Ferdinand Herčík

Ferdinand Herčík
Narození	6. ledna 1861 ; Třeboň; Rakouské císařství
Úmrtí	26. srpna 1923 (ve věku 62 let) ; Brno; Československo
Místo pohřbení	Praha
Národnost	česká
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, ilustrátor; pedagog
Manžel(ka)	Marie rozená Mandlová
Hnutí	historismus, impresionismus, realismus
Významná díla	Alegorie čtyř uměleckých řemesel (Uměleckoprůmyslové museum v Praze)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Ferdinand Herčík (6. ledna 1861 Třeboň^[1] – 26. srpna 1923 Brno^[2]) byl český malíř, architekt, ilustrátor, pedagog a vydavatel časopisu Dílo.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako první ze dvou synů Josefa Herčíka (1831-1876) a jeho manželky Anny, rozené Lannové, jeho křestním kmotrem byl matčin bratr Ferdinand Lanna, syn schwarzenberského právníka téhož jména a synovec loďmistra Vojtěcha Lanny staršího. Po otcově smrti se matka se syny Ferdinandem a Janem přestěhovala do Prahy.^[3]

Ferdinand Herčík po studiu střední školy pracoval jako technik, od roku 1880 studoval architekturu na Českem vysokém učení technickém v Praze, studia pravděpodobně dokončil, v pobytové přihlášce se označuje titulem architekt. Dále od roku 1889 studoval historickou figurální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Maxe Pirnera, Václava Brožíka a Vojtěcha Hynaise. V roce 1899 obdržel stipendium Josefa Hlávky na studijní pobyt v Paříži, který strávil v Espace Eiffel Branly.

Maloval, vyučoval kreslení, vydával výtvarný časopis Dílo.

Dne 21. listopadu 1903 se v kostele sv. Václava na Smíchově oženil s Marií Mandlovou (* 1872), která pracovala jako modistka. Na podzim roku 1905 se přestěhovali do Brna, kde Herčík v letech 1905-1923 vyučoval kreslení na české technice a byl jmenován profesorem.^[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Maloval figurální kompozice. Věnoval se také kresbě, ilustracím do časopisů a vytváření map. Jeho stěžejním dílem je šest monumentálních nástěnných kompozic Alegorie uměleckých řemesel, a to Zlatnictví, Kovářství, Grafické umění, Sochařství, Sklářství a Keramika, namalovaných v letech 1899-1900 na stěnách schodiště Uměleckoprůmyslového musea v Praze, mezi druhým a třetím poschodím.