl penzionován a od té doby žil v soukromí ve Villachu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Karl Scotti jako polní podmaršál za první světové války

Pocházel z Vídně, kde také získal první vojenské vzdělání na kadetní škole (1878–1880). Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík a sloužil u 1. pěšího pluku ve Vídni, poté vystřídal několik dalších posádek (Štýrský Hradec, Tarvisio, Maribor) a v letech 1887–1889 studoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. Mezitím byl povýšen na nadporučíka (1888) a poté sloužil v Bosně a Hercegovině, mimo jiné v Mostaru. V letech 1891–1893 působil v Salzburgu, poté byl přeložen opět do Vídně, kde byl štábním důstojníkem. V roce 1898 byl povýšen na majora a po krátké službě u 9. pěší divize v Praze převzal funkci operačního důstojníka u generálního štábu (1899–1904).[1] Postupoval v hodnostech (podplukovník 1902, plukovník 1905),[2] krátce byl velitelem praporu v Klagenfurtu[3] a v letech 1906–1911 šéfem štábu 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.[4][5]

V roce 1911 byl povýšen na generálmajora[6] a stal se velitelem 56. pěší brigády v Gorici,[7] na jaře 1914 byl jmenován velitelem 5. pěší divize v Olomouci.[8] K datu 1. srpna 1914 obdržel hodnost polního podmaršála a se svou divizí byl povolán na východní frontu v rámci 1. armády Viktora Dankla.[9] Bojoval v bitvě u Krašniku, ale v listopadu 1914 kvůli nemoci svůj post opustil, od února 1915 zastával funkci velitele v Prešpurku. V květnu 1915 byl znovu povolán na frontu a byl náčelníkem štábu Rohrovy armádní skupiny.[10] Od června 1916 byl velitelem 10. armády,[11] na jaře 1917 byl přeložen do Itálie jako velitel 15. armádního sboru[12][13] a s ním se zúčastnil bojů na Soči a bitvy u Caporetta. K datu 1. listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty,[14] v čele 15. armádního sboru setrval až do konečné porážky rakousko-uherské armády v bitvě u Vittorio Veneta.

K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován[15] a od té doby žil v soukromí. Usadil se ve Villachu, kde získal čestné občanství a také zde zemřel.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, ale i ve spojeneckém Německu.[16][17][18]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1900; Vídeň, 1899; s. 202 dostupné online
  2. Karl Scotti na webu valka.cz dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 442 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 124, 209 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 302, 609 dostupné online
  6. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 139 dostupné online
  8. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 7 dostupné online
  9. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Karl Scotti na webu weltkriege.at dostupné online
  11. Přehled velitelů armád rakousko-uherského vojska na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 6 dostupné online
  13. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. Služební postup Karla Scottiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 170 dostupné online
  16. Přehled řádů a vyznamenání Karla Scottiho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 302 dostupné online
  17. Přehled řádů a vyznamenání Karla Scottiho in: STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 18 dostupné online
  18. Přehled řádů a vyznamenání Karla Scottiho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 58, 83, 85 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]