Karel van Vogelaer
| Carel de Vogelaer | |
|---|---|
 Květiny ve váze s králíkem | |
| Jiná jména | Karel de Vogelaer, Carlo Volgar, Carlo Vogel |
| Narození | 1653 Maastricht |
| Úmrtí | 8. srpna 1695 (ve věku 41–42 let) Řím |
| Národnost | vlámská |
| Znám jako | barokní malíř |
| Hnutí | Bentvueghels |
| Ovlivněný | Carlo Maratti |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel van Vogelaer nebo Carel de Vogelaer (1653, Maastricht – 8. srpna 1695, Řím), byl vlámský malíř věnující se hlavně malování obrazů zátiší s květinami. Pracoval především v Itálii, kde byl známý jako „Carlo dei Fiori“. Své umělecké jméno získal díky svým komplikovaným obrazům květin, často s dalšími postavami namalovanými jinými umělci.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Karel van Vogelaer se narodil v Maastrichtu jako syn Pietera de Vogelaera. Jeho otec byl také umělcem. Od roku 1668 cestoval po Francii, kde navštívil Lyon. Později, kolem roku 1671, se přestěhoval do Říma. Poprvé je zmiňován v archivu uměleckého spolku Bentvueghels, společnosti převážně vlámských a nizozemských umělců pracujících v Římě. V Bentvueghels bylo zvykem dát každému přezdívku, tzv. "ohnuté jméno", jež ho nějakým způsobem charakterizovalo. Vogelaer dostal přezdívku "Distelbloem", tedy "Květ bodláku".[2] Bodlák je včleněn do mnoha jeho obrazů, v podstatě je to jeho kódovaný podpis.[3] Další přezdívka, pod kterou byl známý v Itálii byla "Carlo de Fiori" nebo "Carlo dei Fiori" (Květinový Carlo) díky jeho obrazům zátiší s květinovými kompozicemi. Jiné zdroje jej nazývají Carlo Volgar nebo Carlo Vogel.[4]
Podle Pascoliho dosáhl Vogelaer v Římě okamžitého úspěchu. Byl podporován mnoha římskými bohatými sběrateli, jako Francesco Montioni, Marchese Niccolò Maria Pallavicini, Abate Paolucci a Giambattista Cefalassi.[5] Jeho nejlepšími přáteli však byli Luigi Garzi, Gaulli a Maratti, později Franz Werner Tamm z Hamburku, s nimiž často spolupracoval. Říká se, že také pracoval pro Arcangela Corelliho a Contestabile Colonnu.[6]
V polovině 16. století Carel de Vogelaer sdílel v Římě dům na Via Margutta s kolegou, vlámským malířem Anthoni Schoonjansem. V roce 1686 se přestěhoval do Via del Babuino.[3] Vyučoval nebo pracoval v ateliéru Carla Marattiho. Tato spolupráce měla na jeho umění zásadní vliv.
Vogelaer vytvořil mnoho děl společně s dalšími známými umělci, se kterými se také přátelil, kromě Carlo Marattiho to byli Luigi Garzi, Giovanni Battista Gaulli, Anthoni Schoonjans, Filippo Lauri a Mario Nuzzi (zvaný také "Mario de 'Fiori"). Vogelaer zemřel v Římě ve věku 42 let.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Carel de Vogelaer je znám hlavně svými kompozicemi květinových zátiší. Maloval také obrazy s ovocem, ale žádné z těchto děl není zachováno. Existuje jen několik jeho podepsaných děl.[1]
Jeho četné a jím milované obrazy zátiší s květinami či ovocem jsou dodnes velmi ceněny. Je na nich možné studovat jeho bravurní techniku, pečlivou péči věnovanou zobrazování podrobností, dovednost a cit při aranžování květin mnoha druhů, lišících se formou a barvou, vždy tak dokonale a přesně namalovaných. Jsou jako skutečné, přitahují zrak diváka a budí touhu nejen se dívat ale i dotýkat se jich. Přesně definované obrysy a jasné barvy květin různých velikostí, kdy rostliny jsou zasazené do přirozeného prostředí, vložené do skvěle ztvárněných váz, to je skutečná radost z pozorování.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carel de Vogelaer na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Carel de Vogelaer na stránkách Nizozemského institutu dějin umění
- ↑ Karel de Vogel mentioned in Bentvueghel poem in De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen (1718) by Arnold Houbraken
- ↑ a b Carel de Vogelaer Archivováno 18. 7. 2018 na Wayback Machine. na stránkách Hadrianus.it
- ↑ Compendio delle vite de'pittori, scultori e d'altri artefici, by Vincenzo Fanti, str. 133.
- ↑ PASCOLI, Lione. Vite de'pittori, scultori, ed architetti Perugini. Rome: [s.n.], 1732. S. 340.
- ↑ Yuri Primarosa, Fiori e figure. Nuove proposte per Mario dei Fiori e Karel van Vogelaer con Luigi Garzi, Giovan Battista Gaulli, Anthoni Schoonjans e Girolamo Troppa, in: La natura morta di Federico Zeri, 2015, str. 198-216
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Primarosa, Yuri, Karel van Vogelaer. Un fiorante di Maastricht nella Roma barocca, De Luca editori d'arte, Řím, 2012, ISBN 978-88-6557-101-9 (120 s.).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel de Vogelaer na Wikimedia Commons - ROSINI, Giovanni. Storia della Pittura Italiana esposta coi Monumenti, (Época Quarta: Dal Carraci al' Appiani); Volume VII. [s.l.]: Presso Niccolò Capurro, Pisa; Original from Oxford University digitalizováno 4. ledna 2007, 1847. Dostupné online. S. 81.
