František Schöbl
| František Schöbl | |
|---|---|
.png) František Schöbl (po dekorování Řádem Marie Terezie, Vídeňské illustrované noviny, září 1918) | |
| Narození | 6. června 1868 Jindřichův Hradec  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. července 1937 (ve věku 69 let) Praha  Československo |
| Civilní činnost | voják z povolání |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | armádní generál III. třídy |
| Doba služby | 1893–1923 |
| Složka | Císařská armáda, Československá armáda |
| Jednotka | pěchota |
| Velel | Československá armáda |
| Války | první světová válka, maďarsko-československá válka |
Armádní generál IV. třídy v. v. František Schöbl (6. června 1868[1] Jindřichův Hradec – 8. července 1937 Praha)[2][3] byl český voják, plukovník rakousko-uherské císařské armády během první světové války, posléze pak generál nově vytvořené Československé armády. Nedlouho po vzniku Československa působil jako vrchní velitel čs. jednotek v československo-maďarské válce na Slovensku a stal se tak jedním z prvních československých aktivně sloužících generálu Československé armády.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Jindřichově Hradci do české rodiny gymnaziálního profesora, vychodil obecnou školu a poté zdejší gymnázium. Rozhodl se pro vojenskou dráhu a po maturitě byl přijat na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni, kterou zakončil roku 1890 jako poručík se zařazením k 75. pěšímu pluku v Jindřichově Hradci. Roku 1893 absolvoval válečnou školu. V letech 1896 až 1897 byl přidělen ke generálnímu štábu a roku 1900 byl povýšen byl na hejtmana štábu, od roku 1907 potom opět sloužil u řadového vojska.
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
Když roku 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, převzal v září 1914 velení 79. pěšího pluku, patřícího k 71. pěší brigádě, na srbské frontě. Za úspěchy při přechodu Driny u Salaše dne 16. září a za útok na výšinu Vihra dne 2. prosince 1914 mu byl udělen rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. Následně byl povýšen na plukovníka a jakožto velitel čáslavského 21. pěšího pluku s jednotkou roku 1915 odcestoval na východní frontu. V červenci 1915 potom převzal velení 5. pěší brigády na jižní frontě, posléze velel 7. horské brigádě, roku 1917 potom 37. pěší brigády s nasazením v horském terénu jižního Tyrolska. Za jeho službu byl mj. dekorován Leopoldovým řádem.
V září 1918 se dostal do osobního sporu s polním maršálkem Lütgendorfem poté, co odmítl uposlechnout rozkaz k přímému útoku, který by pro 21. pluk představoval katastrofální a zbytečné ztráty. Následně byl zbaven velení a pod záminkou zdravotní dovolené z fronty odcestoval zpět do Jindřichova Hradce.
Po vzniku Československa[editovat | editovat zdroj]
_po_28._%C5%99%C3%ADjnu_1918.png)
Po vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 se v Jindřichově Hradci podílel na pokojném průběhu převratu a také organizací prvních jednotek čs. armády. Jejím členem se stal již 30. října. 25. listopadu 1918 byl pak v hodnosti plukovníka pověřen velením čs. sborů v československo-maďarské válce proti Maďarské republice rad na jižní slovenské hranici.[4] Zde nahradil generála Josefa Štiku, který byl vedení zbaven pro nízkou aktivitu. Téhož dne také byla válečnou radou určena nová prozatímní demarkační linie: Bratislava – severní břeh Dunaje – podél Ipeľu – Pinciná – ústí Uhu do Laborce – podél Uhu – Užocký průsmyk. Schöbl částečně reorganizoval své jednotky a zřídil záložní sklady výstroje a výzbroje u Uherského Hradiště.
Nejprve zahájil přípravy k obsazení Nitranského údolí a Nížinu, čímž by spojil ozbrojené oddíly zvané Holíčská a Trenčínská skupina. Tato operace měla začít 6. prosince 1918. Již 4. prosince však došlo k prvním bojům, když Maďaři napadli neúspěšně Hlohovec. 5. prosince došlo na úseku I. námořní roty u Zem. Kotěšové k boji s maďarskou posádkou Žiliny. Maďaři v něm utrpěli těžkou porážku a ustoupili z Žiliny, kterou obsadily československé jednotky. 6. prosince Maďaři znovu zaútočili na Hlohovec a opět byli donuceni k ústupu. 7. prosince přišly do Hlohovce další české posily, které do 10. prosince obsadily města Sereď, Modra a Pezinok.
Schöbl poté vyslal 1. dobrovolecký pluk, jemuž velel major Pirník, aby zajistil okolí Nitry. 11. prosince byla Nitra obsazena. Maďaři ustoupili do Nových Zámků. Po těchto úspěších chtěl Schöbl zajistit východní Slovensko, kde bylo jádro promaďarských sil na Slovensku a vznikla zde i Slovenská ľudová republika. Navíc hrozilo že Polsko vojensky obsadí oblasti Spiše a Oravy. I tyto operace byly nakonec pro čs. stranu úspěšné. Poté, co v červnu vojska Maďarské republiky rad začaly ohrožovat jeho štáb v Košicích, přesunul jej do Žiliny, za což byl následně zbaven vrchního velení na Slovensku. Nahradil jej italský generál Piccione.
Ještě téhož roku v říjnu byl jmenován velitelem 9. pěší divize v Českých Budějovicích. V roce 1922 onemocněl zánětem mozkových blan, což uspíšilo jeho odchod do penze roku 1923.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
František Schöbl zemřel 8. července 1937 v Praze ve věku 69 let.[2][3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jindřichův Hradec 24, sn. 38 [online]. SOA Třeboň [cit. 2022-10-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Schöbl, František, 1868-1937. In: Bibliografie dějin Českých zemí [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2022-10-10]. Dostupné online.
- ↑ a b RUTAR, Ladislav. Za divisním generálem F. Schöblem. Důstojnické listy. 1937-07-15, roč. 17., čís. 29, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Jak Češi dobyli Košice. Sto let od zapomenuté války ČSR s Maďarskem. iDNES.cz [online]. 2019-01-02 [cit. 2022-07-04]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PhDr. Vladimír Černý, Ph.D. Za republiku proti Maďarům. Tajemství české minulosti. Čís. 37, s. 26–30.
- TOMÁŠEK, Dušan. Nevyhlášená válka : boje o Slovensko 1918-1920. Praha: Epocha, 2005. 260 s. ISBN 80-86328-68-6.
