Horův mlýn
| Horův mlýn | |
|---|---|
 bývalý mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, baroko |
| Výstavba | 2. polovina 16. století |
| Přestavba | 17. století |
| Stavebník | Adam II. z Hradce |
| Poloha | |
| Adresa | Klukovice, V Klukovicích 301, Praha 5 - Hlubočepy,  Česko |
| Ulice | V Klukovicích |
| Souřadnice | 50°2′15,52″ s. š., 14°21′39,18″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44394/1-1355 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Horův mlýn je bývalý mlýn v Praze 5-Hlubočepích v osadě Klukovice, který stojí na pravém břehu Dalejského potoka jižně od mostu železniční trati. Od roku 1958 je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky s uvedením „Ohroženo“. Pod ochranu patří vodní mlýn, špýchar, stodola a brána.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vodní mlýn byl založen ve 2. polovině 16. století[p. 1] Adamem II. z Hradce, nejvyšším kancléřem království českého.[p. 2] Po skončení třicetileté války koupil klukovické panství včetně značně poškozeného mlýna Pavel Michna z Vacínova a od roku 1658 vlastnila tento majetek klementinská kolej. K roku 1680 zde hospodařil mlynář Hora; narození jeho dcery Kateřiny 19. května je zaznamenáno v tachlovické farní kronice.
Mlýn měl dvě kola a mlýnici, která zabírala celé přízemí. Původně renesanční objekt byl v 17. století barokně přestavěn. Úprava se týkala i mlýnského interiéru, bylo zrušeno jedno vodní kolo, mlýnice byla zmenšena vestavěním dvou místností, pravděpodobně vznikly dřevěné stropy a dřevěná hranice v mlýnici s letopočtem 1684.
Roku 1713 uvádí Tereziánský katastr klukovického mlynáře na „vlastním mlýně o 1 kole a 1 stoupě na nestálé vodě“. Roku 1781 měla ves Klukovice pouze čtyři popisná čísla: čp. 1 byl mlýn, čp. 2 dvůr a čp. 3 a 4 dominikální chalupy. V té době došlo k raabizaci dvora (rozdělení vrchnostenských statků mezi sedláky). V roce 1840 je zmíněn ve mlýně dominikální mlynář (vlastník).
Další přestavba proběhla roku 1879, poté ještě ve druhé polovině 19. století. K obytným účelům byl přestavěn po roce 1979.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Do dvora mlýna se vchází branou. Mlýnská budova stojí na jeho jižní straně, na severní je bývalá stodola a na západní menší maštal.
Patrová budova mlýna s valbovou střechou je kamenná. V přízemí měla původně tři klenuté místnosti, do nichž se vstupovalo ze dvora. Přízemí obytné části z roku 1617 má dochované zbytky staršího objektu ze 16. století. Stodola je postavena z opuky spojované hlínou. Má sedlovou střechu a nápisem v západní části „RO 1879 J. M. H.“
Náhon byl zásobován vodou ze zaniklého rybníka. Dochoval se jeho násep, který se od mlýny táhne jihozápadním směrem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Horův vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000156756, rejstříkové číslo ÚSKP 44394/1-1355. [cit. 2021-06-12]. Dostupné online
- ↑ Horův, Dalejský, Klukovický mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek. [cit. 2021-06-12]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HLUŠIČKOVÁ, Hana, ed. a kol. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2001-2004. 4 sv. ISBN 80-7277-042-X. Svazek III. Kapitola Praha. S. 284-285
- KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. III., Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 263 s. ISBN 80-7277-051-9. Kapitola Mlýny na vltavském levobřeží. S. 148-149
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 106-108
- VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Vydání první. Praha: Academia, 2012-2017. 3 svazky. ISBN 978-80-200-2107-6. Kapitola Hlubočepy. S. 412-413
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Horův mlýn na Wikimedia Commons - Hlubočepy na webu ČÚZK, Archivní mapy
