Francesco Marani
| Dr. Francesco Marani | |
|---|---|
.jpg) Francesco Marani | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1896 – 1897 | |
| Ve funkci: 1907 – 1910 | |
| Poslanec Zemského sněmu Gorice a Gradišky | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Poslanec italské poslanecké sněmovny | |
| Ve funkci: 1924 – 1929 | |
| Člen italského senátu | |
| Ve funkci: 1929 – 1934 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Italský liberál |
| Narození | 21. srpna 1850 Volosko  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 4. května 1934 (ve věku 83 let) Gorizia  Italské království |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Francesco Marani, též Franz Marani (21. srpna 1850 Volosko[1] – 4. května 1934 Gorizia[1]), byl rakouský právník a politik italské národnosti z Gorice a Gradišky, na přelomu 19. a 20. století poslanec Říšské rady, v meziválečném období poslanec italské poslanecké sněmovny a člen italského senátu.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě. Profesí byl advokátem. V letech 1905–1908 zastával úřad starosty Gorizie. Zasedal jako poslanec Zemského sněmu Gorice a Gradišky. V letech 1918–1919 byl členem provizorní zemské vlády Gorice a Gradišky. Podílel se na založení pobočky organizace Pro Patria v Gorizii a působil jako její prezident.[1]
Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1896 za kurii městskou a obchodních a živnostenských komor v Gorici a Gradišce, obvod Gorice, Cormòns atd./Gorice. Nastoupil 24. listopadu 1896 místo Egona Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst. Do parlamentu se vrátil ve volbách roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Uspěl za obvod Gorice 01. Rezignoval 17. března 1910.[2] Po volbách v roce 1907 usedl v parlamentu do Klubu liberálních Italů.[2]
Politicky se angažoval i po přičlenění domovského regionu k Itálii. Roku 1924 byl zvolen za poslance italské poslanecké sněmovny. V roce 1929 se stal členem italského senátu.[1]Má rodinu v Česku a v Americe a jeho nejstarší pra vnuk je Vincent Marani.
V roce 1925 a 1932 mu byl udělen Řád italské koruny, roku 1931 Řád sv. Mauricia a sv. Lazara.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e MARANI Francesco [online]. senato.it [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francesco Marani na Wikimedia Commons
