István Tisza

István Tisza
István Tisza
Rodné jméno	Tisza István Imre Lajos Pál
Narození	22. dubna 1861; Pešť
Úmrtí	31. října 1918 (ve věku 57 let); Budapešť
Alma mater	Oxfordská univerzita; Univerzita Heidelberg; Humboldtova univerzita; Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti
Povolání	politik a diplomat
Ocenění	Čestné občanství města Mukačevo (1914); rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského
Politická strana	Liberální strana (Uhersko)
Choť	Ilona Tisza
Děti	István Tisza
Rodiče	Kálmán Tisza a Helene Johanna Josepha Mathilde Gräfin von Degenfeld-Schonburg
Rod	Tisza noble family
Příbuzní	Lajos Tisza a Kálmán Tisza (sourozenci); Jolán Tisza (vnučka)
Funkce	poslanec maďarského Národního shromáždění (1886–1901); premiér Maďarska (1903–1905); premiér Maďarska (1913–1917); uherský ministr pro chorvatské záležitosti (1913); minister in attendance on the king (1915)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

István Tisza [ištván tisa], hrabě z Borosjenő a Szegedu (22. dubna 1861 Pešť – 31. října 1918 Budapešť) byl maďarský politik a státník, vůdce uherských liberálů, ministerský předseda Maďarska (Uherska) v letech 1903–05 a 1913–17.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl synem hraběte Kálmána Tiszy, který zastával úřad maďarského premiéra v letech 1875–1890. Studoval práva a politologii. Roku 1886 se stal členem maďarského parlamentu, v roce 1903 maďarským předsedou vlády. Během svého působení ve funkci zastával na rozdíl od jiných maďarských politiků názor, že rakouská a maďarská armáda by měly úzce spolupracovat.^[3]

V mládí byl liberálem, usilujícím o sociální reformy, později zastával konzervativní názory a nepřál si zavedení všeobecného volebního práva.^[3]

Po porážce ve volbách roku 1905 zůstal poslancem. Když jeho strana ve volbách v roce 1910 zvítězila, byl sice sestavením vlády pověřen Károly Khuen-Héderváry, ale Tisza měl na chod vlády velký vliv. V letech 1912–13 stál v čele dolní komory parlamentu. Roku 1913 se stal opět premiérem, jako zastánce dualismu a orientace na Německo. V uherské společnosti popularizoval válečné cíle a intenzívně připravoval Uhersko na účast v očekávané budoucí válce. Byl důvěrníkem Františka Josefa I. Po zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu byl zpočátku proti vyhlášení války Srbsku, později svůj názor změnil. Věřil v sílu německé armády a doufal, že Rakousko-Uhersko po boku Německa první světovou válku vyhraje. Během válečných událostí stál v pozadí a její průběh příliš ovlivnit nemohl.^[3]

Po smrti císaře a krále Františka Josefa I. v listopadu 1916 přesvědčil premiér Tisza jeho mladého nástupce Karla, aby se neprodleně dal korunovat uherským králem. Cílem bylo zajistit, aby Karel, vázán korunovační přísahou, nemohl snadno činit kroky k reformování dualismu a ohrozit maďarskou hegemonii v Uhersku.

Pod vlivem válečných neúspěchů Tisza v květnu 1917 odstoupil, v říjnu 1918 oficiálně přiznal válečnou porážku Uher a fiasko své dosavadní politiky v parlamentu. Dne 31. října 1918 byl během maďarské tzv. astrové revoluce zavražděn ve svém domě vojáky, kteří mu zazlívali maďarskou účast v první světové válce a viděli v něm symbol svrhávaného režimu.^[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
↑ ^a ^b ^c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
↑ ^a ^b ^c TUCKER, Spencer C. a kolektiv. World War I: Encyclopedia, Svazek 1. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 1851094202. S. 1166. (anglicky)
↑ NYE, Mary Jo. Michael Polanyi and His Generation: Origins of the Social Construction of Science. Chicago: The University of Chicago Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-226-61063-4. S. 11. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu István Tisza na Wikimedia Commons

[27d03283bc54130679263379c992019485aacbcd-1] Dostupné online. [cit. 2020-08-07]

[3913844e06e055e8cd81608f22bad0e604d89d2d-2] Darryl Roger Lundy: The Peerage.

[Tucker-3] TUCKER, Spencer C. a kolektiv. World War I: Encyclopedia, Svazek 1. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 1851094202. S. 1166. (anglicky)

[Nye-4] NYE, Mary Jo. Michael Polanyi and His Generation: Origins of the Social Construction of Science. Chicago: The University of Chicago Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-226-61063-4. S. 11. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

Premiéři Maďarska

Uhersko během Revoluce 1848–1849	Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska	Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika	Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad	Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království	István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika	Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika	István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika	József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)