Josef Boháč (sochař)
| Josef Boháč | |
|---|---|
.jpg) Bratři Josef (sochař) a Maxmilián (malíř) Boháčové ve zralém věku (40. léta) | |
| Narození | 2. srpna 1890 Volyně  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. prosince 1978 (ve věku 88 let) Volyně  Československo |
| Povolání | sochař a výtvarník |
| Příbuzní | Maxmilián Boháč a Alois Boháč (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Boháč (2. srpna 1890 Volyně [1] – 7. prosince 1978 Volyně) byl český sochař.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jeho otec Maxmilián Boháč byl malířským mistrem. Jeho umělecké vlohy byly patrné již od dětství. V letech 1896–1902 navštěvoval ve Volyni obecnou školu. Poté následovalo v letech 1902–1904 studium na zemské řemeslné škole ve Volyni. Následujících pět let se učil u otce malířskému řemeslu a vypomáhal v lomu a vápence. V letech 1909–1911 pokračoval ve studiu na Obecné měšťanské škole ve Strakonicích. V roce 1911 složil úspěšně zkoušku na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Studoval zde obor ornamentálního modelování u prof. Otakara Španiela. V roce 1917 nastoupil na pražskou malířskou akademii, kde studoval na speciálce prof. Otakara Španiela medailérství. Během studia ještě navštěvoval hodiny sochařů Ludvíka Wurzela, Ladislava Šalouna a Vojtěcha Suchardy. V roce 1920 získal Josef Boháč ročníkovou cenu akademie výtvarných umění a v roce 1922 obdržel tuto cenu podruhé. V roce 1923 zakončil studium absolutoriem a zúčastnil se soutěže na Hlávkovo stipendium sochou „Mimojdoucí“. Tato socha byla neprávem považována porotou za odlitek živého člověka. Po absolvování akademie pracoval s bratrem Maxmiliánem na restaurátorských zakázkách a věnoval se vlastní tvorbě. V létě 1927 pracoval v Bělehradě v sochařské dílně na velkých figurách a figurativních prvcích do architektury. Josef Boháč suverénně ovládal sochařské řemeslo i plastickou anatomii lidského těla. Vytvořil nespočet sochařských podobizen, např. portrét prof. Františka Lexy, bustu dr. Karla Gutha, portréty Jana Kubelíka, herce Pavla Ludikara, skladatele Karla Weise a mnoha dalších. Tvořil i díla figurální, jako např. postavy z "Antického cyklu" (1924–1932), "Pomník pracujícímu lidu" (1930–1931) a "Pomník mrtvých" (1932). V roce 1935 vystavoval svá díla společně se svými bratry na Slovanském ostrově v Praze. Za druhé světové války pracoval s bratrem Maxmiliánem v proboštském velkostatku ve Volyni. V roce 1954 se zúčastnil soutěže na pomník Klementa Gottwalda. V roce 1960 vytvořil pamětní desku básníka Jaroslava Hůlky[2] pro městský úřad ve Volyni. Sochař zemřel v úplném zapomnění 7. prosince 1978 ve Volyni. Pohřben je v rodinném hrobě na hřbitově „Malsička“ ve Volyni.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Boháč na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Boháč (sochař)
- Josef Boháč v informačním systému abART
- Městské muzeum a galerie Vodňany, Bratři Boháčové
- Informační portál, věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice, Josef Boháč (1890-1978)
- Městské muzeum ve Volyni, Josef Boháč – hlídač mraků[nedostupný zdroj]
