Karel Effa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Effa
Scéna z filmu „Ves v pohraničí“, zleva jsou: B.Záhorský jako dědeček, L.Lipský a Karel Effa v úlohách pracovníků
Scéna z filmu „Ves v pohraničí“, zleva jsou: B.Záhorský jako dědeček, L.Lipský a Karel Effa v úlohách pracovníků
Narození23. května 1922
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. června 1993 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Effa, původním jménem Karel Effenberger (23. května 1922 Praha – 11. června 1993 Praha), byl český herec.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako voják z povolání za 2. světové války sloužil ve Vládním vojsku v období Protektorátu Čechy a Morava, které bylo odveleno do Itálie. Zde posléze zběhl k československým jednotkám bojujícím na straně západních spojenců. Po válce zůstal v armádě v hodnosti četaře,[2] hrál a zpíval dva roky v nově vzniklém Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Odtud pak přešel do Divadla satiry, z něj do Divadla státního filmu, odtud pak do Hudebního divadla v Karlíně, z něj si nakrátko odskočil do Divadla ABC, aby se opět vrátil do karlínského divadla. Od roku 1979 byl členem divadla Semafor.

Karel Effa byl velmi výrazný komediální herec, jenž za svůj život vytvořil 71 menších a epizodních filmových rolí – např. padoucha Pancho Kida v české komedii Limonádový Joe aneb Koňská opera, černého Gustava ve známém Zemanově filmu Ukradená vzducholoď, či strážce pokladu v pohádkovém filmu Pyšná princezna. Karel Effa po mnoho let působil jako člen hereckého souboru Československého státního filmu, resp. Filmového studia na Barrandově, zahrál si i v Divadle na Fidlovačce, či v někdejším hudebním divadle v pražských Nuslích, působil i v poválečném Divadle satiry. Také v menších rolích účinkoval v mnoha hudebních i zábavných pořadech Československé televize.

Kromě vystupování v divadle, televizi a ve filmu uskutečnil za svůj život na šest tisíc zájezdových vystoupení,[3] kde uplatnil svůj lidový humor, hru na kytaru a zpěv trampských písní. Celý život také zůstal trampem, jezdil do Brd, často do osady Ztracenka.

V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.[4]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Jak to v životě chodí, navazovala se v Karlíně i v Nuslích pevná, upřímná přátelství. Jedním z mých největších divadelních přátel byl Karel Effa. Nedožil se bohužel onoho slavného okamžiku, který by prožil spolu s námi, když v roce 1996 získala Slavia po mnoha letech titul mistra ligy. Měl by z toho velkou radost. Karlík byl jedním ze zakládajících členů odboru přátel Slavie, což vždycky s hrdostí zdůrazňoval. A ať se dostal kamkoliv, nikdy nezapomněl, že je slávista a že vystupuje i jejím jménem. Říkal to při každé příležitosti při setkání s lidmi, s nimiž přicházel do styku v klubech nebo při účinkování na různých estrádách.

Milan Neděla[5]

Film[editovat | editovat zdroj]

(Tento soupis filmů, v nichž účinkoval Karel Effa, není úplný.)

Televize[editovat | editovat zdroj]

(Tento soupis je neúplný, Karel Effa účinkoval v desítkách televizních pořadů různých typů i žánrů.)

Seriály:

Dokumentární filmy:

Divadelní záznamy:

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Hudební divadlo Karlín:[6][7]

  • Johann Nepomuk Nestroy: Lumpacivagabundus (1952) – Dědáček
  • Voskovec a Werich: Kat a blázen (1962) – Don Cristobal a Almara
  • Josef Kajetán Tyl: Paní Marjánka, matka pluku (1963) – principál
  • Jacques Offenbach: Šestá žena Modrovousova (1963) – král Bobeš
  • Charles Dyer: Řehtačka (1968) – fotbalový fanoušek

Národní divadlo:

  • Bratři Čapkové: Ze života hmyzu (1965) – novinář

Hudební divadlo v Nuslích:

Autobiografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Karel Effa. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-01-04 [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Výroční medailon, Český rozhlas Dvojka, 23.5.2017, 10:15
  3. ↑ Nos jako znamení (Profil: Karel Effa), Magazín DNES, č. 5, 3. 2. 2011, str. 49
  4. ↑ HOUŠKA, Vítězslav; PROCHÁZKA, Pavel. Věčná Slavia. 3. vyd. Praha: Olympia, a. s., 2010. 246 s. ISBN 978-80-7376-200-1. S. 127. 
  5. ↑ Petr Hořec, Milan Neděla: Rozpomínky, Goldstein & Goldstein, Praha, 1997, str. 3, ISBN 80-86094-12-X, str. 89
  6. ↑ Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-23. 
  7. ↑ Karel Effa — Lidé. Česká televize [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Effa&oldid=23599655“