Josef Barhoň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Barhoň
Narození23. března 1872
Nechvalice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. května 1939 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěPraha II (od 1892)
Praha II (od 1894)
Praha II (od 1899)
Smíchov (od 1901)
Povoláníinženýr, podnikatel, obchodník a obchodní cestující
Nábož. vyznánířímskokatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Barhoň (23. března 1872 Nechvalice[1]27. května 1939 Praha) byl český obchodní inženýr a vůdčí textilní obchodník pražské sítě prodejen první poloviny 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Nechvalicích na Sedlčansku jako nejstarší ze tří synů Františka s druhou manželkou Františkou, rozenou Stiborovou (otec měl celkem 14 dětí). Po pětiletém odborném obchodním studiu v Praze se v r.1892 do Prahy přestěhoval[2][3] i s bratrem Václavem (nar.1874) a malým Bedřichem (nar.1884), za dva roky za nimi přesídlila i matka.[4][5] (Václav zemřel r.1900 na zánět slepého střeva,[6] Bedřich žil do r. 1942.) Do roku 1897 pracoval Josef v několika obchodech s dámskou módou v Praze, zpočátku jako obchodní příručí, ke konci jako obchodvedoucí.

Po cestách Evropou otevřel roku 1901 svůj první obchod látkami a textilním zbožím v Praze na Smíchově, na Arbesově náměstí. Pro mimořádný obchodní rozhled a importované tkaniny se stal brzy finančním objemem transakcí i sortimentem zboží vůdčím podnikem tohoto odvětví v Čechách. Jeho velkoobchod měl čtyři velké závody v Praze. Proslulá byla jeho prodejna s designovými interiéry vyzdobenými ve stylu art deco, otevřená 6. prosince 1924[7] v novostavbě paláce Adria čp. 36/II na nároží dnešní Národní třídy a Jungmannovy ulice[8], starousedlíci ji nazývali U Barhoně ještě dlouho po znárodnění. Sociální a zdravotní zabezpečení jeho zaměstnanců bylo na úrovní závodů Schichtových či Baťových, bývalí zaměstnanci se pravidelně setkávali ještě v devadesátých letech. Barhoň patřil k hlavním dodavatelům tkanin pro salón Hany Podolské, který sídlil v patře nad jeho prodejnou, a proto si zákaznice salónu vybíraly buď přímo v prodejně nebo z Barhoňova vzorníku, který obsahoval i nabídku zahraničních výrobců.

Společenská povaha a organizační schopnosti vedly Josefa k čestným funkcím v místě prvního závodu a bydliště, například byl předsedou Obchodního gremia na Smíchově, členem správního výboru Občanské záložny na Smíchově a členem Obchodní a živnostenské komory v Praze; oznámení zaměstnanců o jeho úmrtí v Národních listech[9] uvádí mj. též funkce censor Národní Banky v Praze, člen správní rady České banky, rozhodčí pražské bursy. Patřil k velkorysým mecenášům kulturních a dobročinných institucí. Např. v době ohrožení ČSR (červen 1938) věnoval 100 000 Kč jubilejnímu fondu na obranu republiky.[10]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Nechvalice
  2. Policejní přihláška k 16. září 1892 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 14, obraz 923
  3. Záznam z evidence pražského obyvatelstva Archiv města Prahy
  4. Policejní přihláška k 24. září 1894 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 14, obraz 918
  5. Záznam z evidence pražského obyvatelstva Archiv města Prahy
  6. Matrika kostela u sv.Apolináře AP Z34 1897-1901 str.507 pol.2255. katalog.ahmp.cz [online]. Archiv města Prahy [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  7. Inzerát firmy Barhoň v deníku Národní osvobození z 07.12.1924 o otevření tohoto obchodu
  8. Umělecké památky Prahy II., editor Růžena Baťková a kolektiv, Praha 1998, s. 201–202 s obrázkem průčelí prodejny
  9. Kramerius - Národní knihovna ČR. Národní listy [online]. 31.5.1939 III.vyd. str.8 (dole) [cit. 2020-11-15]. Dostupné online. 
  10. Pan Josef Bartoň. Večer. 1938-06-27, s. 6. Dostupné online. (dostupné online po registraci) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Výroční členská zpráva Klubu přátel starého Smíchova za období 1939–1940, Praha 1940, s. 7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]