Jan Marek z Aldringenu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho biskupská milost
Jan Marek z Aldringenu
Biskup sekavský
Církevřímskokatolická
Diecézesekavská
Jmenování25. srpna 1633
Emeritura3. února 1664
Svěcení
Biskupské svěcení28. srpna 1633
světitel Paris z Lodronu
1. spolusvětitel Guidobald z Thun-Hohensteinu
Osobní údaje
Datum narození1592
Místo narozeníLucemburk
Datum úmrtí3.jul. / 13. února 1664greg. (ve věku 71–72 let)
Místo úmrtíSeckau im Murtal
PříbuzníJan z Aldringenu a Anna Marie z Aldringenu (sourozenci)
Povoláníkomorník, kanovník a katolický biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan IV. Marek hrabě z Aldringenu nebo též z Altringenu (německy Johannes Marcus Graf von Altringen, Johann Mark nebo Johann Max Altringen, 5. listopadu 1592, Lucemburk – 3. února 1664, Seckau im Murtal) byl německý šlechtic římskokatolický duchovní, kníže-biskup diecéze sekavské.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lucemburku jako syn Leonharda Aldringena a jeho manželky Markéty Klautové. Měl bratry Jana z Aldringenu (1588-1634), který sloužil jako generál císařské armády za třicetileté války a Pavla z Aldringenu, který byl duchovním ve Štrasburku a sestru Annu Marii (1608–1661 v Praze), provdanou za Jeronýma z Clary (1605-1671).[2]

Jan Marek z Altringenu studoval v Kolíně nad Rýnem.[3] Od roku 1628 byl komorníkem (konsistorním ředitelem) v Salcburku a od roku 1629 kanovníkem v Olomouci a poté byl 25. srpna 1633 jmenován biskupem sekavským. Biskupské svěcení přijal 28. srpna téhož roku z rukou salcburského arcibiskupa Parida z Lodronu, za přítomnosti kardinála Guidobalda z Thun-Hohensteinu.

Po smrti svého bratra v roce 1643 zdědil knihovnu vévodů z Mantovy, kterou uloupil. Ta vytvořila základ pro diecézní knihovnu v Sekavě.[4]

Dne 17. ledna 1660 sepsal závěť[5], v níž stanovil, že jeho soukromá knihovna má být začleněna do diecézní knihovny.[3]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Carl Schmutz: Johann IV. Max Aldringen. In: Historisch Topographisches Lexicon von Steyermark. N – Se. Andreas Kienreich, Graz 1822, S. 572 f. 
  • Johann IV. Marcus Graf von Aldringen. In: Reihe aller bisherigen Erzbischöfe zu Salzburg, wie auch der Bischöfe zu Gurk, Seckau, Lavant und Leoben, sammt einer kurzen Geschichte dieser Bisthümer vom Jahre 582–1817. 1818, S. 115 (eingeschränkte Vorschau in der Google-Buchsuche) [5. prosince 2017]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Markus von Altringen na německé Wikipedii.

  1. ↑ Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. portal.dnb.de [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Aldringen, Anna (1608–1661) – Kaiserhof. kaiserhof.geschichte.lmu.de [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Rainald Becker: Lesepraktiken im tridentinischen Episkopat – Geistliches und Weltliches in der Bibliothek des Seckauer Bischofs Johannes Markus von Aldringen. In: Bernhard Löffler, Karsten Ruppert (Hrsg.): Religiöse Prägung und politische Ordnung in der Neuzeit. Festschrift für Winfried Becker zum 65. Geburtstag. Köln u. a. 2006, S. 83ff.
  4. ↑ Carl Schmutz: Historisch Topographisches Lexicon von Steyermark. Band N – Se, S. 572.
  5. ↑ Carl Schmutz: Historisch Topographisches Lexicon von Steyermark. Band N – Se, S. 573.


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Marek_z_Aldringenu&oldid=22611110“