Juliana Lancová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Juliana Lancová
Narození2. března 1878
Praha
Úmrtí14. dubna 1962 (ve věku 84 let)
Praha
Národnostčeská
Manžel(ka)Jan Lanc
DětiJan Lanc
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Juliana Lancová[1] (2. března 1878 Praha14. dubna 1962 Praha) byla česká vědkyně, spisovatelka, básnířka a překladatelka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Její rodné příjmení není známo. Provdala se za Jana Lance, spolu měli syna Ing. Jana Lance.

Juliana Lancová byla významná představitelka české vědy před rokem 1945, věnovala se činnosti literární a sociální v oboru ženské otázky. Založila mnoho ženských spolků, ve kterých aktivně pracovala. Byla generální tajemnicí Ústředí poraden pro volbu povolání, tyto poradny zakládala a propagovala. V Praze XII bydlela na adrese Ve Pštrosce 8.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Tu píseň zkazili jsme – Máj, str. 486, 1906
  • Sen; Mé dítě – Zvon týdenník belletristický a literární, str. 419–420, 1906

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Články[editovat | editovat zdroj]

  • 1907/1908 „Nietzsche a my“, Ženský obzor 7, s. 34–36
  • 1911/1912 „Ženský problém erotický“, Ženský obzor 11, s. 112–114
  • 1912 „Nietzschova žačka Lou Andreas Salomé“, Přehled 11, s. 123
  • 1917 Ženský problém v románovém díle Gabriely Reuterové, Sborník filologický ročník 1917, číslo 6, Přehled 12, s. 33–35, 88–90, 102–103, 198–200
  • 1917 „Romantická touha a klasická vůle“, Ženský obzor 15, s. 1–5, 33, 65
  • 1918 „On a ona“, Ženský obzor 16, s. 3–9, 35–39, 67–71, 99–102, 131–141
  • Kurs pro pracovníky v poradnách pro volbu povolání – Pedagogické rozhledy věstník literárního a pedagogického odboru při Ústředním spolku jednot učitelských v Čechách, ročník 34, datum vydání 12.1924
  • Jsou si rovni muž a žena? – Ženská rada s. 51, 1929
  • Masaryk a ženy. Sborník k 80. narozeninám prvního presidenta republiky Československé – Anketa: Můj nejsilnější dojem ... Jul. Lancová ... Ženská národní rada v Praze, 1930

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 240. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Profese vědkyně optikou prvních příruček pro volbu ženských povoláníDana Musilová, Acta Universitatis Carolinae ... 2018, s. 149–154
  • Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky – Libuše Heczková. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2009
  • Soupis současné české literatury dramatickéMenšík Bohumil. Praha: K. Nosovský, 1909

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]