Heteronomní morálka
Heteronomní morálka (z řec. heteros = druhý, jiný a nomos = zákon) je ve filosofii Immanuela Kanta morálka, která se řídí zásadami, jež si člověk nezvolil sám, nýbrž převzal od někoho jiného, například od rodičů, prarodičů či kamarádů. Je to opak autonomní morálky, jejíž zásady si člověk svobodně dal sám.
Kritikové namítají, že zásady mravnosti člověk většinou přebírá a že rozdíl spočívá v něčem jiném: zda je přijal pod nátlakem nebo svobodně a dobrovolně.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Georg Simmel, Kant. Leipzig 1904.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Immanuel Kant, Základy metafyziky mravů. Praha 1992
