Jiří Wowk
| Jiří Wowk | |
|---|---|
| Narození | 21. března 1899 Kyjev  Ruské impérium (dnes Ukrajina) |
| Úmrtí | 14. listopadu 1961 (ve věku 62 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | malíř a ilustrátor |
| Podpis |  |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Wowk, též psán jako Jurij nebo Jiří Vovk,[p 1][p 2] vlastním jménem Georgij Vladimirovič Volkov (21. března 1899, Kyjev (Ruské impérium, dnes Ukrajina) – 14. listopadu 1961, Praha)[1] byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v tehdejší ruské gubernii, ukrajinském Kyjevě. Rodiče byli vládní úředník Vladimír Fedorovič Volkov a jeho manželka Anna Prokofjevna. V roce 1920 opustil Georgij Vladimirovič Volkov – pozdější Jiří Wowk – Kyjev jako úředník Ukrajinské lidové republiky. Po působení na velvyslanectví v Římě se již do vlasti, která se stala součástí Sovětského svazu, nevrátil[p 3] a studoval v Itálii soukromě malířství. V říjnu 1922 přicestoval do Československa.[1][p 4]
V Československu[editovat | editovat zdroj]
V Československu používal jméno Jiří Vovk. Žil zde s tzv. Nansenovým pasem; ten mu byl za Protektorátu odebrán a nahrazen pasem pro cizince. Československé občanství získal až v roce 1952.[1]
V roce 1923 se zapsal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však přerušil v roce 1925. Od roku 1925 se zapsal do malířského ateliéru Sergeje Alexandroviče Maka (1885–1953). Mako, ruský emigrant, se do Československa přistěhoval z Paříže; v Praze založil Ukrajinskou akademii plastického umění, oficiálně nazývanou Ukrajinské studio plastického umění (Украинская студия пластических искусств), na které vyučoval.[2] Wowk patřil do skupiny slovanských malířů Skify (Skythové), kterou Mako v roce 1929 založil. Skupina vystavovala roku 1930 v pražském Denisově institutu. Rozpravy Aventina, které věnovaly výstavě podrobnou pozornost, charakterizovaly Wowkovo dílo pouze slovy: „Ukrajinec J. Wowk se nutí do zvláštností.“[3] Lidové noviny Wowkovu účast na výstavě pouze zaznamenaly.[4]
Do konce 2. světové války patřil Wowk mezi vytížené ilustrátory. Po roce 1948 si musel přivydělávat příležitostnými výtvarnými díly a soukromým vyučováním jazyků.[1]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Během studií se seznámil s Milenou Hladíkovou-Uzelacovou (1887-1976), matkou dvou synů, z nichž z jednoho se stal skladatel a dirigent Milivoj Uzelac (1919–1988). I když ze sňatku připravovaného v roce 1925 sešlo, Jiří Wowk s Milenou Hladíkovou žil a podílel se na výchově jejích synů.[1] (V pražském adresáři 1938-1939 jsou oba uvedeni na shodné adrese Řetězová 2.[5])
Závěr života[editovat | editovat zdroj]
Zemřel v Praze, pohřben byl na pražských Olšanských hřbitovech (část 2ob, odd. 18, č. hrobu 389).[6] Hrob je od roku 2017 adoptován Ukrajinskou iniciativou v ČR, z.s..[7]
Pravopis příjmení[editovat | editovat zdroj]
Československým úřadům Jiří Wowk své pravé příjmení Volkov neudal. Forma příjmení užívaného v Československu kolísala mezi Vovk (v pražském adresáři 1937-1938 je uveden jako Vovk Jurij, akad. mal.,I Řetězová 2)[8] a Wowk (tak je jméno uvedeno v tiráži většiny jím ilustrovaných knih). Stejně tak je křestní jméno uváděno ve formě Jurij i Jiří.
Jiří Wowk a hermetismus[editovat | editovat zdroj]
Zdroje zabývající se hermetismem uvádějí, že Jiří Wowk byl členem spolku českých hermetiků Universalia, jejímiž dalšími členy byli např. Felix Achille de la Cámara či Jiří Arvéd Smíchovský.[9] Z členů Universalie patřil mezi jeho nejbližší přátele František Kabelák.[1] Cámarovi ilustroval knihu Královské potěšení Isis.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
První knihou, kterou Jiří Wowk ilustroval (pod jménem Jury Wowk) ještě před příchodem do Československa, jsou ukrajinské pohádky (Ukrainische Volksmärchen) vydané německy roku 1921 ve Vídni.[10]
Níže uvedený výčet knižních ilustrací vydaných v ČSR je neúplný.
