Josef Srnec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Srnec
Josef Srnec
Josef Srnec
Narození15. ledna 1830
Kozovazy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10. listopadu 1900 (ve věku 70 let)
Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy (hřbitov č. III, oddělení 5)
OceněníCísařský rada
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Oznámení o úmrtí Josefa Srnce v Národních listech z 11. listopadu 1900 v ranním vydání

Josef Srnec (15. ledna 1930 Kozovazy[1]11. listopadu 1900 Karlín[2]) byl český obchodník a podnikatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil v Kozovazech v rodině sedláka Jakuba Srnce a jeho ženy Marie, rodem Junkové z Mochova.[1] Vyrůstal v početné rodině se třemi vlastními sestrami, starší Emílií (1828), mladšími Marií (1831) a Annou (1833) a nevlastními bratry Aloisem (1838), Antonínem (1840), Janem (1842), Matějem a Vojtěchem (1844), Vincencem (1848) a dvěma sestrami, starší Kateřinou (1836) a mladší Antonií. (1846). Základní vzdělání získal ve venkovské škole ve Vyšehořovicích a následně v roce 1845 nastoupil do učení na kupce. Po vyučení působil v různých obchodech v Praze a ve Vídni, kde sbíral zkušenosti s touto profesí.

Po návratu do vlasti si kolem roku 1855 založil v Karlíně samostatnou kupeckou živnost. V roce 1856 se tehdy již úspěšný podnikatel Josef Srnec oženil[3] s Aloisií Spiesovou. Obchody se mu začali nebývale dařit a tak v roce 1863 rozšířil své aktivity a založit přepravní firmu, která si získala renomé nejen v Čechách, ale po celém tehdejší Rakousku.[4] Josef Srnec se rovněž podílel na založení karlínské Občanské záložny, podporoval stavbu karlínského chrámu sv. Cyrila a Metoděje a zasloužil se zejména o jeho výzdobu.[5] V roce 1877 byl jmenován přísedícím c. k. obchodního soudu v Praze a po určitá období zastával významné pozice v Zemské bance království českého či Rakousko-uherské bance. Za své podnikatelské a společenské zásluhy získal titul císařského rady a stal se čestným měšťanem Karlína. Josef Srnec zemřel po delší nemoci 10. listopadu 1900 a za tři dny byl pohřben na Olšanských hřbitovech.[2]

Během svého života projevoval smysl pro dobročinnost a podporu vzdělávání, což stvrdil ve svém testamentu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1907 - PODLAHA, A.: Posvátná místa Království českého – arcidiecese Pražská, díl I., Praha 1907, s. 69.
  • 2007 - COUFAL, Petr: Ušlechtilé karlínské vitráže. In: Karlín – chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, Praha 2007, s. 150.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]