Franz von Georgi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz von Georgi
Prezident Nejvyššího soudního dvora c. k. zeměbrany
Ve funkci:
1914 – 1915
PředchůdceGyörgy Balás de Lissa
NástupceEduard Kreysa
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1916), polní podmaršál (1912), generálmajor (1908)

Narození22. dubna 1855
Budín
Úmrtí24. března 1933 (ve věku 77 let)
Salcburk
PříbuzníFriedrich von Georgi (sourozenec)
Profesedůstojník a historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Emil von Georgi (22. dubna 1855 Budín24. března 1933 Salcburk) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1874, jako štábní důstojník vystřídal působení u řady posádek v celé monarchii, několik let strávil v Čechách. Před první světovou válkou zastával vysoké funkce u c. k. zeměbrany a nakonec byl v letech 1914–1915 prezidentem Nejvyššího soudu c. k. zeměbrany. V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu a v armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty. Jeho starší bratr Friedrich (1852–1926) byl dlouholetým rakouským ministrem zeměbrany (1907–1917) a ve vojsku dosáhl hodnosti generálplukovníka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí původem ze Saska, narodil se jako mladší syn c. k. plukovníka Eduarda Georgiho (1804–1868). Po absolvování reálky získal vojenskou průpravu na kadetních školách v Eisenstadtu a Sankt Pölten, v letech 1870–1874 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.[1] Do armády vstoupil v hodnosti poručíka v roce 1874, začátek své vojenské služby strávil v Kadani a Praze.[2] V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1882) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil u jednotek polních myslivců v Judenburgu a znovu v Praze,[3] mezitím byl v roce 1887 povýšen na kapitána.[4] V letech 1891–1895 sloužil u 27. pěšího pluku ve Štýrském Hradci,[5] v roce 1895 byl v hodnosti majora přeložen do Jarosławi. Jako podplukovník (1898) strávil několik let u 41. pěšího pluku v Černovicích, souběžně byl velitelem pěchotní kadetní školy v Mariboru.[6] V roce 1902 dosáhl hodnosti plukovníka a na několik let přešel k c. k. zeměbraně, byl velitelem 31. zeměbraneckého pluku v Těšíně (1901–1902)[7] a 16. zeměbraneckého pluku v Krakově (1902–1908).[8]

V roce 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora[9] a stal se velitelem 57. pěchotní brigády v Terezíně (1908–1911).[10] Poté znovu sloužil u zeměbrany a od roku 1911 byl velitelem 13. pěchotní divize zeměbrany ve Vídni.[11] K datu 1. května 1912 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[12] V roce 1913 byl přidělen k Nejvyššímu vojenskému soudnímu dvoru[13] a nakonec v letech 1914–1915 zastával funkci prezidenta Nejvyššího soudu c. k. zeměbrany.[14] K datu 1. září 1915 obdržel hodnost titulárního generála pěchoty[15] a koncem téhož roku byl odeslán na dlouhodobou dovolenou. V armádě byl formálně penzionován k datu 1. dubna 1916.[16]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Během své vojenské služby obdržel několik rakousko-uherských vyznamenání.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1883 se oženil s Emilií Annou Georgi (1860–1932), dcerou obchodníka Oskara Georgiho. Z manželství se narodily tři děti, starší syn Friedrich Franz (1884–1914) padl jako c. k. nadporučík na začátku první světové války v Haliči, mladší syn Eduard Oskar (*1892), sloužil také v c. k. armádě a později pracoval jako bankovní prokurista.

Franzův starší bratr Friedrich (1852–1926) byl v letech 1907–1917 rakouským ministrem zeměbrany, v roce 1912 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka. Mladší bratr Karl (1858–1926) sloužil také v armádě, za první světové války byl penzionován v hodnosti polního podmaršála a v roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt: und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 65 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 395, 405 dostupné online
  3. Kais. Königl. Miliär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 477, 497 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 205 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 186, 358 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 216, 444 dostupné online
  7. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1902; Vídeň, 1902; s. 466 dostupné online
  8. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1907; Vídeň, 1907; s. 142, 277 dostupné online
  9. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 310 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 142, 171 dostupné online
  11. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1912; Vídeň, 1912; s. 56 dostupné online
  12. Generale und Oberste des k. und k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 5 dostupné online
  13. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 132 dostupné online
  14. Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 3 dostupné online
  15. Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. Služební postup Franze Georgiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 54 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]