Ilustrace vydané za autorova života[editovat | editovat zdroj]
- D’Artagnan contra Cyrano de Bergerac. Díl III, Tajemství Bastilly (Autoři Paul Féval syn a M. Lassez, přeložil Ota Milevský, V Praze, Šolc a Šimáček, 1929)
- Paměti hraběte d’Artagnana, kapitána-lieutenanta první setniny královských mušketýrů (sepsal Gatien Courtils de Sandras, kapitán pluku de Champagne ; s úvodem a poznámkami Fernanda Dagrona ; přeložil A. C. Acharat, V Praze, Šolc a Šimáček, 1930)
- Marobud (román z doby Markomanů v Čechách, autor Adolf Velhartický, V Praze, Šolc a Šimáček, 1930)
- Katvalda (román z doby Markomanů v Čechách, autor Adolf Velhartický, V Praze, Šolc a Šimáček, 1931)
- Modrý démon (dobrodružný román, autor André Armandy, přeložil A.C. Acharat, Praha, Šolc a Šimáček, 1931-32)
- Malý lord (Fauntleroy) (autor Frances Hodgson Burnettová, Praha, Šolc a Šimáček, 1933)
- Nalezenec v oceáně (námořnické povídky, autor K.M. Stanjukovič, překlad G. Akimov, V Praze, Rebcovo nakladatelství, 1934)
- Nobody – 1. Princ z neznáma, 2. Pán země (autor Robert Kraft, přeložil Karel Čvančara, V Praze, Toužimský a Moravec, 1935)
- Hvízdavý Dan (román z cyklu Nezkrotní, autor Max Brand,přeložil W.F. Waller, V Praze, Toužimský a Moravec, 1936)
- Na jih od Rio Grande (román, autor Max Brand,přeložil A. Kyzlink, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937)
- Noční jezdec (román z cyklu Nezkrotní, autor Max Brand, přeložil W.F. Waller, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937)
- Sedmý muž (autor Max Brand, přeložil W.F. Waller, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937 )
- Tarzan – 11 dílů, (autor Edgar Rice Burroughs, přeložili Zdeněk Matěj Kuděj, J. J. Svoboda a Vl. Vorel, Praha, Toužimský a Moravec, 1937–1939)
- Usměvavý Charlie (román, autor Max Brand přeložil Josef Vorel, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937)
- Veselý Jack (román, autor Max Brand, přeložil Josef Vorel, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937)
- Postrach Arkansasu (autor Max Brand, přeložil Frant. Heller, V Praze, Toužimský a Moravec, 1938)
- Smečka Haverilů – Pevnost Morganů, Laredo Kid (autor Gregory Jackson, přeložil Josef Vorel, Praha, Toužimský a Moravec, 1938)
- Zálesák (za zlatem do země Apachů, autor Gabriel Ferry, přeložil Karel Čvančara, Praha, Toužimský a Moravec, 1938)
- Biggles – Biggles ve Španělsku, Biggles letí kolem světa, Biggles a zlaté dublony, Biggles a Himalája, Biggles letí na jih (autor William Earl Johns, přeložili J. J. Svoboda, A. Kyzink, Praha, Toužimský a Moravec, 1939–1940)
- Princ z Miramare (tisíc dnů Maxmilianova císařství v Mexiku, román z cyklu Mexický císař, autor František Josef Čečetka, Praha, Toužimský a Moravec, 1939)
- Srdcová sedma (autor Max Brand, přeložila A. Čermáková, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
- U Veliké řeky (dobrodružství dávných lovců na Vltavě, autor Eduard Štorch, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
- Zastavený příval (list z počátků našich dějin, autor Eduard Štorch, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
- Železný oř (autor Max Brand, přeložil F.J. Khodl, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
- Tenká jako skořepina (Román o útoku na zeměkouli, autor Rudolf Heinrich Daumann, přeložil Franta Štěpánek, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
