Icacinales

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxIcacinales
alternativní popis obrázku chybí
Icacina senegalensis
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
ŘádIcacinales
Tiegh.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Icacinales je řád vyšších dvouděložných rostlin. V moderní taxonomii se objevuje až v systému APG IV z roku 2016. Jsou do něj zařazeny 2 čeledi, Icacinaceae a Oncothecaceae, zahrnující dohromady celkem 24 rodů a asi 165 až 200 druhů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci řádu jsou dřeviny s jednoduchými, většinou střídavými listy. Květy jsou ponejvíce pětičetné, s 5 tyčinkami. Semeník je svrchní, plodem je peckovice. Semena obsahují podlouhlé embryo a hojný endosperm.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď Icacinaceae je pantropická (celkem asi 200 druhů ve 23 rodech), zatímco Oncothecaceae jsou svým výskytem omezeny na Novou Kaledonii.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Řád Icacinales se v moderní taxonomii poprvé objevuje až v systému APG IV z roku 2016. Sešly se v něm 2 čeledi, které byly v předchozích verzích systému APG vedeny jako čeledi s nejistým zařazením (incertae sedis): Icacinaceae a Oncothecaceae. Řád představuje bazální větev monofyletické skupiny označované jako Lamiids.[4]

Přehled čeledí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  2. Flora of China: Icacinaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants: Oncothecaceae [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-29. (anglicky) 
  4. a b BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]