Hesperomeles

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHesperomeles
alternativní popis obrázku chybí
Hesperomeles goudotiana s plody
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
RodHesperomeles
Lindl., 1837
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hesperomeles je rod rostlin z čeledi růžovité. Jsou to stálezelené, trnité nebo beztrnné keře nebo stromy s jednoduchými střídavými listy a květy s pětičetným okvětím. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje 11 druhů a je rozšířen v horských polohách Jižní Ameriky od Venezuely po Bolívii, jeden druh zasahuje i do hor Střední Ameriky. Význam je spíše okrajový. Některé druhy mají jedlé plody, slouží jako palivo nebo jsou využívány v domorodé medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu Hesperomeles jsou vesměs stálezelené, trnité nebo beztrnné keře nebo malé stromy. Listy jsou jednoduché, střídavé, celokrajné nebo více či méně zubaté, pouze na dlouhých výhonech. Palisty jsou drobné a opadavé. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, s češulí, uspořádané ve vrcholových květenstvích s hojnými úzkými listeny. Kalich je vytrvalý, zakončený 5 zuby. Korunní lístky jsou bílé nebo růžové. Tyčinek je větší počet (10 až 20). Gyneceum je apokarpní, spodní, složené ze 4 až 6 pestíků, které jsou navzájem nesrostlé, avšak hřbetní částí přirostlé k češuli. Každý pestík obsahuje po 1 vajíčku. Plodem je drobná, max. 1 cm velká malvice (někdy označovaná za peckovici).[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod Hesperomeles zahrnuje 11 druhů. Je rozšířen v horských oblastech Jižní Ameriky od Venezuely přes Kolumbii a Peru po Bolívii. [4] Druh Hesperomeles obtusifolia (syn. H. heterophylla) je uváděn i z Kostariky a Panamy.[5] Většina druhů má relativně malé rozšíření, omezené na jeden nebo dva státy. Rozsáhlejší areál má v oblasti And pouze Hesperomeles ferruginea a H. obtusifolia. Jsou to horské rostliny, rostoucí v nadmořských výškách nad 2000 metrů. Vyskytují se v alpínském biotopu nad horní hranicí lesa, známém jako páramo, v andských polylepisových lesích a v horských mlžných lesích.[5][6] Některé druhy mohou v porostech andských trpasličích lesů i dominovat, např. Hesperomeles lanuginosa v některých oblastech kolumbijských And (Cordillera Central, Páramo of Barragán).[7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Hesperomeles je v rámci čeledi Rosaceae řazen do podčeledi Amygdaloideae, tribu Maleae a podtribu Malinae. Podle výsledků fylogenetických studií patří mezi blízce příbuzné rody rod Crataegus a Mespilus.[8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hospodářský význam je spíše okrajový. Plody některých druhů (např. H. ferruginea) jsou jedlé. Nálev z H. obtusifolia je používán při onemocněních ledvin, jater a trávicího traktu. Dřevo slouží jako palivo a vyrábějí se z něj držadla k nástrojům.[9] Rod není uváděn ze sbírek žádné české botanické zahrady.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 6. Berlin: Springer, 2004. Dostupné online. ISBN 3-540-06512-1. (anglicky) 
  2. MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Rosaceae. Fieldiana. 1938, čís. 13(3) p.3. 
  3. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VIII). Missouri: Timber Press, 2004. ISBN 1-930723-36-9. (anglicky) 
  4. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b MCVAUGH, Rogers. Flora of Panama: Rosaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1950, čís. 37. 
  6. Habitats of South America. [s.l.]: Institute of terrestrial ecology, 1996. Dostupné online. (anglicky) 
  7. RHIND, Peter Martin. Terrestril biozones: Northern Andean Ecosystems [online]. [cit. 2020-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-07-26. (anglicky) 
  8. LIU, Bin-Bin et al. Phylogenetic relationships and chloroplast capture in the AmelanchierMalacomeles-Peraphyllum clade (Maleae, Rosaceae): Evidence from chloroplast genome and nuclear ribosomal DNA data using genome skimming. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2020, čís. 147. 
  9. GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky) 
  10. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]