- Nebezpečí z vesmíru (technický román, autor Rudolf Heinrich Daumann, přeložil Ing. F. Štěpánek, Praha, Toužimský a Moravec, 1941)
- Útok na slunce (román, autor Rudolf Heinrich Daumann, přeložil Ing. F. Štěpánek, Praha, Toužimský a Moravec, 1941)
- Ponurý ranč (román, autor Max Brand, přeložil J.J. Svoboda, Praha, Toužimský a Moravec, 1941)
- Japonské pohádky (autor Barbora Markéta Eliášová, V Praze, Rebcovo nakladatelství, 1943)
- Královské potěšení Isis (nejstarší báje lidstva, autor Felix Achille de la Cámara, Červený Kostelec, Doležalovo nakladatelství, 1943)
- Tichomořští žraloci (dobrodružný román, autor Willibald Yöring, Budějovice, Společenská knihtiskárna, 1943)
- Tygr za polárním kruhem (humoristický román, autor Vítězslav Šmejc, Praha, Šolc a Šimáček, 1946)
- Kapitán Nemo. Nemova říše (autor J. M. Troska, Praha, Karel Červenka, 1947)
- Prázdniny ve hvězdách (román devíti dětí a jednoho psa/vědeckofantastický román pro chlapce do 15 let, autor Marie Grubhoferová, Praha, Alois Hynek, 1947)
- Přistání zakázáno (osud lodi opuštěné kapitánem, autor Vojmír Šimonek, Praha, Toužimský a Moravec, 1948)
Posmrtná vydání[editovat | editovat zdroj]
(knihy stejného autora a téhož vydavatele vydané v jednom roku nebo v těsné návaznosti jsou uvedeny na společném řádku)
- Biggles – Biggles a zlaté dublony, Biggles letí na sever, Biggles na stopě, Biggles ve Španělsku, Biggles letí na jih (autor William Earl Johns, přel. J. J. Svoboda, Praha, Gennex –: Toužimský a Moravec, 1990, 1993 a 1994)
- D’Artagnan kontra Cyrano de Bergerac. Díl I-II, Tajemný rytíř, Královnina muka, Díl III-IV, Tajemství Bastily, Buckinghamovo dědictví (autor Paul Féval syn a M. Lassez, přeložil Ota Milevský, Praha, Ivo Železný, 1991–1992)
- Malý lord (autor Frances Hodgson Burnettová, zpracoval a upravil Jindřich Kašák, Praha, Kosík, 1991 a Road, 1991, úprava Jana Pacnerová)
- Prázdniny ve hvězdách (román devíti dětí a jednoho psa/vědeckofantastický román pro chlapce do 15 let, autor Marie Grubhoferová, Praha, Road, 1991)
- Přítel mraků – českoslovenští stíhači ve Velké Británii (autor František Fajtl, Praha, Toužimský a Moravec, 1991)
- Tarzan – sv. 4 Tarzanův syn, sv. 5 Tarzan a poklad Oparu (autor Edgar Rice Burroughs, Praha, Magnet-Press 1991)
- Křídla nad pouští (Příběhy stíhacích letců v Libyjské poušti, autor Václav Kubec, Praha, Toužimský a Moravec, 1992)
- Nobody – Tajemný muž, Pán pouště, Ostrov smrti, Záhada serailu, Vyznavač ohně, Indian Bill, Dračí jezero, Ukradená Niagara, Ďábelský dvojník, Kaňon duchů, Lovci diamantů (autor Robert Kraft, Praha : Ostrov, 1992–1995)
- Tři mušketýři – Některá dobrodružství ze života a činů pěšáků Terence Mulvaneyho, Stanleyho Ortherise a Johna Learoyda (autor Rudyard Kipling, překlad Viktora Beneše upravila Zlata Kufnerová, Praha, Toužimský a Moravec, 1992)
- Na jih od Rio Grande (autor Max Brand, přel. A. Kyzlink, Praha, Toužimský a Moravec, 1993)
- Železný oř (autor Max Brand, přel. F. J. Khodl, Praha, Toužimský a Moravec, 1993)
- Nobody – Princ z neznáma, Pán země, Ukradená Niagara, Nobody stíhá Nobodyho, Indián Bill (autor Robert Kraft, přeložil Karel Čvančara ; jazyková úprava Petr Dorňák, Brno, Návrat, 1994)
- Noční jezdec (nezkrotní) (autor Max Brand, jazyková úprava A. Součková-Poková, Praha, Toužimský a Moravec, 1994)
- Sedmý muž (autor Max Brand, jazyková úprava Alena Součková-Poková, Praha, Toužimský a Moravec, 1994)
