Helen Spitzer Tichauerová
| Helen Spitzer Tichauerová | |
|---|---|
| Jiná jména | Zippy Spitzer Helen Spitzer Zippy Spitzer Tichauer Helen Tichauer |
| Narození | 10. listopadu 1918 nebo 1918 Bratislava |
| Úmrtí | 6. července 2018 (ve věku 99 let) New York |
| Povolání | grafická designérka, zastánkyně lidských práv |
| Známá jako | přeživší holocaust |
| Choť | Erwin Tichauer |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Helen Tichauer (roz. Spitzer; 10. listopadu 1918, Pozsony – 6. července 2018) byla grafička, preživší holocaustu a pracovala v oblasti lidských práv. Narodila se v Pozsony v Rakousku-Uhersku (nyní Bratislava, Slovensko). Byla unesena SS a držena v táborech smrti v Polsku. Po válce žila v táborech pro vysídlené osoby v Německu. Tam se oženila s Erwinem Tichauerem, tehdy šéfem bezpečnosti jejího tábora. Organizace spojených národů vyzvala Helen a Erwina na několik humanitárních projektů. Erwin Tichauer také působil jako profesor bioinženýrství na University of New South Wales a New York University .
Zadržení SS[editovat | editovat zdroj]
Byla jednou z prvních žen poslaných do Osvětimi na začátku roku 1942. Nakonec Osvětimské táborové úřady objevily Heleniny dovednosti grafické návrhářky, které ji zachránily před zabitím, a dokonce jí umožnily relatvině volný pohyb po táboře, a dokonce příležitostné výlety mimo tábor. Několik historiků použilo Tichaueřin popis života v Osvětimi. Konrad Kwiet přispěl biografií Helen v kapitole knihy „Approaching an Auschwitz Survivor“
Tichauer hrála v ženském orchestru v Osvětimi, který se shromáždil, aby se setkal s vlaky jednotlivců, kteří se chystali jít přímo do plynových komor. Orchestr hrál uklidňující hudbu, takže zajatci, kteří nevěděli, že se chystají zemřít, byli klidnější.
V prosinci 2019 The New York Times publikoval článek o dříve nezdokumentovaném aspektu jejího života v Osvětimi – pětadvacetiletá Helen vzala svého sedmnáctiletého milence do Osvětimi Davida Wisnia. Zasnoubili se a plánovali se setkat a oženit se, pokud by přežili válku. Na několik let však ztratili přehled jeden o druhém, a když měli o sobě znovu zprávy, Helen už byla vdaná a David ženatý.
Úřady tábora se pokusily evakuovat tábor a zničit důkazy svých zločinů, když se blížily armády Sovětského svazu. Spitzerová a její kamarád během pochodu smrti do jiného tábora dokázali utéct svým hlídačům.
Poválečná vysídlená osoba[editovat | editovat zdroj]
Vdala se za Erwina Tichauera, šéfka bezpečnosti v táboře vysídlených osob ve Feldafingu. Podle The New York Times se Helen cítila nejasně ohledně úsilí, které vynaložila na pomoc uprchlíkům s omezenými cestovními doklady, aby se dostali do Izraele a na další bezpečnější místa.
Projekty OSN a život s Erwinem Tichauerem[editovat | editovat zdroj]
Pár se účastnil projektů Spojených národů v Peru, Bolívii a Indonésii. Podle časopisu The New York Times „Paní Tichauerová během svých cest pokračovala v učení se novým jazykům a využívání svých návrhářských dovedností na pomoc lidem v nouzi, zejména těhotným ženám a novým matkám.“ Neměli spolu děti.
Erwin Tichauer byl akademikem a profesorem bioinženýrství na University of New South Wales a University of New York. Helen s ním žila až do jeho smrti v roce 1996.
Profesor historie Konrad Kwiet, který přežil 2. světovou válku jako dítě, řekl, že Helen pro něj byla jako jeho matka, a telefonoval jí jednou týdně poté, co opustila Sydney.
Vztah s Davidem Wisnia[editovat | editovat zdroj]
Wisniova první práce v Osvětimi byla vracet těla zajatců, kteří spáchali sebevraždu skokem na elektrifikované ploty tábora. Stráže, které se dozvěděly, že je skvělý zpěvák, ho začaly vyzývat, aby jim zpíval. Později byl přesunut na práci jako obsluha koupelny v sauně pro hlídače.
Helen se s ním setkala a byla schopna využít své pozice důvěry strážců k zajištění soukromí pro styky s Davidem. Dvojice souhlasila, že se pokusí setkat, pokud oba přežijí válku.
Wisnia neřekl svým dětem a vnoučatům, že měl milenku, když byl v Osvětimi a Helen to neřekla jejím životopiscům. The New York Times popsaly, že Wisnia a Tichauer měli závěrečnou schůzku na konci jejího života. Wisnia se jí zeptal, zda využila svého postavení důvěry hlídačů, aby mu pomohla přežít tábor smrti, a potvrdila, že byla schopna zabránit jeho odeslání do vyhlazovacího tábora pětkrát.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helen Spitzer Tichauer na anglické Wikipedii.
