Karel Josef Khun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Milost
Karel Josef Khun
Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
Kanovník vyšehradské kapituly
Karel Josef Khun, maloval Antonín Machek v roce 1825
Karel Josef Khun, maloval Antonín Machek v roce 1825
Církevřímskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení1763
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • sídelní vyšehradský kanovník (1804–1829)
  • úřad 2 (rok–rok)
Zúčastnil se
  • významné události 1
  • významné události 2
Osobní údaje
Datum narození2. června 1736
Místo narozeníPraha
České královstvíČeské království České království
Datum úmrtí16. června 1829 (ve věku 93 let)
Místo úmrtíPraha-Vyšehrad
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Vyznánířímskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Josef Kuhn též Karl Khun (2. června 1736 Praha16. června 1829 Praha-Vyšehrad[1]), byl římskokatolický kněz, jezuita, kanovník královské kolegiátní kapituly Vyšehradské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil v Praze, kde studoval Akademické gymnasium a již během studia v 15 letech se stal novicem staroměstské koleje jezuitského řádu. Dále přestoupil do Olomouce. Vystudoval filozofii a teologii a nastoupil jako pedagog na jezuitská gymnázia, postupně do Klatov, Mnichova Hradiště a nakonec do Jindřichova Hradce. V roce 1763 přijal kněžské svěcení, slavné sliby složil roku 1769. Téhož roku papež Klement XIV. jezuitský řád zrušil. Khun pak vstoupil do duchovní správy jako farář v Odolena Vodě. Dosáhl titulu magistra filosofie a bakaláře teologie.

Roku 1804 byl zvolen sídelním vyšehradským kanovníkem. Finančně dobře situovaný Khun daroval kapitule svou liturgickou soupravou ze stříbra. Vyšehradský probošt Karel Rudolf hrabě Buol – Schauenstein si roku 1810 Khuna vybral za svého prokurátora. V roce 1826 usiloval o prebendu, děkana, ale nedosáhl na ni. Khun zůstal až do smrti v roce 1829 aktivním a oblíbeným kazatelem, pečoval o kostel a o vyšehradskou školu. Jeho impozantní zjev dokumentuje portrét od Antonína Machka, objednaný roku 1825 ke Khunovým devadesátinám.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Psal populárně naučné spisy, jako Krátký výtah křesťanské dokonalosti, také praktické příručky Biblická konkordace (1784), vzorová kázání pro venkovské kněze (5 dílů, 1776 – 1882), Katechismus ženichův (1802), a Průvodce katolickou věroukou (1802).


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Patra a Pavla na pražském Vyšehradě

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mikuláš Karlach, Paměti proboštů Vyšehradských z poslední doby, a sice od roku 1781 až do 1905. Praha 1905
  • Dana Stehlíková, Klenotnice Vyšehradské kapituly. Praha 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]