- Jeff od Putující řeky (autor Jackson Gregory, přeložil Josef Vorel, Brno, Návrat, 1995)
- Posel z nebes – příběhy statečných mužů (povídky: Posel z nebes, autor Jiří Medula, Jsem námořník, autor Frank Laskier, Třetí fronta, autor Jaroslav Langr, Operace Hemingway, autor Allan A. Michie; ilustrovali Zdeněk Burian, Bohumil Konečný a Jiří Wowk, Praha, Toužimský a Moravec, 1995)
- Postrach Arkansasu, Příjemný Jim, Veselý Jack, Zpívající pistole (autor Max Brand, Praha, Toužimský a Moravec, 1995)
- Kamenná tvář, Usměvavý Charlie (autor Max Brand, Praha, Toužimský a Moravec, 1996)
- Peklo v ráji (autor J. M. Troska, Praha, Leprez, 1997)
- Srdcová sedma (autor Max Brand, Praha, Toužimský a Moravec, 1997)
- Zálesák – za zlatem do země Apačů (autor Gabriel Ferry, Praha, Toužimský a Moravec, 1997)
- Bělouš prérie (autor Gabriel Ferry, Praha, Toužimský a Moravec, 1998)
- Hvízdavý Dan, Noční jezdec, Příjemný Jim, Rudý Jestřáb, Sedmý muž (autor Max Brand, Brno, Návrat, 1998)
- Zlatý roh (autor Max Brand, jazyková úprava Jiří Hromádko, Praha, Toužimský a Moravec, 1998)
- Modrá sojka, Na jih od Rio Grande, Srdcová sedma, Šest stop, pět, Veselý Jack, Železný oř (autor Max Brand, Brno, Návrat, 1999)
- Muž proti muži, Šest stop pět (autor J. Gregory, jazyková úprava dle původního vydání Alena Novotná, Praha, Toužimský a Moravec, 1999)
- Pistole míru (autor J. M. Troska, Praha, Toužimský & Moravec, 2005)
- Nezkrotní - 1. Hvízdavý Dan, 2. Noční jezdec, 3. Sedmý muž, 4. Dcera Dana Barryho (Autor Max Brand, přeložil W.F. Waller, Praha, Toužimský & Moravec, 2015)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zatímco v občanském životě užíval příjmení Vovk, u většiny knižních ilustrací je uvedena podoba Wowk. Proto je v dalším textu upřednostňována druhá podoba.
- ↑ Vovk (azbukou вовк) je ukrajinsky vlk.
- ↑ Po několikaletém úsilí o samostatnost Ukrajiny vznikla roce 1922 Ukrajinská SSR, jako jedna z republik Sovětského svazu. Ukrajina znovu získala nezávislost až v r. 1991.
- ↑ Podrobnější údaje o Wowkově působení a studiu v Itálii jsou nejednoznačné.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f PROKOP, Vladimír. Ilustrátoři dobrodružství. Praha: Toužimský a Moravec, 2017. ISBN 978-80-7264-183-3. Kapitola Georgij Vladimirovič Volkov, s. 170–197.
- ↑ KOVALIČKOVÁ, Petra. Ruští výtvarní umělci 20. století působící v Československé republice. Olomouc, 2013 [cit. 2018-01-03]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeňka Vychodilová. s. 22. Dostupné online.
- ↑ Výstavy. Rozpravy Aventina. 36/1930-1931, s. 431. Dostupné online.
- ↑ Výstava mezinárodního uměleckého spolku Skify. Lidové noviny. 10. 6. 1931, s. 9. Dostupné online.
- ↑ Pražský adresář 1937-1938: s. 376, Milena Hladíková
- ↑ Správa pražských hřbitovů, vyhledávání hrobů dle zesnulých: Vovk Jurij
- ↑ Správa pražských hřbitovů, adopce: Jurij Vovk. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-10.
- ↑ Pražský adresář 1937-1938: s. 1593
- ↑ Universalia.cz: Známí členové Universalie. luzs.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-19.
- ↑ Lotte Heller, Naďa Surovcova: Ukrainische Volksmärchen (reprint vydání z roku 1921)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PROKOP, Vladimír. Ilustrátoři dobrodružství. Praha: Toužimský a Moravec, 2017. ISBN 978-80-7264-183-3. Kapitola Georgij Vladimirovič Volkov, s. 170–197.
