Jaderná elektrárna Fukušima I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Fukušima Dajiči)
Jaderná elektrárna Fukušima I
StátJaponskoJaponsko Japonsko
UmístěníÓkuma, Fukušima
StavUzavřena
Začátek výstavby25. července 1967
Zprovoznění26. března 1971
Uzavřeníprosinec 2013
VlastníkTokyo Electric Power Company
ZhotovitelGeneral Electric
Toshiba
Hitachi
ProvozovatelTokyo Electric Power Company
Jaderná elektrárna
Odstavené reaktory1 × 460 MW (Blok 1)
4 × 784 MW (Bloky 2, 3, 4 a 5)
1 × 1 100 MW (Blok 6)
Typ reaktorůBWR
PalivoUran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon4696 MW
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fukušima I (japonsky 福島第一原子力発電所) je uzavřená jaderná elektrárna, která se nachází na území měst Ókuma a Futaba na východním pobřeží ostrova Honšúprefektuře FukušimaJaponsku. Vlastní a provozuje ji společnost TEPCO a ve své době s celkovým výkonem 4 696 MW patřila mezi dvacet nejvýkonnějších na světě. Při zemětřesení v roce 2011 elektrárna utrpěla velké škody a došlo k vážné havárii. Řetěz událostí způsobil únik radiace a trvale poškodil několik reaktorů, což znemožnilo jejich znovuzprovoznění. Dle politického rozhodnutí nebyly ani zbývající reaktory znovu spuštěny.

Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]

S výstavbou bylo započato v roce 1966 a první reaktor byl spuštěn v roce 1970. Reaktory 1, 2 a 6 dodala firma General Electric, reaktory 3 a 5 firma Toshiba a reaktor 4 firma Hitachi.

Zařízení bylo poprvé uvedeno do provozu v roce 1971 a skládá se ze šesti varných reaktorů. Tyto lehkovodní reaktory[1] poháněly elektrické generátory o kombinovaném výkonu 4,7 GWe. Fukušima byla první jadernou elektrárnou, která byla navržena, postavena a provozována ve spolupráci General Electric a Tokyo Electric Power Company (TEPCO).[2]

Katastrofa z března 2011 deaktivovala chladicí systémy reaktoru, což vedlo k úniku radioaktivity a byla zřízena 30 km evakuační zóna (19 mi) obklopující elektrárnu; vydání pokračují dodnes. 20. dubna 2011 japonské úřady vyhlásily 20 km evakuační zónu za nepřístupnou oblast, do které lze vstoupit pouze pod vládním dohledem.

V listopadu 2011 dostali první novináři povolení navštívit závod. Popsali devastaci, při které byly zničeny tři budovy reaktoru; areál byl pokryt rozbitými nákladními vozy, pomačkanými vodními nádržemi a dalšími troskami, které tsunami zanechala. Výše radioaktivity byla tak vysoká, že návštěvníci směli zůstat jen několik hodin.[3]

V dubnu 2012 byly odstaveny bloky 1–4. Bloky 2–4 byly odstaveny 19. dubna, zatímco blok 1 byl posledním z těchto čtyř bloků, který byl odstaven 20. dubna o půlnoci. V prosinci 2013 společnost TEPCO rozhodla, že žádný z nepoškozených bloků nebude znovu otevřen.

V dubnu 2021 japonská vláda schválila vypouštění radioaktivní vody z elektrárny do Tichého oceánu v průběhu 30 let.[4]

Dvanáct kilometrů jižně od Fukušimy I se nachází sesterská jaderná elektrárna Fukušima II, která má čtyři reaktory typu BWR-5 (4 × 1100 MW). Během tsunami také utrpěla vážná poškození, zejména záplavou mořské vody do všech čtyř bloků, ale byla úspěšně odstavena a uvedena do bezpečného stavu mimořádnými činy zaměstnanci závodu.[5]

Havárie v březnu 2011[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Havárie elektrárny Fukušima I.

Při zemětřesení v roce 2011 zasáhla elektrárnu vlna tsunami, následkem čehož selhalo chlazení reaktorů. Ty se sice při jejím úderu automaticky zastavily, ale přesto se je selhávajícím záložním generátorům nepodařilo všechny dostatečně ochladit a později tak došlo k několika výbuchům vodíku a požárům.

Při havárii uniklo značné množství radiace, z rozsáhlého ochranného pásma bylo evakuováno více než 150 000 osob a záležitost byla celosvětově podnětem k debatám o bezpečnosti jaderné energetiky.

Sklad vyhořelého paliva[editovat | editovat zdroj]

V areálu JE Fukušima I se nalézá sklad vyhořelého paliva. Palivo je uloženo v sedmi bazénech. Část je v šesti bazénech, které jsou vedle každého reaktoru, zbytek je ve společném bazénu mimo budovy s reaktory.[6]

Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]

Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

výstavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Fukušima I-1 BWR-3 439 МW 460 МW 25. 7. 1967 17. 11. 1970 26. 3. 1971 19. 5. 2011[7]
Fukušima I-2 BWR-4 760 МW 784 МW 9. 6. 1969 24. 12. 1973 18. 7. 1974 19. 5. 2011[8]
Fukušima I-3 BWR-4 760 МW 784 МW 28. 12. 1970 26. 10. 1974 27. 3. 1976 19. 5. 2011[9]
Fukušima I-4 BWR-4 760 МW 784 МW 12. 2. 1973 24. 2. 1978 12. 10. 1978 19. 5. 2011[10]
Fukušima I-5 BWR-4 760 МW 784 МW 22. 5. 1972 22. 9. 1977 18. 4. 1978 17. 12. 2013[11]
Fukušima I-6 BWR-4 1067 МW 1100 МW 26. 10. 1973 4. 5. 1979 24. 10. 1979 17. 12. 2013[12]
Fukušima I-7 ABWR 1339 МW 1380 МW Plán na výstavbu zrušen v dubnu 2011
Fukušima I-8 ABWR 1339 МW 1380 МW Plán na výstavbu zrušen v dubnu 2011

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fukushima I Nuclear Power Plant na anglické Wikipedii.

  1. Tokyo Electric Power Co. Fukushima Daiichi Nuclear Power Station [online]. jnes.go.jp [cit. 2021-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne March 14, 2011. 
  2. The Asahi Shimbun [online]. [cit. 2017-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 7, 2011. 
  3. FACKLER, Martin. Eyewitness Report: Inside the Wreckage of Japan's Fukushima Nuclear Plant [online]. November 12, 2011 [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. 
  4. Yamaguchi, Mari, Japan to start releasing Fukushima water into sea in 2 years, The Associated Press, April 13, 2021
  5. The Fukushima Daiichi Accident. Wienna: IAEA – International Atomic Energy Agency, 2015. Dostupné online. ISBN 978-92-0-107015-9. S. 131–132. 
  6. pdf. dokument o umístění vyhořelého paliva v JE Fukušima I
  7. PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. 
  8. PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. 
  9. PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. 
  10. PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. 
  11. PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. 
  12. PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]